Libor Novotný byl hospitalizovaný na covidovém oddělení II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. První příznaky nemoci covid-19 pocítil ještě doma v podobě vysoké horečky. Nebylo to však poprvé, co jeho organizmus reagoval vysokými teplotami na nějaký zdravotní problém, a tak se po konzultacích se svým praktickým lékařem léčil doma standardní formou. Po týdnu se cítil mnohem lépe a říkal si, že má nemoc za sebou. Pak ale přišel náhlý zvrat.

Co se stalo?

V noci z neděle na pondělí jsem najednou začal kašlat suchý dráždivý kašel, který mě obracel takříkajíc naruby. Požádal jsem proto praktika prostřednictvím SMS o léky na zklidnění a obdržel jsem CODEIN. Po zhruba 24 hodinách mi již bylo jasné, že něco není v pořádku, a na doporučení mé sestry jsem vyhledal lékařské vyšetření v podobě RTG plic ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Ošetřující lékař mi sdělil, že mám oboustranně zasažené plíce a má saturace kyslíkem je pod 89, a že v těchto případech se již pacienti podrobují kyslíkové a další léčbě. Původně jsem chtěl jen dostat léky a odjet domů, nakonec mě naštěstí lékař přesvědčil, abych zůstal v nemocnici.

Jak probíhala léčba?

S ohledem na časový odstup od počátku infekce by bylo neúčinné nasazení léků typu REMDESIVIR, a tak byl hlavní cestou kyslík a zastavení viru v plicích kortikoidy, vitamíny a minerály. Velmi důležité ale také bylo nevzdat to v hlavě. Lékaři samozřejmě dělají maximum, ale tělu musí poručit pacient, musí se rozhodnout prostě být zdravý a ne nečinně ležet na posteli a čekat, co přijde. Ano, bolí to, je to náročné, ale každý musí pracovat sám. Toto by měli lidé vědět, že lékaři nejsou všemocní, neschovávají si někde tajně léky, neb je nechtějí aplikovat, prostě mají v určité fázi tohoto onemocnění jen omezené možnosti a dávají Vám šanci. A nyní musíš Ty!

Co jste tedy vy osobně dělal?

Po cca 24-48 hodinách od aplikace všech infuzí a hlavně kyslíku jsem začal vnímat, že je potřeba se nějak dále posouvat a ne jen ležet na posteli, přijímat péči a čekat na zázrak. Začal jsem pravidelně cvičit dechová cvičení, abych rozpohyboval plíce až na hranici bolesti a kašle, posílil odhodlání a vůli, rozhodnutí se uzdravit…. Postupně jsem zkoušel omezovat přísun kyslíku vytažením tzv. “brýlí”. Měl jsem ohromnou podporu v laskavosti personálu a vnímal jsem to jako “obrovsky” důležitou věc, která mi pomáhala. Osobně bych si troufl říct, že nejvíce pro mě znamenal vždy ve slabé chvilce kyslík a jeho dostatečný přísun. Vzhledem k nechuti k jídlu jsem i výrazně ztrácel na váze, což jsem také chtěl zlomit, ale moc se mi to nedařilo. Po čtyřech  dnech, které byly opravdu “bojůvka”, a hlavně v noci, kdy jsem skoro vůbec nespal… Musím se přiznat, že mě provázely špatné myšlenky, obavy, místy i strach. To vše vedlo nakonec k rozhodnutí, že já se vrátím domů a budu OK.

Kdy se váš zdravotní stav začal zlepšovat?

Řekl bych, že po pár dnech, kdy jsem se snažil opravdu denně provádět dechová cvičení a spolu s fyzioterapeutkou i pohybová cvičení v rámci lůžka – no, cvičení je možná silné slovo, zkoušel jsem zvedat ruce, nezadýchat se, posadit se, stoupnout si… To vše bylo prospěšné. Ale také mi pomáhala moje snaha pozitivně myslet a nevzdat to. Pak už jsem dokázal i jít sám na ranní hygienu. Netušil bych, jaký to může být balzám na duši – sám udělat pár kroků, umývat se, protáhnout se. Požádal jsem i o snížení přísunu kyslíku, abych mohl trénovat samostatné dýchání a silou vůle si srovnával myšlenky orientované na uzdravení. Šlo to pomaličku, ale cítil jsem se každým dne lépe a lépe.

V jaké kondici jste poté opouštěl nemocnici?

Z nemocnice jsem odcházel s pocitem nepopsatelným. Šedivé Mendlovo náměstí v Brně bylo jak pod slunečníkem na karibské pláži, mohl jsem chodit, dýchat, i když velmi pomalu. Musím říct, že personál oddělení mi byl nenahraditelným motorem a motivací, jejich příjemný, vždy vstřícný přístup k potřebám někdy i nepříjemných pacientů jsou pro mě dosud mimo běžné pochopení. Mají můj neskonalý obdiv a respekt. Za to, s jakou odvahou a nasazením do pomoci pacientů jdou, jak dodávají morální i psychickou sílu doprovázenou úsměvem. Jinými slovy, opouštěl jsem nemocnici s pocitem, že jsem získal to NEJ, co se dalo v danou chvíli získat, neumím si představit lepší péči, překvapením byla i vysoce kvalitní strava, byť má chuť byla značně omezena. Ne že bych se chtěl do nemocnice vracet (úsměv), ale ke sv. Anně vždy s absolutní důvěrou.

