Absolventi sanitářského kurzu budou mít nově lepší praktické dovednosti

Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně se blíží k závěrečným zkouškám čtyři desítky budoucích sanitářů a sanitářek. Jde o studenty akreditovaného kvalifikačního kurzu Sanitář, který umožňuje získat zájemcům potřebné vzdělání k vykonávání této profese. Kurz nemocnice vypisuje jednou za půl roku, tentokrát poprvé podle nových osnov. Účastníkům žádaného rekvalifikačního programu změny přinesly především pestřejší praktickou část.

Kurz probíhá formou denního studia, kdy účastníci musí absolvovat 180 hodin výuky, z toho osmdesát praktických. Praxe probíhá především na lůžkových odděleních. Nově byl zařazen například modul rehabilitačního ošetřovatelství, v rámci kterého se účastníci učí polohovat pacienty a zkoušejí si práci s kompenzačními pomůckami na vlastní kůži. Odbor vzdělávání, který kurz pořádá, zařadil nově také řadu exkurzí, díky kterým účastníci vidí většinu probírané látky i přímo v praxi.

„Účastníci se byli podívat třeba na patologii v laboratořích, na transfuzním oddělení, na centrální sterilizaci, v lékárně nebo v pitevně Ústavu soudního lékařství. Absolvují také praxi na operačních sálech,“ popisuje organizátorka kurzu Kateřina Smrčková.

Pokud se účastníkům kurzu podaří složit závěrečné zkoušky, získají odbornou způsobilost k výkonu povolání sanitáře, a budou se tak moci pod odborným dohledem nebo přímým vedením zdravotnických pracovníků podílet na poskytování zdravotní péče – ať už ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně nebo na jiném zdravotnickém pracovišti.

Další kurz se uskuteční na podzim v termínu 14. října – 29. listopadu, ale už teď je o něj velký zájem. „Jsme velmi rádi, že je po kurzu poptávka, díky absolventům se nám v nemocnici daří zaplňovat volná sanitářská místa. Z aktuálně probíhajícího kurzu u nás ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně plánuje po absolutoriu zůstat minimálně polovina účastníků, tedy dvacet a více budoucích sanitářů a sanitářek,“ uzavírá Smrčková.

,

Zdravotní sestry slaví svůj den. Ve FNUSA jich je téměř 1200

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zve na již tradiční Májový koncert (nejen) pro zdravotníky FNUSA, který i letos pořádá při příležitosti Mezinárodního dne zdravotních sester. Hudební akcí konanou v majestátních prostorách katedrály sv. Petra a Pavla chce vedení nemocnice vyjádřit díky všem lidem, kteří si jako své povolání vybrali pomáhat nemocným.

Mezinárodní den sester se slaví vždy 12. května, a to už od roku 1965. Do kalendáře významných dnů jej zařadila Mezinárodní rada sester, aby vzdala hold Florence Nightingale – anglické ošetřovatelce, která položila základy tohoto povolání.

Ve Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně aktuálně pracuje na sesterských pozicích necelých dvanáct stovek zaměstnanců, převážně žen. S tím, že se jedná o tradičně „ženské“ povolání, jde ruku v ruce i stále se zvyšující počet kolegyň pracujících kratší pracovní dobu. „Rozumíme tomu, že zejména ženy potřebují sladit pracovní a osobní život, a vycházíme v tomto našim zaměstnancům vstříc. Na kratší úvazek u nás pracuje přibližně každá čtvrtá sestra,“ říká personální náměstkyně FNUSA Olga Korvasová.

I přes to zůstávají některé pozice dlouhodobě neobsazené. Složité je najít především sestry do třísměnného provozu. „O to víc si vážíme všech, kteří tuto pro fungování zdravotnictví nepostradatelnou práci zastávají. Jde o náročné povolání, které vyžaduje nejen zodpovědný přístup a vysoké pracovní nasazení, ale také velkou dávku empatie a profesionality. A jsme rádi, že takové sestry u nás ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně máme,“ říká náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNUSA Jana Zvěřinová.

Jako poděkování za odváděnou práci nemocnice zve všechny zdravotní sestry a ošetřovatele na zmrzlinu do Bistra u sv. Anny a zároveň v rámci oslav pořádá už tradiční koncert na Petrově. Hudební akce s názvem Zlato v hrdlech a majestát varhan brněnské katedrály se uskuteční 10. května od 19 hodin. V podání brněnského katedrálního sboru Magnificat pod taktovkou Petra Kolaře zazní skladby Wolfganga Amadea Mozarta, Ludvig van Beethovena, Leoše Janáčka a dalších velikánů klasické hudby.

Koncert je určen všem zájemcům bez ohledu na profesi a vstup je díky podpoře Vojenské zdravotní pojišťovny a Nadace DRFG zdarma.

