Níže zmiňovaný program již neprobíhá, probíhal pouze v roce 2022.

Zhubněte deset kilo za měsíc bez cvičení. Připravte si dvakrát denně nápoj vyrobený podle nejnovějších vědeckých poznatků a kila půjdou dolů sama. Natřete se magickým krémem z tajné směsi bylin a tukové buňky se ve vašem těle rozpustí. S podobnými slogany se setkává většina z nás dnes a denně. Jakmile však lidé do přípravků investují mnohdy nemalé peníze, zjistí, že výsledek je vždy stejný. Vytoužený efekt se zkrátka bez práce nedostaví.

Boj proti přebytečnému tuku rozjíždí začátkem března i Kardiovize 2030 v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny. Na rozdíl od zázračných přípravků však neslibuje zázraky na počkání. „V novém Lifestyle programu se naopak snažíme klientům vštípit zásady zdravého životního stylu, radíme jim s jídelníčkem, pohybem, ale i psychikou, která se důležitou součástí jakékoliv životní změny,“ uvedl mluvčí svatoanenské nemocnice Jiří Erlebach.

Roční Lifestyle program nabídne zájemcům dvaadvacet hodinových skupinových lekcí s koučkou, při kterých proberou všechna témata související se zdravým životním stylem. Oporou jim budou další účastníci, se kterými si budou na skupinách vyměňovat poznatky. „Musím říct, že mě skupina k hubnutí hodně motivovala. Věděla jsem, že v tom nejsem sama. A když jsem měla nějaký problém, pomohla mi s ním nejen koučka, ale také ostatní členové, kteří třeba podobný problém v minulosti řešili,“ řekla Jitka, která pilotní verzi programu absolvovala loni.

Nezdravé jídlo z ledničky nepoletí

Odborníci z Kardiovize 2030 také vědí, že hubnutí není otázkou krátké chvíle. Jde hlavně o vytvoření dlouhodobých návyků. Proto také nefungují drastické diety, jelikož po jejich ukončení se lidé často vrátí k původním zvyklostem. „Určitě nebudu lidem vyhazovat jídlo z ledničky nebo něco zakazovat. Společně se naopak zamyslíme nad tím, které potraviny jsou pro nás vhodnější a budeme hledat zdravější alternativy,“ vysvětlila koučka a koordinátorka programu Martina Bruzlová.

Po celou dobu programu bude účastníkům k dispozici také nutriční terapeutka Monika Kunzová. „Klientům vysvětlím důležitost všech živin a jejich funkcí v těle. Budou se na mě moct třeba obrátit i v případě, kdy budou váhat, zda se daná potravina do jejich jídelníčku hodí,“ informovala.

Roční kurz startuje v březnu

Zájemci o změnu životního stylu by s přihlašováním do programu neměli váhat. Začíná totiž už v březnu. Omezená je také kapacita. „Protože chceme mít dostatek času na všechny, bude v každé ze dvou skupin maximálně dvanáct účastníků,“ podotkla Bruzlová. Doplnila, že v případě, že by se lidé nemohli účastnit všech lekcí, je pro ně připravená alternativa v podobě videa. „Kdo by pak nechtěl své pocity sdílet se skupinou, může si připlatit za soukromá sezené,“ poznamenala.

Cena programu začíná na 950 korunách za měsíc, v případě individuálních konzultací je cena měsíčně o 250 korun vyšší.

Transfuzní oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně dnes navštívila primátorka města Brna JUDr. Markéta Vaňková. Krev darovala poprvé, nicméně odběrové centrum podpořila už například při letní akci Běh na krev.

Primátorka Markéta Vaňková se stala téměř 1500. letošním dárcem odběrového centra FNUSA. „Proč jsem tady? Každý z nás se může dostat do situace, kdy bude potřebovat okamžitou a nezištnou pomoc od jiného člověka. Ve většině situací je kromě lékařů v těchto chvílích nezbytný ještě někdo další – dárce krve, kterou pacient musí dostat, aby přežil. A proto jsem tu dnes i já,“ uvedla primátorka Vaňková.

„Jsem velice ráda za podporu města Brna s paní primátorkou v čele. Věřím, že se po vzoru paní primátorky přidají i další Brňané, krev je totiž i v dnešní době stále nenahraditelnou a nedostatkovou složkou, zachraňující životy zraněných či těžce nemocných pacientů,“ uvedla primářka Transfuzního oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně MUDr. Jarmila Celerová.

Odběrové centrum Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně funguje od podzimu 2019. V současné době tam přichází více než 30 dárců denně, jejichž krev nemocnice nově sama také zpracovává. Do ledna pracoviště fungovalo pouze v režimu krevní banky s odběrovým centrem a krev byla zpracovávána na jiném pracovišti.

S přebudováním prostor na transfuzní oddělení byly rozšířeny také prostory pro dárce krve, které můžou nově zvládnout až 80 dárců denně. „Počet našich dárců krve neustále roste, za což jsme velmi vděční. Nemocnice ročně spotřebuje při plánovaných i akutních zákrocích více než tři tisíce litrů vzácné tekutiny a naším cílem je jednou tuto spotřebu pokrýt z vlastních zdrojů,“ uvedla primářka Celerová.

I letošní poslední únorový den je věnován problematice vzácných onemocnění, tedy těch, která se vyskytují u méně než pěti z deseti tisíc lidí. Vzácných onemocnění jsou ale dohromady tisíce, a tak i když se jednotlivé diagnózy v Česku týkají někdy pouze pár stovek či dokonce desítek pacientů, ve výsledku jimi u nás trpí asi půl milionu jedinců. Ti mívají právě kvůli nízkému výskytu nemoci v populaci problém se stanovením správné diagnózy a následně také s léčbou, která mnohdy vůbec neexistuje.  

„Diagnostika těchto vzácných onemocnění je poměrně obtížná. Málo se na ně myslí, zkušenosti běžných lékařů s jejich stanovením jsou pro nízký výskyt velmi omezené. Pro správnou diagnostiku řady z nich je navíc důležitá dostupnost molekulárně genetických vyšetření. Stejně tak problematická je i léčba, farmaceutické společnosti mají relativně malý zájem o tzv. „orphan drugs“, cena specifických léčebných prostředků je často vysoká, a navíc byl dosud často problém i s uznáním jejich plné úhrady,“ popisuje přednosta I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D.

Přístup ke vzácným onemocněním se však postupně mění, zvyšuje se povědomí mezi odborníky a s ním i šance na kvalitní péči. Jedním z nadějných „nástrojů“ jsou evropské referenční sítě pro vzácná onemocnění (ERN), které sdružují a propojují excelentní evropská pracoviště v dané oblasti a umožňují při diagnóze a určování léčby spojit síly odborníků napříč Evropou. Pacientovi se tak dostane vysoce specializované péče a zároveň může zůstat v domácím prostředí.

„Naše neurologická klinika je aktuálně členem hned dvou evropských referenčních sítí pro vzácná onemocnění; ERN EpiCARE, která je zaměřená na diagnostiku a léčbu vzácných a komplexních epilepsií, a dále ERN RND (Rare Neurological Disorders). Ta se zaměřuje především na vzácná neurodegenerativní onemocnění (např. multisystémové atrofie, cerebellární ataxie atd.) či vzácné typy demencí (např. demence s Lewyho tělísky),“ vyjmenovává prof. Brázdil.

V rámci Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně je do projektu zapojena také I. dermatovenerologická klinika, a to konkrétně do sítě ERN-Skin. Ta se věnuje vzácným, komplexním a obtížně diagnostikovatelným kožním chorobám u dětí i dospělých. „Naše centrum je aktivně zapojeno do skupiny autoimunitních bulózních dermatóz a závažných, život ohrožujících polékových reakcí typu toxické epidermální nekrolýzy a Stevens-Johnsonova syndromu,“ uvádí vedoucí lékařka ERN-Skin centra MUDr. Eva Březinová, Ph.D., a dodává, že cílem je pacientům s komplikovanými onemocněními zlepšit všemi dostupnými prostředky kvalitu života.

Den vzácných onemocnění se v Česku uskuteční už po patnácté a jeho letošním tématem je vyjádření díku těm, kteří se o pacienty se vzácným onemocněním starají a pomáhají jim život s nemocí zvládnout. Za jeho organizací u nás stojí Česká asociace vzácných onemocnění, která mimo jiné provozuje konzultační mail help@vzacna-onemocneni.cz. Mohou se na něj ve složitých případech obracet pacienti i lékaři s dotazem na odpovídající odborníky schopné pomoci. Službu odborně zaštiťuje Národní koordinační centrum pro vzácná onemocnění.

Mgr. Martin Toul z Loschmidtových laboratoří PřF MU, RECETOX a Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) objevil ve své práci souvislosti, které zvyšují doposud uznávanou účinnost stafylokinázy při rozpuštění krevních sraženin až desettisíckrát. Tento průlomový objev by mohl dopomoci k nalezení nových a účinnějších léků pro pacienty s akutní cévní mozkovou příhodou.

Pro léčbu mozkové mrtvice se v současnosti používají dva přístupy. První je mechanický, kdy se krevní sraženina odstraní pomocí katetru, zatímco druhý je biochemický, kdy se tromb rozpustí za pomocí léku. První způsob je náročnější na technické vybavení a také na důkladné proškolení personálu, druhý je jednoduše aplikovatelný, nicméně i on má své limity, zejména co se týče účinnosti a ceny podávané látky.

V současné době se nejvíce používají léky, které obsahují jako účinnou látku protein zvaný altepláza. Ten sice působí relativně selektivně přímo na krevní sraženinu, ale má omezenou účinnost a existuje u něj vyšší riziko opětovného vzniku trombu nebo nežádoucího krvácení. I z tohoto důvodu se neustále hledají látky, které by rozpustily trombus  rychleji a bez rizika vedlejších účinků.

Jako jeden z vhodných kandidátů byl uvažován protein produkovaný bakteriemi stafylokoka – stafylokináza. Stafylokok se vyskytuje na kůži či sliznicích každého člověka. V případě, že je však oslabený organismus či poškozený imunitní systém, dokáže způsobit obtížně léčitelnou infekci. I když se imunitní systém snaží tyto bakterie izolovat pomocí ochranné bariéry obdobného složení jako má krevní sraženina, stafylokok ji dokáže rozbít pomocí stafylokinázy.

Stafylokináza se však kvůli nízké účinnosti nezdála být vhodným kandidátem pro léčbu mozkové mrtvice. To by ale nyní mohla změnit práce Martina Toula, který dokázal, že doposud udávaná účinnost je ve skutečnosti mnohonásobně – až 10 000krát – vyšší. „Na výzkumu a vývoji látek účinných při mozkové mrtvici pracujeme v rámci projektu Stroke Brno a náš výzkum podpořilo Ministerstvo školství čtyřletým grantem INBIO ve výši 100 milionů Kč,“ uvedl Toul.

K souvislostem, které by mohly změnit vnímání stafylokinázy při léčbě, se přitom přišlo neplánovaně. „Testovali jsme proteiny podobné stafylokináze, a potřebovali jsme získat výchozí data, která bychom měli jako základ pro srovnání. Nechtěli jsme vycházet jen z dat uvedených v odborné literatuře, chtěli jsme si předchozí pozorování ověřit v laboratoři. Při ověřování jsme šli více do hloubky a zjistili jsme, že je to s aktivitou stafylokinázy vlastně úplně jinak,“ popsal Toul.

Celková efektivita stafylokinázy, tedy účinnost rozpouštění krevní sraženiny, je skutečně nízká. Nicméně její mechanismus je složitější a skládá se ze dvou kroků. První z nich je vazba stafylokinázy na svého partnera, která je opravdu velice slabá. Oproti tomu druhý krok, tedy samotné rozpuštění krevní sraženiny, je desettisíckrát vyšší než celková efektivita. Důvodem je minimální vazba stafylokinázy, kvůli které vytvoří aktivní navázanou formu jen zanedbatelná část molekul stafylokinázy. Pokud by se tedy podařilo vazbu zefektivnit, násobně by se zvýšila i celková účinnost rozpouštění krevních sraženin.

„Všichni se dívali na aktivitu jako celek. My jsme se však zaměřili na jednotlivé kroky mechanismu a našli ten limitující. Díky tomu jsme zjistili, že vůbec nepotřebujeme stafylokinázu vylepšovat co se týče aktivity rozpouštění, ale stačí se zaměřit na efektivitu jejího navazování, což je snadněji proveditelné,“ zdůraznil Toul. Další výzkum tak bude cílit na nalezení proteinů s vylepšenými vazebnými vlastnostmi tak, aby celková efektivita byla co největší. „Za pomocí metod proteinového inženýrství máme v plánu navrhnout tisíce variant, protestovat je u nás v Loschmidtových laboratořích a nejvhodnější kandidáty poslat kolegům z Biofyzikálního ústavu AV ČR, se kterými spolupracujeme také v rámci platformy Stroke Brno,“ nastínil další plány Martin Toul.

První autor práce Mgr. Martin Toul je studentem Masarykovy univerzity a výzkumník týmu Proteinové inženýrství (FNUSA-ICRC) v Loschmidtových laboratořích pod vedením prof. Zbyňka Prokopa a prof. Jiřího Damborského. V roce 2020 získal Fulbrightovo postgraduální stipendium pro doktorské studenty, díky kterému absolvoval semestr na Texaské univerzitě v Austinu ve skupině prof. Kennetha A. Johnsona.

Léčba rakoviny jde často ruku v ruce s dermatologickými problémy. Vedlejší účinky moderních preparátů se podepisují nejen na kůži velké části onkologických pacientů, ale také na kvalitě jejich vlasů nebo nehtů. Zvlášť pro ženy můžou být tyto přidružené problémy náročné, což je případ také Michaely Bláhové, pacientky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, které byla na jaře loňského roku diagnostikována rakovina tlustého střeva s metastázemi do jater.

„Podstoupila jsem těžkou, ale úspěšnou operaci. Poté následovala chemoterapie a bioléčba, na kterou se mi vytvořila těžká reakce. Obličej celý posetý „akné“, na pravé oko jsem téměř neviděla, v ústech pocity jako po spálení. Na obličej jsem si už nemohla ani sáhnout, jak byl v jednom ohni a celý vysušený,“ popisuje pacientka, kterou problémy přivedly do dermatoonkologické ambulance Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

„Nežádoucí účinky moderních preparátů určených k léčbě nádorů se bohužel velmi často manifestují zánětlivými projevy v obličeji, praskáním kůže na rukou, záněty kolem nehtových plotének. Navíc onkologická léčba, jak známo, vyvolává vypadávání vlasů, ale třeba také zvýšenou citlivost pokožky na sluneční záření nebo běžnou hygienu,“ popisuje obvyklé problémy dermatoložka MUDr. Petra Fialová.

Petra Fialová je aktuálně také odborným garantem onkokosmetické poradny projektu Nebýt na to sama, který onkologicky nemocným ženám pomáhá zorientovat se ve svém onemocnění a celou situaci zvládnout. „Sama z vlastní zkušenosti vím, že v době léčby je pokožka velmi zatížena. Každá malá pomoc v boji s nežádoucími účinky na kůži a vlasové pokožce pro mne byla důležitá, a to jak psychicky, tak fyzicky,“ říká zakladatelka iniciativy a vyléčená onkologická pacientka Andrea Nováková.

Onkokosmetická poradna funguje každé úterý a středu od 16 do 18 hodin v areálu MOU (Švejdův pavilon). „Hlavní výhodou je, že pro pacientky máme čas. Nemusíme řešit složitý zdravotní problém, jako tomu bývá při vyšetřeních v ambulanci, ale můžeme se opravdu individuálně zaměřit na kosmetickou péči a další věci, co nemocné trápí. Jedna z našich sestřiček – poradkyň má s onkoléčbou osobní zkušenost, což pacientkám také velmi pomáhá,“ dodává MUDr. Fialová.

Projekt Nebýt na to sama se onkologicky nemocným ženám snaží usnadnit jejich obtížnou životní situaci i dalšími způsoby, nabízí například bezplatné hlídání dětí, aby maminky měly čas na vyšetření, nebo skupinové podpůrné aktivity. Další z forem podpory je ta finanční.

„Před nemocí jsem byla ženou, která pečuje o svůj vzhled. Denně make-up a krásné dlouhé vlasy. Během léčby jsem je postupně ztrácela,“ popisuje pacientka Michaela, která se o iniciativě dozvěděla právě u své dermatoložky a garantky projektu Petry Fialové. „Před paní doktorkou jsem se zmínila, že si budu muset pořídit paruku. Ochotně mi domluvila schůzku v kadeřnictví a zprostředkovala kontakt na iniciativu Nebýt na to sama, kde mi na paruku nejen přispěli, ale rovnou celou proplatili. Konečně jsem se mohla cítit jako žena, velmi mi to zvedlo sebevědomí,“ říká vděčně pacientka.