V sobotu 15. května si připomínáme Den boje proti mozkové mrtvici. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně připravila u této příležitosti spolu s rehabilitačním centrem Sarema na svých facebookových stránkách živé vysílání k tomu tématu. Cévní mozková příhoda je druhou nejčastější příčinou úmrtnosti ve světě. Ohrožen je každý čtvrtý člověk a postihuje pacienty bez ohledu na věk. Výjimečné nejsou případy, kdy mrtvice postihla rodičku během porodu, pacienta s onemocněním COVID-19 nebo řidiče během jízdy. Důležité je dostat se co nejrychleji do nemocnice a po léčbě zahájit co nejdříve intenzivní rehabilitace.

Vedoucí výzkumného týmu Stroke Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a profesor neurologie Robert Mikulík zdůrazňuje, že by se pacienti do nemocnice neměli dopravovat po vlastní ose. „Pokud se pacient dopravuje sám, může se stát, že dojede do nemocnice bez iktového centra, které poskytuje komplexní péči o pacienty s cerebrovaskulárními problémy. Naopak, když vytočí 155, záchranáři sami zkontaktují vhodného lékaře nebo zdravotnické zařízení,” říká prof. MUDr. Robert Mikulík, Ph.D., který kromě výzkumného centra působí také na I. neurologické klinice FNUSA a LF MU.

Pokud má být léčba cévní mozkové příhody účinná, musí být zahájena co nejdříve, ideálně do 4,5 hodiny od vzniku příznaků. Čas je u mozkové mrtvice zásadní. Čím dříve se pacient dostane do nemocnice, tím vyšší má šanci na vyléčení. Profesor Mikulík upozorňuje také na zajímavý fenomén, a to přímou souvislost onemocnění COVID-19 a vznik cévní mozkové příhody. „Ačkoliv již bylo prokázáno, že COVID-19 může způsobit mrtvici a počet pacientů by tak měl narůstat, během jara 2020 jsme v nemocnici paradoxně zaznamenali asi o 15 % méně případů,” upozorňuje tak na fakt, že lidé by neměli riskovat vážné následky a i v době pandemie vyhledat odbornou pomoc.

Neméně důležité je také včasné zahájení intenzivních rehabilitací, jak vysvětluje Mgr. Tereza Valíková z rehabilitačního centra Sarema: „Čím dříve začneme, tím dříve oslovíme mozek a neuroplastické procesy. Když začínáme později, často se u pacientů setkáváme s již vytvořenými špatnými kompenzačními návyky, které se hůře odbourávají,” říká. Díky zahájení intenzivních rehabilitací včas se do života pomalu vrací také paní Eliška, která prodělala hemoragickou cévní mozkovou příhodu během porodu. „Eliška měla v hlavě nádor, o kterém se nevědělo. Zřejmě vlivem tlaku při porodu došlo ke krvácení z nádoru a velkému otoku mozku. V noci upadla do kómatu. Po půlnoci byla záchrankou převezena do nemocnice a tam urgentně operována. Nádor byl úspěšně odstraněn, otok mozku ale stihl napáchat velké škody,” vzpomíná manžel paní Elišky, Petr. Jeho manželka nyní intenzivně cvičí v rehabilitačním centru Sarema a dělá velké pokroky, které můžete sledovat na webu www.proelisku.cz. Kvůli dlouhodobým pobytům na terapiích však nemůže vidět své dva syny tak často, jak by si přála.

„Úplné vyléčení závisí na více faktorech, jako je rozsah, věk a včasnost péče. Proto když máte podezření na vznik cévní mozkové příhody, ihned kontaktujte záchrannou službu. Následky tak nemusí být žádné, nebo minimální,” dodává Tereza Valíková.

Pro více informací si v sobotu 15. května v 17 hodin mohou zájemci „naladit“ webinář nazvaný Příběh mrtvice: cesta pacienta. Dozví se, jak vypadají první minuty pacienta po příjezdu do nemocnice a jak následně správně rehabilitovat mozek. Stačí se připojit k události na tomto odkazu, nebo  na facebookové stránky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, která bude vysílání sdílet.