,

Pokrok ve výzkumu kožního melanomu: Vědci představují nový model vhodný pro analýzu cirkulujících nádorových buněk

Vědci z Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC), Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR a Masarykovy Univerzity vyvinuli model melanomu, zhoubného nádoru kůže, který spontánně metastázuje do lymfatických uzlin a plic. Model umožní velmi přesnou experimentální analýzu progrese rakoviny a významně zjednoduší testování nových léčiv.

Metastatický melanom, tedy melanom, který se rozšiřuje do celého těla, je jeden z nejagresivnějších typů rakoviny kůže a jeden z nejzhoubnějších nádorů vůbec. Jeho smrtelnost stále zůstává poměrně vysoká, i když v poslední době zaznamenáváme velký pokrok ve zvýšení účinnosti léčby, a to i u pacientů s pokročilým melanomem. Léčebné metody však stále zůstávají omezené, tento typ melanomu je známý svou vysokou rezistencí vůči konvenčním léčebným metodám, tedy chemoterapii, radioterapii nebo chirurgickému odstranění nádoru. A právě proto je výzkum nových léčebných strategií nesmírně důležitý.

Pokud se melanom zavčas neodhalí, pravděpodobnost úspěšné léčby prudce klesá. Lékaři tak apelují na pravidelné kontroly kůže a znamének. „Podezřelá z nádorového bujení jsou znaménka, která rostou, mění barvu nebo krvácejí,“ upozorňuje Hana Jedličková, přednostka I. dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Nedávné studie dokonce ukázaly, že šíření nádorových buněk z primárního místa nádoru do vzdálenějších částí těla může nastat dříve, než je samotný primární nádor diagnostikován. K pokroku v oblasti nacházení nových léčebných metod nyní přispěla spolupráce mezi vědci z Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC), společného pracoviště Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity.

Brněnští vědci u laboratorních myší vyvinuli experimentální model lidského melanomu, který metastázuje do lymfatických uzlin a plic. „Námi vytvořený model rakoviny kůže spontánně metastázuje do vzdálených orgánů. Umožní tak zobrazení a přesnou analýzu formování metastáz, a to včetně studia cirkulujících nádorových buněk. Poskytne tak cenné informace o průběhu onemocnění, zejména o citlivosti nádorových buněk na testované léky,“ vysvětluje Karel Souček, vedoucí výzkumného týmu.

Zvládneme lépe monitorovat progresi melanomu

O biologii cirkulujících nádorových buněk, tedy nádorových buněk uvolňovaných z primárního nádoru nebo metastáz do krevního řečiště, je toho známo velmi málo. Vědci doposud kompletně neprozkoumali, jaké mechanismy řídí jejich uvolňování a následné usazení ve vzdálených orgánech. Nově vzniklý model však umožňuje přesné sledování vývoje kožního melanomu, což může v budoucnu přinést odpovědi na některé klíčové otázky.

„Spolehlivá detekce a izolace melanomových buněk v našem experimentálním modelu umožňuje sledovat progresi a formaci metastáz v reálném čase. Námi vyvinutým modelem byly nádorové buňky v krevním oběhu rozpoznatelné už od čtvrtého týdne vzniku nádoru,“ upřesňuje Souček. „Vyvinuli jsme model lidského melanomu, který simuluje průběh nemoci, což umožňuje studium dynamiky metastáz a identifikaci účinných terapeutických strategií. Navíc jsme zavedli novou metodu analýzy cirkulujících nádorových buněk melanomu“ dodává. Model má tak velký potenciál posunout studie zaměřené na účinnost léčiv kožní rakoviny a na porozumění a cílení šíření rakoviny.

Experimenty s laboratorními zvířaty byly realizovány v akreditovaném řízení pro chov laboratorních zvířat v Biofyzikálním ústavu Akademie věd ČR. Výsledný experimentální model je výsledkem dlouholeté spolupráce tohoto ústavu Akademie věd ČR a Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC).

Zveme na Májový koncert (nejen) pro zdravotníky FNUSA

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zve na již tradiční Májový koncert (nejen) pro zdravotníky FNUSA, který i letos pořádá při příležitosti Mezinárodního dne zdravotních sester. Hudební akcí konanou v majestátních prostorách katedrály sv. Petra a Pavla chce vedení nemocnice vyjádřit díky všem lidem, kteří si jako své povolání vybrali pomáhat nemocným.

Koncert s názvem Zlato v hrdlech a majestát varhan brněnské katedrály se uskuteční 10. května od 19 hodin. V podání brněnského katedrálního sboru Magnificat pod taktovkou Petra Kolaře zazní skladby Wolfganga Amadea Mozarta, Ludvig van Beethovena, Leoše Janáčka a mnoha dalších.

Koncert je určen všem zájemcům bez ohledu na profesi a vstup je díky podpoře Vojenské zdravotní pojišťovny a Nadace DRFG zdarma.

,

Léčebné konopí z nemocniční pěstírny doputovalo k pacientům. FNUSA tak má světový unikát

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně je průkopníkem v oblasti léčebného konopí. Léky z rostliny cannabis sice byly například pacientům tamního Centra pro léčbu bolesti Anesteziologicko resuscitační kliniky FNUSA a LF MU předepisovány už několik let, až nyní se však v jejich výzkumu a výrobě stala nemocnice samostatnou. Svatoanenská nemocnice tak potvrzuje svou pozici české jedničky v oblasti výzkumu a léčby konopím.

Do nemocniční lékárny v těchto dnech putují dvě dávky konopí pro léčebné použití. „Jedna je s vyváženým poměrem obsahových látek THC a CBD, ta druhá je s vysokým obsahem THC. O tom, která bude jakému pacientovi předepsána, rozhoduje lékař,“ vysvětluje vedoucí výzkumník Václav Trojan.

Výzkumem léčebného konopí se na Mezinárodním centru klinického výzkumu (ICRC), které je společným pracovištěm Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, zabývají už více než pět let. Jde o komplexní výzkum rostliny od studia její genetiky, obsahových látek až po nové aplikace při léčbě různých onemocnění.

Osobní užívání konopí s obsahem THC vyšším než 1 % je v naší zemi legální, jeho distribuce a prodej jsou však zakázané. ICRC je jedno z mála pracovišť v České republice, které má licenci k pěstování konopí pro léčebné použití. Rostliny vědci pěstují v řízených podmínkách, pravidelně jim regulují světlo, teplo, vlhkost i oxid uhličitý. „Můžeme tak zajistit, že produkty budou obsahovat stále stejné množství účinných látek. Konopí má navíc schopnost vtahovat a koncentrovat v sobě veškeré prvky látek z půdy, a to včetně těch škodlivých. I tohle máme v naší pěstírně pod kontrolou,“ dodává Trojan. A právě tohle je to, v čem je konopí vypěstované na půdě Mezinárodního centra klinického výzkumu diametrálně odlišné od toho vypěstovaného podomácku. „Tyto podmínky je stěžejní neustále udržovat. Jedině tak pak můžeme vzniklý produkt nazvat lékem.“

Konopí jako takové obsahuje přes 480 látek. Vědci se snaží látky izolovat a jejich účinky samostatně zkoumat. „Není to jenom o THC nebo v poslední době velmi skloňovaném CBD. V marihuaně doposud dokážeme definovat přes 120 kanabinoidů. Cesta od klinické studie ke schválenému léčivu je ale velmi dlouhá,“ říká Trojan.

Dr. Václav Trojan, vedoucí Cannabis Facility Mezinárodního centra klinického výzkumu FNUSA a LF MU

Dr. Václav Trojan, vedoucí Cannabis Facility Mezinárodního centra klinického výzkumu FNUSA a LF MU

Vlastní výzkum konopí a pěstírna a propojení s nemocničním Centrem pro léčbu bolesti a nemocniční lékárnou, ve které konopné léky vznikají, jsou tak opravdovou raritou. „Dovolím si tvrdit, že s ohledem na naše technologie a produkci materiálu v medicínské kvalitě, jsme v tomto unikátní,“ myslí si Trojan. Celý cyklus léčby skutečně probíhá pod jednou střechou – od počátečního výzkumu rostliny, její šlechtění a pěstování, přes výrobu konopných tobolek, až po předepisování konopných léků pacientům.

A i ony konopné tobolky znamenají pro brněnskou nemocnici další prvenství. „Historicky poprvé se u nás zavedlo používání rostliny konopí v kapslích, které připravujeme přímo v naší lékárně,“ doplňuje vedoucí nemocniční lékárny Martin Šimíček.

Jen loni si pro léky z konopí přišlo do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně téměř 500 pacientů s chronickou bolestí. Nemocniční lékárna tak připraví stovky dávek léčebného konopí měsíčně. „Největší procento tvoří lidé s bolestmi zad, artrózami nebo revmatem,“ popisuje vedoucí Centra pro léčbu bolesti, lékař Radovan Hřib. „Co se týče léčby konopím, existuje stále spoustu otázek, na které hledáme odpovědi. Je tu tolik doposud neprobádaných oblastí. Už teď však víme, že bezpečnostní rizika konopných léků jsou mírná až nulová.“ V rámci Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně používají lékaři konopné léky pro léčbu bolesti, do budoucna by se ale výzkumníci z Mezinárodního centra klinického výzkumu chtěli zabývat použitím léčebného konopí v oblasti neurologie nebo dermatologie.

Podrobnější a obsáhlejší informace o výzkumu léčebného konopí a jeho využívání v nemocniční praxi, vědeckou diskuzi o účincích CBD a THC i zákazu HHC v Česku pak nabídne mezinárodní konference Konopí a věda. Ta se uskuteční 24. dubna od 9 hodin v prostorech brněnské hvězdárny na Kraví hoře. Více informací a přihlášku najdete na webových stránkách akce.

Hluboká mozková stimulace vrací parkinsoniky o několik let zpět

Třes, ztuhlost, zpomalené pohyby, ale i přecitlivělost, ztráta schopnosti soustředit se, úzkostlivost a poruchy spánku. To vše jsou příznaky Parkinsonovy choroby, chronické neurodegenerativní nemoci, kterou každoročně připomíná 11. dubna Světový den Parkinsonovy choroby. Onemocnění se nedá vyléčit, přesto dnes lékaři mají možnosti, jak pacientům kvalitní život prodloužit. Jednou z nich je i hluboká mozková stimulace, kterou Fakultní nemocnice u sv. Any v Brně provádí jako jedno ze tří pracovišť v Česku.

Parkinsonova nemoc je druhé nejčetnější neurodegenerativní onemocnění, počet pacientů v tuzemsku se odhaduje na zhruba 45 tisíc. Nemocných zároveň každý rok přibývá. „Zlepšují se diagnostické možnosti a stárne populace. S růstem průměrného věku se zvyšuje i výskyt neurodegenerativních onemocnění,“ vysvětluje doc. MUDr. Marek Baláž, Ph.D., primář I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Centrum pro abnormální pohyby a parkinsonismus, které při I. neurologické klinice funguje, poskytuje takto nemocným komplexní terapii včetně té chirurgické. Vzniklo v roce 1993 jako první svého druhu u nás. „Pro pacienty máme k dispozici základní lékovou terapii, důležitou součástí je ale i terapie neléková. Například fyzioterapie, vlastní aktivita pacienta, aktivizace v běžném životě. Používáme také pokročilé, tedy invazivní terapie,“ uvádí Baláž.

Takzvaná hluboká mozková stimulace (DBS) spočívá v zavedení tenkých elektrod do hlubokých oblastí mozku, kde potom pomocí propojeného podkožního neurostimulátoru trvale stimulují pacientův mozek. Zařízení působí jako rušička, která zastavuje nevhodné rytmy, vyvolávané právě Parkinsonovou chorobou. Díky tomu ustupují hybné příznaky nemoci. Lékaři Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně k metodě přistupují u bezmála třiceti pacientů ročně, zpravidla tehdy, když běžná léčba léky již nedostačuje. Odstraněním příznaků jako je třes, zpomalenost a zatuhlost se kondici pacientů daří vrátit o několik let zpět a prodloužit jim plnohodnotný život.

Parkinsonova nemoc je zapříčiněna odumíráním buněk tvořících dopamin v části středního mozku. Projevovat se začne při úbytku 60–80 procent dopaminu, který v těle funguje jako neuropřenašeč – posouvá povely z centrální nervové soustavy do periferií. Při jeho nedostatku tak mozek sice ví, že má vykonat pohyb, nemá ale možnost informaci předat do místa, kde má pohyb proběhnout. Nemoc se nejčastěji projevuje kolem 60. roku věku, ale zhruba v deseti procentech případů se objevuje i u lidí mladších 40 let. Příčina vzniku onemocnění není známá, můžeme však podpořit tvorbu dopaminu vitaminem B6. Najdeme ho v avokádu, bramborách, banánech, rybách a drůbeži.

Doc. Marek Baláž s neurostimulátorem, který je pacientům při hluboké mozkové stimulaci implantován pod klíční kost. Přístroj vysílá signály do elektrod uložených hluboko v mozku

Doc. Marek Baláž s neurostimulátorem, který je pacientům při hluboké mozkové stimulaci implantován pod klíční kost. Přístroj vysílá signály do elektrod uložených hluboko v mozku

Podzemní labyrint v okolí FNUSA je unikát

Na Velký pátek se podle legend otevírá země s ukrytými poklady. Přečtěte si při té příležitosti rozhovor s Alešem Svobodou, uznávaným objevitelem a znalcem brněnského podzemí, který stojí například za zpřístupněním Labyrintu pod Zelným trhem, kostnice u svatého Jakuba nebo vodojemů na Žlutém kopci. „Podzemí v okolí Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně patří mezi nejzajímavější brněnské lokality,“ říká zachránce řady historických prostor.

Měl jste k prozkoumávání podzemí vztah už jako dítě, nebo jste se nadchl až později?

Já jsem byl strašně bojácné dítě a nikdy jsem nikam nevlezl, k podzemí jsem se dostal více méně náhodou. Po vojně jsem nastoupil do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který se zabýval projektováním a rekonstrukcemi historických památek. V této agentuře se můj předchůdce, architekt Libor Hanák, zaměřoval na průzkum podzemí, které v té době v Brně bylo ještě neprobádané, ale zároveň se vědělo, že je velmi rozsáhlé. Potřeboval k sobě mladého člověka, který by staticky posuzoval objevené konstrukce. Byli jsme tam tehdy tři noví a nikomu se do toho nechtělo, protože jsme se všichni viděli jako slavní architekti, ale někdo to dělat musel. Domluva byla taková, že se budeme střídat, já byl na řadě jako první a už mi to zůstalo.