Jak se cítíte teď? Máte ještě nějaké post covidové problémy?

Aktuálně stále cvičím, cítím se zcela v pořádku s lehkým kašlem, ale to beru jako takovou pánskou těžkou nemoc. Dýchám naplno, zvládnu již opravdu cvičit fyzicky, hodně jím a myslím, že následky v plicích sice déle zůstanou, ale časem to odezní. Nemohu být neskromný, na stav, v jakém jsem byl, se nyní cítím zcela zdráv.

Jak se zpětně díváte na celý průběh nemoci?

Nejsem si jist, že bych řekl, že jsem podcenil příjezd do nemocnice, prostě to přišlo z ničeho nic. Všem bych doporučil mít doma za pár stokorun oxymetr na měření saturace kyslíku v krvi, mnohé prozradí dopředu.  A pak nepodcenit kašel, který sedne na plíce. Nasazení uklidňujícího codeinu není léčba, a jen to oddálí skutečnou léčbu. Nejsem žádný panikář, ale chápu, že v době, kdy se po pozitivních testech s praktikem jedná jen po SMS či telefonu, je to taková dost amatérská diagnostika, která je zřejmě mnohdy špatně.

Vnímáte teď onemocnění covid-19 jinak než předtím?

Nikoliv, celou dobu COVIDU jako aktivní podnikatel jezdím po celé ČR, musím řídit lidi, setkávat se. Razím cestu odpovědného přístupu, nejít zbytečně naproti, ale řešením není se zavřít do sklepa a čekat. Domnívám se, že to projde přes všechny a někdo bude mít průběh silný a někdo lepší, asi je to kombinace organismu každého jednotlivce. Nikdy jsem COVID nezlehčoval na “chřipečku” a nikdy to neudělám. Je to zákeřný virus, velmi nebezpečný, a útočí pak i ze zálohy, když si člověk myslí, že je OK.

Osobně jsem se velmi mýlil, neb jsem si říkal, že jsem silný, a že já budu mít průběh lehký. Tak jsem dostal facku a za vyučenou…

Přeji všem pevné zdraví, hlavně silnou mysl při boji s tímto neřádem a děkuji všem lékařům, zdravotníkům, personálu v celé ČR za jejich práci – navždy hluboký respekt!!!

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

Centrum pro léčbu bolesti ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně bylo nuceno kvůli epidemiologické situaci výrazně omezit osobní kontakty s pacienty. Vzhledem k tomu, že recepty na omamné látky, tzv. opiáty, nemohou být vydány v elektronické formě, jsou lékaři nuceni hledat různá řešení. Naposledy například jeli za svou pacientkou až do Bruntálu.

Některé léky včetně receptů na léčebné konopí mohou v ambulanci bolesti zajišťovat i elektronicky. Opiáty většinou vyzvedávají osobně mladší příbuzní pacientů tak, aby došlo k minimálnímu kontaktu za dodržení všech bezpečnostních a epidemiologických opatření. „Naši pacienti nejčastěji trpí degenerativními bolestmi zad, bolestmi při artrózách různých kloubů, neuropatickými bolestmi, ať už po operacích, úrazech, při diabetu, mohou to být také bolesti autoimunitního nebo zánětlivého původu jako je revmatoidní artritida, Crohnova choroba a podobně,“ uvádí MUDr. Radovan Hřib, vedoucí lékař Centra pro léčbu bolesti Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně s tím, že část pacientů tvoří také léčba bolesti onkologického původu.

Centrum léčby bolesti má ve své gesci zhruba 2.500 pacientů z celé Moravy. Věkové spektrum je velmi široké – od devatenácti do devadesáti šesti let. Výjimečná situace nyní nastala u sedmdesátileté pacientky z okresu Bruntál. „Pacientka k nám jezdila každých devět týdnů. Je po opakovaných operacích zad a má pumpu, která vstřikuje morfin do páteřního kanálku a ulevuje jí od obrovské bolesti. Kvůli karanténě nyní nemohla přijet. Byly pouze dvě možnosti. Buď blokovat celý den malé nemocnici vytíženou infekční sanitku anebo se vydat za pacientkou, která by bez morfinu mohla být i ohrožena na životě. Díky výborné domluvě s primářem interního oddělení Nemocnice Bruntál jsme nakonec v izolované ambulanci mohli pumpu doplnit,“ popisuje nezvyklou situaci lékař Radovan Hřib.

Chronická bolest je samostatnou chorobou. Příčiny může mít různé a často jsou neodstranitelné. Spektrum léčby je od analgetik (opioidních, neopioidních), přes léčebné konopí, invazivní metody (obstřiky, katetry) až po doporučení fyzioterapie a rehabilitace, spolupráci s psychology a psychiatry. Nutná je spolupráce s dalšími medicínskými obory, bolest vyžaduje multidisciplinární přístup. Technologickým vrcholem jsou implantace neuromodulačních vysoce sofistikovaných zařízení jako jsou právě pumpy s dodávkou léčiva přímo do páteřního kanálu nebo stimulátory nervů či míchy.

