Mendel 200 let: Otec genetiky působil také u sv. Anny

Nejen Brno si dnes připomíná 200 let od narození Johanna Gregora Mendela, otce genetiky, jehož teorie významně ovlivnila lidské chápání světa a postavení člověka v něm. Johann Gregor Mendel ale zastával ve svém životě několik dalších rolí – především stál v čele jednoho z největších klášterů na Moravě, byl velmi oblíbeným učitelem, uznávaným včelařem, meteorologem, šlechtitelem a v neposlední řadě krátce působil také ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně.   

Johann Mendel se narodil 22. 7. 1822 (podle některých pramenů již 20. 7.) v Hynčicích na Kravařsku, v rodině rolníka Antona Mendela, jako druhé ze tří dětí.

Místní stupeň vzdělanosti představovala obecní jednotřídní škola, která poskytovala základní obecné vzdělání s přirozeným důrazem na přírodopis – příslušela k ní ovocná zahrada, sad a včelín. A do této školy chodil v letech 1831–1833 i malý Johann Mendel. Rodným jazykem mu byla němčina, ale mluvil plynně také česky.

Právě zde ho jeho učitel – farář Schreiber – zasvětil do ošetřování a roubování stromů. Když v 11 letech absolvoval základní školu, učitel spolu s jeho matkou přesvědčovali otce, aby ho poslal na studia. Ten ve svém jediném synovi viděl svého nástupce a při své chudobě mu nemohl poskytnout téměř žádné hmotné zabezpečení. Mendel nakonec v roce 1833 přišel do 3. třídy piaristické školy v Lipníku nad Bečvou, odkud přešel na gymnázium v Opavě.

I přes těžkou životní zkoušku – otec zůstal po úrazu v lese invalidní a rodiče mu nemohli posílat už tak sporé prostředky (vypomáhal si doučováním spolužáků) – se mu podařilo v roce 1840 ukončit gymnaziální studium s vynikajícím prospěchem. Téhož roku se zapsal ke studiu na Filozofickém ústavu c. k. Františkovy univerzity (nyní Univerzita Palackého), k tehdejšímu nezbytnému předstupni pro vlastní studium univerzitní. Johannovo zdraví se dostalo do vážné situace jak před 2 lety, opět kvůli nedostatku financí. Ve svém vlastním životopise napsal: „Pokoušel jsem se v Olomouci opětovně nabídnout své služby jako soukromý učitel, ale všechno mé usilování zůstalo pro nedostatek přátel a doporučení bezvýsledné. Zármutek ze zklamaných nadějí a strach ze smutné vyhlídky, kterou mi nabízela budoucnost, působily tehdy tak silně, že jsem onemocněl a musel strávit jeden rok u svých rodičů.“

Řešení přineslo šlechetné gesto jeho mladší sestry (tehdy třináctileté), která se v jeho prospěch zřekla části svého věna. Mendel na to nikdy nezapomněl, byl Terezii stále vděčný a snažil se jí tento dluh splatit. Když později jako opat nabyl jmění, vystudovali všichni 3 její synové univerzitu na jeho náklady.

Přihlásil se opakovaně do 1. ročníku a zvládnul filozofické studium v Olomouci, dále ale neviděl žádnou možnost, jak existenčně své navazující studium zajistit. Jeho olomoucký profesor matematiky F. Franz mu doporučil, aby se ucházel o přijetí do augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně. Učinil tak a opat kláštera Cyril Napp ho do svého konventu začátkem října 1843 přijal. Při vstupu do kláštera přijal Johann řeholní jméno Gregor (Řehoř), kterého od této chvíle užíval přednostně.

Mezi členy bratrstva ve svých 21 letech dokonale zapadl. Starobrněnský klášter mu byl pokladnicí nejen hodnot duchovních, ale i duševních a ekonomických. Zajistil Gregoru Mendelovi život bez starostí o denní chléb a navíc mu umožnil věnovat se jeho vědeckým a výzkumným zájmům.

Tak se Johann Gregor Mendel dostal na teologickou dráhu. Rokem noviciátu zahájil své studium teologie na brněnském Teologickém ústavu (1845–1848). Současně studoval i rok na brněnském Filozofickém ústavu nauku o zemědělství, ovocnářství a vinařství. 26. 12. 1846 složil slib řehole, 6. 8. 1847 byl v dominikánském kostele sv. Michala vysvěcen na kněze a ve stejném kostele sloužil 15. 8. téhož roku svou primici. Bylo mu 25 let.

Roku 1848 byl jmenován kooperátorem řádové fary svého kláštera sv. Tomáše a v tomto rámci vykonával kněžskou službu nemocným a umírajícím v blízké nemocnici u sv. Anny na Pekařské ulici. Netrvalo to však ani rok. Opat Napp poznal, že tato psychicky velmi náročná služba přetěžuje jeho citlivou nervovou soustavu a přináší mu neurotické potíže.

„Jak rád vykonával skutky milosrdenství! Navštěvoval nemocné. Nezřídka usedl na pelest u lůžka u mužů, kteří byli neúprosně zasvěceni tuberkulose, a tím i zániku, ač byli ještě v plné životní síle. Dívával se do jejich prosebných očí. Cítil, že by měl přece odpovídati na úzkostné otázky, že musí nalézti zmírňující slova uklidnění a že jako kněz musí věděti více než lékaři, kteří se zajímají v prvé řadě o tělesnou schránku svého pacienta, a cítil, že tu nemůže pomoci.

Jednou večer seděl ve své cele. Odpoledne jej zavolali k umírajícímu. Mladá paní, ani ne třicetiletá, jež dala život pěti dítkám, ležela v posledním stadiu tuberkulosy. Bránila se poslednímu vydechnutí. A stále ještě věřila, že se vyléčí a že se zbaví souchotin, jež jí sešněrovaly plíce. Onoho odpoledne se však opět dostavily úzkosti a Johann Mendel věděl od lékaře, že není pomoci. Umřela v jeho rukou a v jejích propadlých tazích se rýsovalo jen zoufalství.“

Opat Napp Gregora Mendela ze zdravotních důvodů zbavil kněžských povinností a uložil mu povinnosti učitelské. Odeslal ho jako suplenta na gymnázium do Znojma, aby vyučoval klasickým jazykům – latině a řečtině a dále němčině a matematice. Na základě doporučení ředitele znojemského gymnázia podal v roce 1850 na univerzitě ve Vídni žádost o přijetí ke studiu a složení učitelských zkoušek z přírodopisu a fyziky. Bohužel, při písemné zkoušce ze zoologie neuspěl. Hlavním důvodem byl fakt, že tyto obory nestudoval – jeho soukromá příprava nestačila. Na vzdělání ale nezanevřel, možná právě naopak – neúspěch ho motivoval k další práci. Nepřestal ho podporovat ani opat Napp. Na jaře 1851 ho poslal suplovat přednášky z přírodních věd za nemocného profesora Jana Helceleta na Brněnském technickém institutu.

Velký sen o studiích se Mendelovi splnil v letech 1851–1853. Studoval 4 semestry jako řádný student oborů botanika, mikroskopická botanika, zoologie, paleontologie, chemie, fyzika a matematika. Právě studia ve Vídni zásadním způsobem ovlivnila jeho budoucí vědeckou práci. Díky fyzikovi Christianu Dopplerovi prohloubil své matematické znalosti a naučil se základům matematické analýzy, která byla posléze nedílnou součástí jeho vlastní vědecké metody. Byl tak výborně připraven na zkoušku – opět však neuspěl. Nikdy tak nedosáhl univerzitního vzdělání.

Po návratu z Vídně se dále věnoval pedagogické činnosti. V roce 1854 získal učitelské místo na Vyšší státní reálce v Jánské ulici v Brně, kde působil 14 let až do svého zvolení opatem starobrněnského kláštera (1868). Byl výborným, nadšeným, oblíbeným a vždy vysoce oceňovaným pedagogem.