Jak vaše začátky v brněnském podzemí vypadaly?

Naším úkolem při průzkumu podzemí bylo zajistit nadzemí, aby se nepropadalo. Objevili jsme díky tomu nádherné věci, ale cílem bylo zajistit je staticky, takže někdy jsme prostory v podzemí museli například zabetonovat, a to mi hodně vadilo. A tak jsem začal o záchranu některých prostor bojovat. Byla to taková nadstavba – nejen staticky zajistit, ale třeba i zpřístupnit veřejnosti. Bylo to komplikované, ale nakonec se to postupně začalo dařit, naposledy to byly vodojemy. Prostorů, které by se daly zpřístupnit, je pořád hodně.

Podzemní labyrint v okolí FNUSA je unikát

Aleš Svoboda

Je něco takového i na Starém Brně?

Zajímavé jsou skalní sklepy pod Provaznickým vrškem (travnatá plocha naproti kavárně v O1, dříve socha čápa) nebo nedokončená tramvajová štola, která je pod Špilberkem. Tam si umím představit zpřístupnění a nějaké využití. Přímo na Starém Brně těch prostorů tolik není, pokud tedy nemluvíme o Pekařské a Pellicově ulici. Mezi nimi je velké množství rozsáhlých chodeb a sklepení má téměř každý dům, jelikož se tam velmi jednoduše budovaly. Vstupy mohly vést přímo z dvorů a díky podloží špilberského svahu stačilo jen vykopat je ve spraši a poté pohodlně dozdít cihlami. Pocházejí ve většině případů z období baroka, ale některé jsou i starší. V devadesátých letech jsme velké množství sklepů našli a zajistili a některé souvisely i s nemocnicí u sv. Anny.

Jakým způsobem?

Třeba dům č. 56, který je přímo naproti hlavnímu vstupu do nemocnice. Tam byl jeden z nejdelších sklepů, měl přes šedesát metrů. Plnil úlohu spižírny, úložiště potravin, ze kterých se vařilo pro pacienty.

Sklep domu č. 56 na Pekařské sloužil ke skladování potravin pro nemocniční kuchyni. Foto: Aleš Svoboda

Jak to vypadalo přímo pod nemocnicí, byly tam také sklepy?

Když jsme dělali průzkum pod travnatým prostranstvím před O1, v té proluce u čápa, objevili jsme podzemní prostory bývalých domů, kde bydleli zaměstnanci sv. Anny – kláštera dominikánek a poté nemocnice. Objevili jsme chodbu, která nás dovedla až do kotelny nemocnice, což bylo velmi pikantní, nikdo z nás to nečekal. Klikatou cestičkou jsme se dostali do areálu nemocnice a vyšli jsme přes kotelnu hlavním vchodem, což tehdy překvapilo hlavně vrátného, který nás celou dobu pozoroval na trávníku před nemocnicí a najednou zjistil, že jsme se ocitli nepozorovaně uvnitř. Vstup se potom zazdil a dnes je kvůli novému pavilonu O1 úplně zničený. Bylo to koncem minulého tisíciletí.

Kvůli nové výstavbě těchto sklepů asi stále ubývá a ubývá…

Část jich ještě zůstává pod Anenskou ulicí a část pod prolukou u čápa, ale časem budou také zničeny, vyrostou tam obytné bloky, které zbytky těchto sklepů zlikvidují. Nejde ale o tak cenné objevy, aby se za ně bojovalo.

Zpátky k podzemí nemocnice. Dnes pod ní nic přístupného není?

Když se přestavoval klášter dominikánek na nemocnici, došlo k nálezům podzemních prostor, které komplikovaly přestavbu. Tehdy řešili, jak s nimi naložit, nakonec se rozhodli, že postaví úplně novou budovu podle návrhu architekta Teophila Hansena. Všechny prostory bývalých dominikánek byly při té stavbě zničeny. Ale pod areálem svaté Anny probíhal nebo stále probíhá tunel, kterým protékal svratecký náhon. Detailní průzkum se tu nikdy nedělal, takže bližší povědomí nemáme. Možná něco v budoucnosti odhalí stavební činnost, ale aktuálně to zůstává tak trochu tajemstvím.

Na Pekařské se stala také ne úplně objasněná tragédie z roku 1976, kdy se propadl chodník pod procházející ženou…

Do rozbahněného výkopu, vzniklého po havárce vody, se propadla 45letá paní Bartošová, která bohužel zahynula. Její tělo nebylo nikdy nalezeno a podle mého názoru část jejích ostatků ještě stále spočívá pod Pekařskou ulicí, ale o něco níže, než k neštěstí došlo. Jde o velmi smutný osud, ale právě kvůli tomuto neštěstí se začalo brněnské podzemí systematicky zkoumat a lze říci, že tato tragédie přispěla k záchraně hodnot a možná i dalších lidských životů. Vždy, když v podzemí něco objevíme, si na paní Bartošovou vzpomenu. Byla skvělý člověk, který by se rozdal. Zachránila pana Šudáka, který se tam propadl jako první, ale sama na to bohužel doplatila.