Neurochirurgická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU je jedna z prvních v nemocnici, která mohla uzavřít covidové oddělení. Lékaři tak začali obvolávat své pacienty, kterým kvůli nemoci COVID-19 museli odkládat operace. První z nich již operační zákrok absolvovali tento týden.

Jedná se o návrat velmi pozvolný, protože je kvůli nedostatku odborného personálu z anesteziologicko resuscitační kliniky omezen počet běžně využívaných operačních sálů. „Nemáme žádný pořadník podle toho, kdy byla operace odložena. Snažíme se respektovat především charakter onemocnění a velikost potíží, kterými pacient trpí. Budeme tedy upřednostňovat ty pacienty,  u nichž by další odkládání vedlo k nevratným změnám, poškození, nebo příliš velkému utrpení,“ řekl přednosta Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU prof. MUDr. Radim Jančálek, Ph.D.

Jedná se například o pacienty, kteří potřebují operace páteře, epileptiky nebo pacienty s Parkinsonovou chorobou. „Typické onemocnění, u něhož se zákroky doposud odkládaly, je epilepsie nebo chirurgická léčba Parkinsonovy choroby. Včera jsme například operovali pacienta s epilepsií, u něhož by další odložení operace vedlo k nárůstu počtu frekvence záchvatů, s čímž je spojeno třeba i riziko úrazů,“ doplnil přednosta Radim Jančálek.

Na Neurochirurgické klinice FNUSA a LF MU jsou desítky pacientů, kterým byly operace odloženy. „My jsme se samozřejmě snažili průběžně operovat pacienty, u nichž by oddálení zákroku mohlo trvale zhoršit jejich zdravotní stav. Takže jich nyní nečeká tolik, jako například na ortopedii. Jedná se o zhruba stovku lidí, které chceme zařadit do operačního programu v následujících týdnech. Těžko však předvídat, jak to bude během letních měsíců. Personál je vyčerpaný, bude potřebovat dovolenou, někteří pacienti si také asi budou chtít užít prázdniny. Přesto teoreticky chceme počítat s tím, že odložené pacienty zvládneme do konce letních prázdnin,“ uzavírá prof. Radim Jančálek.

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

Dobrovolníkům z DobroCentra u sv. Anny komplikuje jejich činnost dlouhodobý zákaz návštěv na lůžkových odděleních. Nemohou se tak věnovat své hlavní aktivitě, a to trávení času s pacienty. Přesto svou pomoc Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně nevzdávají a přikládají ruku k dílu tam, kde to nemá o nic menší smysl, a podporují dobrovolné dárcovství krve. Teď pro dárce chystají velikonoční akci s názvem NeVeselé Velikonoce u sv. Anny.

Pro dárce krve, kteří přijdou do odběrového centra Krevní banky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v termínu 29. 3. – 1. 4., mají dobrovolníci připravené tematické dárečky v podobě velikonočních dekorací. Příchozí si kromě nich vykoledují také čokoládové zajíce a sladkosti značky Ferrero (Kinder vajíčka, Raffaelo, Ferrero Rocher…).

Heslo „My to nevzdáváme“, které je podtitulem velikonoční akce, plně vystihuje odhodlání dobrovolníků pomáhat i v improvizovaných podmínkách. „Snažíme se teď zapojit do činností, které jsou prospěšné pro nemocnici jako takovou. Dobrovolníci jsou skupina velice různorodá a byla by škoda nevyužít jejich schopnosti a ochotu pomoci – zvlášť, když se jedná o podporu aktivit, které dávají smysl,“ vysvětluje hlavní koordinátorka dobrovolnického programu Svatava Kalná.

Není to zdaleka první akce, kterou DobroCentrum u sv. Anny v odběrovém centru iniciovalo. „Jsme už sehraný tým. Aneta Pilátová vytváří plakátky, Lukáš Janků je roznáší po Brně, manuálně zruční dobrovolníci vyrábí drobné dárečky, personál odběrového centra chystá prostory,“ popisuje Svatava Kalná.

„Jsme rádi, že dobrovolníky máme. Za všechny pracovníky krevní banky si dovolím říct, že se těšíme na každou další společnou akci! Všichni z DobroCentra u sv. Anny jsou velmi ochotní a kreativní a moc nám pomáhají s propagací dobrovolného dárcovství jako takového,“ říká vděčně primářka Krevní banky MUDr. Jarmila Celerová a dodává, že nemalá část dobrovolníků přispívá svou kapkou do mlýna i doslova – stali se pravidelnými dárci krve.

Odběry krve probíhají od pondělí do pátku v čase 6:15 až 9:45, zájemci se mohou objednávat přes online rezervační systém na adrese kb.fnusa.cz nebo telefonicky na čísle 543 182 190 (7:00–15:00).

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz