Tisková zpráva, 16. 1. 2018, Brno

V průběhu podzimu jsme měli v naší nemocnici možnost léčit komeťáckou legendu pana Vladimíra Nadrchala. Vzhledem k tomu, že jeho operace zad proběhla dle plánu a pan Nadrchal procházel úspěšnou rekonvalescencí, požádali jsme ho o rozhovor. Brankář, který s Kometou slavil 8 titulů, nám velmi rád vyhověl a tak jsme měli možnost zavzpomínat na jeho léta mezi třemi tyčemi, zavzpomínat na olympiádu či mistrovské oslavy v loňském roce.

Pane Nadrchale, jak často se dostáváte na hokej?
Loni jsem chodil pravidelně na všechny zápasy vyjma televizních zápasů, které jsem raději sledoval z pohodlí domova. Užil jsem si celou sezónu a jsem rád, že se podařilo získat dvanáctý titul. Vzhledem k tomu, že se mé problémy se zády zhoršovaly, v této sezóně jsem již více absentoval a nakonec po poradě s doktory i podstoupil na začátku listopadu operaci.

Jak se tedy nyní cítíte?
Po operaci se cítím dobře. Před ní jsem chodil snad 5 let na obstřiky a nakonec mě pan doktor Hemza na neurochirurgii udělal v říjnu tohoto roku CT a nabídl mi, že můžu 1. listopadu na operaci. Při zákroku vše klaplo v můj prospěch a nyní postupně rehabilituji. Musím také říct, že jsem rád, že existuje spolupráce mezi Kometou a Fakultní nemocnicí u svaté Anny. V nemocnici jsem navštívil již více oddělení a vždy se ke mně doktoři velmi pěkně chovali a myslím, že odborná péče je zde na vysoké úrovni. Tímto musím opravdu poděkovat především zmíněné Neurochirurgické klinice a panu doktorovi Hemzovi, dále pak také Urologickému oddělení s primářem Filipenským a nesmím zapomenout na Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie či konkrétně na doktora Frélicha.

Tradiční otázka – jak jste se dostal k hokeji?
Rád jsem se chodil dívat v rodných Pardubicích na hokej, kde jsem bydlel asi 200 metrů od stadionu. Jednou, to mi bylo deset, jsem přišel na zápas a náš tým postrádal brankáře. Tak na mě křikli, ať se jdu obléct, že budu chytat, že se v brance stejně jenom stojí. Šel jsem se tedy převléct, no a od té doby už jsem v hokejové brance zůstal. Začal jsem tedy až v deseti letech a už v sedmnácti jsem byl jako náhradník v prvním mužstvu Pardubic.

Jste znám jako první Čech, který použil hokejovou masku. Jak jste se v té době k této novince dostal?
Za mých mladých let v době, kdy jsem začínal, se pár masek objevilo, ale nosit ji znamenalo pro jejího držitele potupu. Jednou se však objevila v novinách fotka Jacquese Plenta, který masku použil poprvé v zápase NHL (pozn. redakce 1. listopadu 1959). No a v roce 1959 jsem se ženil a měsíc před svatbou jsem dostal přímý zásah do obličeje a přišel o 4 horní a 4 dolní zuby. Už v té době totiž hráči dokázali střílet solidním příklepem. Zuby mi zadrátovali a musel jsem chodit s náhubkem z plexiskla a jíst trubičkou. Taky musím říct, že bylo běžné, že mě při zápase sešívali a na konci kariéry jsem napočítal 106 stehů. Po olympiádě ve Squaw Valley v roce 1960 mě čekalo Mistrovství světa a zároveň Evropy v Ženevě, to se psal rok 1961. Na tomto mistrovství jsem potkal kanadského brankáře Seppa Martina, který masku měl. Tak jsem si ji nechal ofotit ze všech stran. Masku pak dle fotek vyrobil Karel Sůra, který tou dobou chytal 2. ligu za Hodonín a jehož bratr hrával za Duklu Praha fotbal. Maska byla ještě s dráty, které se pak musely postupně upravit. Maska se chytla a snad v průběhu jedné sezony měli masku všichni gólmani.

Hovořil jste o olympiádě ve Squaw Valley, můžete na ni jako na Vaši první zavzpomínat?
Tato olympiáda s sebou nese příběh, který pro nás neměl dobrý konec. V posledním zápase turnaje jsme vedli nad Amerikou po druhé třetině 4:3. Když jsme nastupovali na led na třetí třetinu, museli jsme na Američany čekat déle než je zdrávo. Později se proláklo, že Američani o přestávce dýchali kyslík a vzhledem k tomu, že se hrálo ve výšce přes 2000 metrů, tak to samozřejmě ovlivnilo jejich výkon. Ve třetí třetině nás přehráli a nakonec slavili vítězství 8:5. Tím se stali olympijskými vítězi a my skončili bez medaile čtvrtí. Kdybychom vyhráli my, mohli jsme být druzí a Amerika by skončila čtvrtá.

Jak to bylo s minulým režimem při cestách do zahraničí?
Výjezdní doložku zařizoval svaz. Zároveň s námi vždy vyjížděl někdo, kdo byl instruovaný, co se může a nemůže. Přesto při cestách po Evropě vždy byly nějaké úbytky hráčů, kteří se postupně ztráceli (úsměv).

Kdo byl pro Vás vzorem?
Vyložený zor jsem neměl, ale v době kdy jsem chytal, jsme všichni tíhli ke Kanaďanům. Po olympiádě v Americe jsme začali s Američany a Kanaďany konzultovat jejich tréninky a měli jsme k dispozici i první video. Na hokejovém svazu začala fungovat i brankářská komise, která nám poskytovala různá školení.

A jak jste viděl Vašeho rodáka Dominika Haška?
Dominik opravdu prokázal svůj talent. Jak jsem zmiňoval, my jsme vzhlíželi ke kanadským brankářům. Rusáci se zase spíše učili od nás a říkalo se o nich, že dělají možná zbytečné pohyby. Dominik však dokázal zřejmě nejdál dotáhnout symbiózu mezi evropským a kanadským stylem.

A máte občas šanci pomoci radou třeba i komeťáckým brankařům či konkrétně Markovi Čiliakovi?
Občas radou pomohu, ale spíš věřím tomu, že by si brankář měl udržovat svůj styl a na případné chyby přijít sám či si nechat radit nenásilně. Dnes má brankář šanci své chyby rozebírat na videu. Dřívější a dnešní doba se nedá vůbec porovnat, dnes může mít brankář v deseti letech stejné vědomosti o chytání, jako jsem měl já ve třiceti letech.

Setkáváte se občas s Vašimi bývalými spoluhráči?
Ano, jednou měsíčně se setkáváme v restauraci a jinak se i díky přízni Libora Zábranského setkáváme na stadionu při zápasech. Samozřejmě probíráme výkony Komety, hodnotíme je a říkáme si, co by hráči mohli udělat jinak. To víte, jako bývalí hokejisté víme vždy, jaké řešení herní situace je nejlepší (smích). Z bývalé mistrovské gardy se setkáváme v počtu 10 až 12 spoluhráčů.

Jak vidíte otázku výstavby nového stadionu Komety?
Myslím si, že by se měl vzít v potaz veřejný zájem a současné postavení Komety, která je opravdovým pojmem. Vše směřuje k tomu, aby se stadion postavil a Kometa tak měla odpovídající zázemí. Bylo by pěkné, kdybych se nového stadionu ještě dožil (úsměv).

Těšíte se na olympiádu, budete se dívat a jak vidíte šanci našeho týmu?
Dívat se určitě budu a moc se těším. Vzhledem k tomu, že nejedou hráči z NHL, věřím tomu, že máme nejvyšší šance a že by se mohla zablýskat i medaile. Budu našim fandit.

Má Kometa v letošní sezóně šanci na titul?
Kádr Komety zůstal pohromadě, to je důležité. První tři, čtyři týmy jsou hodně vyrovnané a šance jsou otevřené. Je to tak, že se musí se sejít z deseti faktorů, které tvoří dobrý tým aspoň osm, pak je šance, abychom titul obhájili. Věřím, že se to může povézt.

Kontakt pro média: Ing. Petra Veselá, asistentka ředitele a tisková mluvčí FNUSA, tel. +420 604 121 122

Foto: Vladimír Nadrchal při hospitalizaci ve FNUSA

Vladimír Nadrchal

Zimní olympijské hry

• 1960 Squaw Valley (4. místo)
• 1964 Innsbruck (bronz)
• 1968 Grenoble (stříbro)

Mistrovství světa

• 1959 (bronz)
• 1961 (stříbro)
• 1965 (stříbro)

Československá liga

• 1957/1958 (zlato)
• 1959/1960 (zlato)
• 1960/1961 (zlato)
• 1961/1962 (zlato)
• 1962/1963 (zlato)
• 1963/1964 (zlato)
• 1964/1965 (zlato)
• 1965/1966 (zlato)