Už jste zmínil tramvajovou štolu vedoucí pod Špilberkem. Proč nebyla dokončena?

Tramvajová štola byla docela dobrý nápad, odlehčilo by se Pekařské ulici, kde mají tramvaje kvůli šplhání do kopce stále problém. Navíc právě i zmiňovaná tragédie zavdala impuls k záměru vést tramvaj jinudy. Ten nápad vůbec nebyl špatný, a dokonce stále existuje v územním plánu. V 70. letech byla započata stavba, která měla propojit Pekařskou ulici s Joštovou třídou, ale nebyla dokončena ani průzkumná štola. Ta měla mít délku asi 650 metrů a bylo vyraženo jen půl kilometru. Nevím přesně proč, tehdejší priority se zkrátka proměnily, ale myslím si, že někdy v budoucnu by to mohlo být realizováno. Nešlo o žádnou fantazii, ale celkem praktické dílo, které nebylo bohužel dokončeno.

Sklep pod Provaznickým vrškem. Foto: Aleš Svoboda

 

Nemocniční lékárna ukázala běžně nepřístupné prostory

Výdejna nemocniční lékárny je jenom špičkou celého systému nemocniční farmacie. Nahlédnou pod její pokličku, respektive za lékárenskou táru, dnes měli možnost zaměstnanci Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Prohlídku běžně nepřístupných prostor pro ně připravili pracovníci z Nemocniční lékárny FNUSA v rámci Dne nemocniční farmacie.

Osvětová akce, která letos teprve započíná spoji tradici, chce upozornit na nezastupitelnou roli nemocničních lékáren v systému zdravotní péče a seznámit veřejnost s náplní práce nemocničních farmaceutů. S touto vizí provedl kolektiv svatoanenské nemocniční lékárny po svém rozlehlém pracovišti nejprve zájemce z řad kolegů, v budoucnu ale podobnou možnost chystá i pro veřejnost.

Dnešní prohlídka odstartovala na oddělení kontroly léčiv a laboratorních diagnostik, které se kromě kontroly jednotlivých léčiv věnuje například také sledování aktuálních informací SÚKLu a zajišťuje jejich komunikaci napříč nemocnicí. Následně pokračovala v oddělení přípravy léčiv, kde medikamenty chystá patnáct farmaceutů. Návštěvníci mohli sledovat, jakým způsobem připravují tobolky s léčebným konopím.

Dalším zajímavým stanovištěm bylo oddělení přípravy cytostatik, které pracuje v důsledně aseptickém prostředí. „Cytostatika se dělají na míru pro konkrétního pacienta, a to za přísných bezpečnostních a hygienických podmínek, aby byl chráněn nejen samotný přípravek, ale i pracovník,“ popisovala vedoucí oddělení PharmDr. Veronika Čillíková. Příprava cytostatické léčby je nezbytnou součástí péče o onkologické pacienty a je v Česku centralizovaná právě v nemocničních lékárnách. Těch je u nás celkem 46 a jejich zaměstnanci ročně připraví více než půl milionu dávek těchto léčiv.

Za mezinárodním Dnem nemocniční farmacie stojí Evropská asociace nemocničních farmaceutů, kterou v České republice reprezentuje Sekce nemocniční farmacie České farmaceutické společnosti. Na jejím webu najdete více informací právě o této důležité činnosti nemocničních lékáren.

V rámci prohlídky pak nechyběla ani návštěva oddělení zásobování nebo konzultačního centra, nadstandardní služby pro pacienty Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. V důvěrném prostředí zde mohou využít bezplatného poradenství nejen v oblasti léků, ale mohou si nechat pomoci například také při odvykání kouření nebo při selfmonitoringu krevního tlaku.

Konzultační středisko při výdejně na ulici Hybešova (S) je otevřeno v době 9:00–15:00 a konzultace je vhodné předem domluvit na telefonním čísle 543 182 164.

Oznámení o úmrtí doc. Tomáše Káry

S lítostí oznamujeme, že nás po těžkém boji s rakovinou navždy opustil doc. MUDr. Tomáš Kára, Ph.D.

Byl dlouholetým lékařem I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU a ačkoli tu již řadu let nepracoval, zanechal tu nejen kolegy, se kterými ho nadále pojily profesní a přátelské vazby, ale hlavně nesmazatelnou stopu v podobě Mezinárodního centra klinického výzkumu. Právě jeho úzké vazby s Mayo Clinic stály za vznikem tohoto vědeckého centra.

„Docent Kára byl nejen skvělý lékař, ale také vizionář, který dokázal svůj sen zhmotnit. Mezinárodní centrum klinického výzkumu by bez něj nevzniklo. Děkujeme za vše, co pro naši fakultní nemocnici udělal,“ dodal ředitel FNUSA Ing. Vlastimil Vajdák.