V roce 1854 zaměřil své úsilí také na zcela nový cíl – experimentální výzkum křížení jednoletých kvetoucích rostlin, kterým chtěl odhalit tajemství zákonitosti dědičnosti. Mendel si velmi prozíravě zvolil svou experimentální rostlinu – hrách setý (Pisum sativum). Pro své pokusy si shromáždil 34 odrůd 22 druhů hrachu, navzájem se lišících ve snadno pozorovatelných a kvantifikovaných znacích.

Vybrané odrůdy podrobil v letech 1854–1856 kontrolnímu, ověřovacímu křížení. V letech 1856–1864 provedl vlastní plánovanou akci, kdy zkřížil celkem 33551 rostlin hrachu, zaznamenal výsledky, statisticky je zpracoval a vyvodil z nich obecné zákonitosti. Mendelova hybridizační práce v podstatě navázala na dosavadní metodické postupy šlechtitelů užitkových rostlin, ale byla nesena zcela novým, originálním metodickým aspektem – statistickou analýzou výsledků. Dnes se tyto zákonitosti nazývají Mendelovy zákony a tvoří ten nejzákladnější fundament veškeré genetiky.

30. března 1868 (po smrti opata Cyrila Nappa) byl Mendel konventem zvolen opatem (jeho působení ve veřejném životě a v církvi ocenil roku 1872 i samotný císař František Josef I. – dekoroval ho komturským křížem Královského a císařského řádu). Nástupem do opatské funkce úplně skončily jeho hybridizační práce.

Mendel začal také v 50. letech 19. století aktivně pracovat v řadě společenských organizací a veřejných funkcí. V roce 1855 byl jmenován členem přírodovědecké sekce císařsko-královské Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přirodoznalectví a vlastivědy. Byl vyhledávaným odborníkem a organizátorem v organizacích ovocnářských, včelařských, zemědělských a meteorologických. Roku 1876 byl zvolen místoředitelem Správní rady Moravské hypoteční banky (od roku 1881 byl jejím ředitelem). Od roku 1868 byl členem a později místopředsedou Přírodovědeckého spolku v Brně, členem Zoologicko-botanické společnosti, Pomologické společnosti ve Vídni, později členem Včelařského spolku a nakonec jeho místopředsedou. Byl zakládajícím členem Rakouské meteorologické společnosti ve Vídni.

Během roku 1883 Mendel onemocněl zánětem ledvin. V létě odjel na léčení do Rožnova, ale zdraví se mu už nevrátilo, akutní onemocnění přešlo v chronické. Ze své práce však ani v tomto stavu neslevil. Do posledních okamžiků si zachovával svoji typickou vyrovnanost, laskavost, dokonce i humor. Zemřel v klášteře po půlnoci 6. ledna 1884 ve věku nedožitých 62 let.

Mgr. Jitka Löscherová
Lékařská knihovna FNUSA

 

Použitá literatura

Centrum Mendelianum: Kalendář 2022. Brno: Moravské zemské muzeum. 2022.
Gregor Johann Mendel – Rukopis Gregora Johanna Mendela [online]. 2022, © GRAFIQUE [cit. 2022-05-13]. Dostupné z: https://mendel-genetics.cz/gregor-johann-mendel/
HEINEN, Werner. Johann Gregor Mendel: román ze života geniálního badatele. Brno: Brněnská tiskárna, 1943. 236 s. (citace s. 127)
Johann Gregor Mendel (1822-1884): 190 let od narození zakladatele genetiky. Facultas nostra. 2012, č. 118-119, s. 34-35.
OREL, Vítězslav. Gregor Mendel a počátky genetiky. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1082-3.
LAUDÁTOVÁ, Eva a Ondřej, DOSTÁL. Gregor Johann Mendel – životní osudy a jeho působení na Moravě. Živa. 2012, č. 6, s. 266-268.
ŠMARDA, Jan. Johann Gregor Mendel – výjimečný člověk a geniální vědec. Universitas. 2012, č. 2, s. 2-10.