Upřímnou soustrast rodině, přátelům a všem, kteří ho znali, vážili si ho, a pro které dokázal mnohé udělat.

Na kvalitním spánku musíme pracovat už ve dne

Mezinárodní den zdravého spánku připadá na 20. března, tedy první jarní den. Není to náhoda – díky dříve vycházejícímu sluníčku se nám v těchto dnech začíná lépe vstávat, a to by měla být ideální příležitost k zamyšlení se nad vlivem spánku na naše životy. Ač prospíme přibližně 25 let, málokdy spánku věnujeme patřičnou pozornost. Pro naše celkové zdraví, zejména pak to kardiovaskulární, je přitom zcela zásadní. „Ve spánku naše tělo ukládá informace, které nasbíralo den předchozí, a zároveň regeneruje. Zpomaluje se nám tepová frekvence a všechny naše orgány mají šanci si odpočinout a nabrat sílu na další den,“ vysvětluje MUDr. Lujza Zikmund Galková, vedoucí lékařka Kardiovaskulárního spánkového centra při I. interní kardioangiologické klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Kdybyste měla vypíchnout jednu věc, díky které můžeme spát lépe, co by to bylo?

Zásadní je dodržování pravidelného režimu. Chodit spát a vstávat ve stejnou dobu, nehledě na to, zda je pátek nebo svátek. No a neméně důležité, ale zároveň nejtěžší, je zbavit se stresu. Protože když jdeme do postele s hlavou plnou myšlenek na to, co se nám stalo nebo co nás bude další den čekat, bude se nám usínat zákonitě špatně. Takže zkusme jít spát s čistou hlavou, v čistém voňavém prostředí, ideálně za tmy a vstávat za světla. Do postele bychom také měli jít až s tím, že jdeme opravdu spát, v nejlepším případě unavení. No a k tomu nám pomáhá už režim během dne – pokud chceme kvalitně spát, měli bychom se o sebe starat nejen v ložnici. To znamená občas si zacvičit, jíst vyváženou stravu a udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost.

V poslední době se hodně řeší modré světlo. Proč bychom se mu měli před spánkem vyhýbat?

Vliv má zejména na usínání – modré světlo oddaluje vyplavení hormonu melatoninu, který se přirozeně u zdravých lidí do krve uvolňuje se stmíváním, a stojí za naší chutí jít spát. Když na sebe svítíme z mobilu nebo tabletu, tak oddalujeme vyplavování tohoto hormonu a potom se nám špatně usíná.

V dnešní uspěchané době se nám zkracuje doba spánku, je přesto nějaká hranice, za kterou bychom neměli jít?

Ideálních je plus mínus sedm hodin. Každý to máme trochu jinak, ale pod pět hodin je málo a nad devět zase moc. Pro zdravý spánek je důležité procházet fázemi REM a non REM, které se střídají v průměru po 45 minutách – záleží, jak dlouho budeme spát, ale za tu optimální spánkovou dobu bychom měli projít pěti až sedmi spánkovými cykly.

Chytré hodinky nebo jiné technologie často nabízí funkci měření právě těchto spánkových fází. Jak moc jsou tato data vypovídající?

Určitě to může být dobré jako doplněk, který někoho může dovést k lékaři, ale nutno říct, že tyto hodinky měří pouze z tepové frekvence, případně z hladiny kyslíku krvi a pohybové aktivity, kdežto vyšetření, které děláme ve spánkové laboratoři, měří elektrickou aktivitu mozku. Můžeme přímo říct, kterými spánkovými fázemi pacient prošel, a zda měl hluboký spánek. Takže ano, je fajn se hlídat, ale ne vždycky to, co naměří aplikace v telefonu, je to, co naměříme my v laboratoři.

Jak je to se sny, můžou nám také něco prozradit o kvalitě spánku?

Někomu se sny vůbec nezdají, ale můžou nám napovědět ve chvíli, kdy jsme sny vždy měli a přišli jsme o ně. Jejich absence totiž může být známkou toho, že neprocházíme hlubokými fázemi spánku. Takže ne každý musí snít, ale pokud snil a teď nesní, a jinak se u něj nic nezměnilo, tak by možná měl zavolat do spánkové laboratoře.

Na co přesně se u vás ve spánkovém centru zaměřujete?

Zaměřujeme se na pacienty, kteří v noci přestávají dýchat, což je onemocnění známé pod názvem syndrom spánkové apnoe. Tyto zástavy jsou dlouhé minimálně deset vteřin, ale trvají často mnohem déle. Nejvíce jsme u nás naměřili přes dvě a půl minuty. Pauzy v dýchání se frekventovaně opakují, a znemožňují tak kvalitní spánek.

V čem je spánková apnoe nebezpečná? Nejde jen o únavu a psychickou nepohodu, ale v dlouhodobém horizontu může na těle napáchat výrazné škody…

Pacienti s těžkou spánkovou apnoí často mívají významné výkyvy hladiny kyslíku v krvi, tzv. desaturace, a toto velice zatěžuje jejich kardiovaskulární systém. Dochází k výkyvům tepové frekvence i krevního tlaku, což výrazně zatěžuje srdce a cévy. Často k nám přichází mladí pacienti s vysokým krevním tlakem, bez obtíží, u kterých se nedaří odhalit příčinu jejich onemocnění. Vysoký krevní tlak je jednou z nejvýraznějších komplikací souvisejících se syndromem spánkové apnoe. Dále tito pacienti mohou být ohroženi infarktem myokardu, jakožto projevem ischemické choroby srdeční, srdeční arytmií, selháním srdce, mozkovou mrtvicí, ale třeba také demencí nebo onemocněním ledvin. Zároveň je u nich i vyšší riziko cukrovky a obezity.

Jak probíhá vyšetření ve spánkovém centru?

Pacienty vyšetřujeme buď přímo u nás ve spánkové laboratoři, kdy u nás stráví noc, anebo v domácím prostředí. Vyšetření, které absolvují doma, se jmenuje limitovaná spánková polygrafie a dokážeme jím odhalit syndrom spánkové apnoe za pomoci monitorování pohybů hrudníku, břicha a současně vydechovaného vzduchu a saturace krve kyslíkem. Monitorujeme také srdeční aktivitu pomocí EKG. Za hospitalizace využíváme buď již zmíněné polygrafické vyšetření, nebo polysomnografické vyšetření, kdy měříme také mozkovou aktivitu a další signály, díky kterým dokážeme kromě spánkové apnoe odhalit i další onemocnění související se spánkem, například syndrom periodických pohybů dolními končetinami ve spánku.

Koho se syndrom spánkové apnoe nejčastěji týká?

Nejčastěji tímto onemocněním trpí muži ve vyšším věku, ale ohroženi jsou prakticky všichni. Hlavní predispozicí pro syndrom spánkové apnoe je obezita. Můžeme říct, že pacient, který je obézní a chrápe, bude mít s velkou pravděpodobností spánkovou apnoi. Udává se, že v populaci nemocí trpí zhruba 21 % mužů a 9 % žen. Takto nemocných je ale určitě více, než si myslíme. Pacientů stále přibývá, jak se nemoc pomalu dostává do většího povědomí veřejnosti.

Zmiňujete chrápání, které je charakteristickým projevem onemocnění. Ne každé chrápání je ale spánková apnoe. Jak to můžeme odlišit? Respektive kdy zbystřit, zda se nás nemoc netýká?

Přesně tak, dokonce existují i tiší apnoici, kteří nechrápou vůbec. Chrápání je pouze zvukový vjem, který je sice nepříjemný, ale nemá negativní vliv na zdraví, kdežto syndrom spánkové apnoe už je onemocnění, které ovlivňuje náš kardiovaskulární systém. U pacienta se projevuje častým opakovaným buzením s neschopností znovu usnout, probouzením lapáním po dechu, častým nočním močením, takže člověk ráno vstává nevyspalý. To se podepisuje i na jeho výkonu během dne – pacienti usínají u běžných činností, mají problémy v práci. Právě to je to, co by pacienta mělo dovést k nám. Pokud strávíme v noci v posteli spánkem osm hodin, určitě bychom neměli být nevyspalí a usínat během dne.

Jaké jsou možnosti léčby?

Pokud pacientovi diagnostikujeme syndrom spánkové apnoe středně těžkého (15–30 minimálně desetisekundových přestávek v dechu během hodiny spánku) nebo těžkého stupně (nad 30 přestávek za hodinu spánku), nemoc léčíme přetlakovou ventilací, což je aktuálně jediný způsob léčby. Pacienti spí s maskou a na nočním stolku mají přístroj, který jim přes hadici vhání do dýchacích cest vzduch pod tlakem, a udržuje je tak po celou dobu spánku otevřené. Hladina kyslíku v krvi se tím často stabilizuje, pacient v klidu spí, nebudí se a většinou je již po první noci na léčbě jako znovuzrozený.

Pokud má někdo podezření, že se ho diagnóza týká, co může udělat pro to, aby se dostal do spánkového centra na pozorování?

Ideální je, aby zavolal na 543 185 491. Objednáváme jenom v úterý v čase 8:30–11:00 a 12:00–13:00, kdy sestřička s pacientem proberou jeho obtíže a domluví se na dalším postupu. Důležité je, aby pacient měl žádanku – nemusí být jen od praktického lékaře, může být od lékaře jakékoliv odbornosti. Čekací lhůty máme vcelku příznivé, pacienty většinou vyšetříme a nastavíme na léčbu do čtyř měsíců.

MUDr. Lujza Zikmund Galková

MUDr. Lujza Zikmund Galková