 

Výzkumný tým Kardiovize Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) vydal novou publikaci, která se zabývá viscerálním (útrobním) tukem. Jedná se o první takovou publikovanou studii v Evropě.

Nová publikace Kardiovize se zabývá viscerálním tukem, tedy tukovými zásobami, které se ukládají kolem životně důležitých orgánů. „Ukázalo se, že nemůžeme pro určení kardiovaskulárního rizika použít hodnoty viscerálního tuku, které definovali kolegové v USA či Japonsku. Zdejší populace má tyto hodnoty velmi odlišné,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Kardiovize FNUSA-ICRC dr. Juan Pablo Gonzalez Rivas. Publikace vyšla v odborném magazínu Obesity Research & Clinical Practice.

Na studii pracovala také mladá výzkumnice Anna Polcrová, která vystudovala Nutriční terapii na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, Sociální epidemiologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a při práci v týmu Kardiovize pokračuje ve studiu na Masarykově univerzitě. „Tělesný tuk může být v lidském těle uložen v různých oblastech. V zásadě rozlišujeme mezi podkožním tukem, který se nachází pod kůží, a viscerálním tukem, který se nachází uvnitř břišní dutiny a obklopuje naše orgány. Právě umístění tukových zásob v těle významně ovlivňuje jeho dopad na naše zdraví. Předchozí výzkum zjistil, že tuk umístěný pod kůží není tak riskantní jako viscerální tuk, protože přebytek viscerálního tuku souvisí s metabolickými abnormalitami, jako je inzulínová rezistence, cukrovka II. typu, zvýšené riziko trombózy nebo endoteliální dysfunkce, tedy poruchy vnitřní vystýlky cév.“

A jak se vlastně měří míra viscerálního tuku v lidském těle? Všeobecně uznávanou standardní metodou je počítačová tomografie, která je však poměrně nákladná a vystavuje pacienta radioaktivnímu záření. „My jsme u pacientů ve studii použili bioelektrickou impedanční analýzu, jejíž výhodou je jednoduchost, rychlost a také nižší náklady. Je neinvazivní a vykazuje silnou korelaci s hodnotami měřenými počítačovou tomografií. Metoda bioimpedance je založena na slabé elektřině protékající tělem a měření za účelem výpočtu impedance (odporu), což umožňuje popsat složení lidského těla, včetně oblastí viscerálního tuku. I když to může znít nebezpečně, je tato metoda zcela bezbolestná a lze ji použít pro lidi v jakémkoli věku. Jedinou kontraindikací je přítomnost kardiostimulátoru nebo těhotenství,“ doplnila Anna Polcrová.

Pro vytvoření zmíněné analýzy využili vědci data 2052 účastníků dlouhodobé studie Kardiovize, která ve FNUSA-ICRC probíhá. Od roku 2013 sleduje zdraví vzorku brněnské populace ve věku 25-65 let, v letošním roce bude dokončena druhá vlna vyšetření. „Naše výsledky ukázaly, že mezní hodnoty viscerálního tuku související s kardiometabolickým rizikem v české populaci jsou odlišné ve srovnání s předchozími studiemi v jiných populacích. Pozorovali jsme, že mezní hodnoty 90 cm2 u mužů a 109 cm2 u žen byly spojeny s přítomností kardiometabolických rizikových faktorů zahrnující vysoký obvod pasu, zvýšený krevní tlak, snížený HDL-cholesterol (tzv. „hodný“ cholesterol), zvýšené triglyceridy a zvýšenou hladinu glukózy nalačno. Navíc muži vykazovali vyšší riziko kardiometabolických komplikací při nižších hodnotách viscerálního tuku ve srovnání se ženami. Stručně řečeno, výsledky prokázaly, že rozlišení vysoké a nízké úrovně viscerálního tuku a souvisejícího kardiometabolického rizika musí být založeno na mezních hodnotách stanovených pro konkrétní populaci, při současném zohlednění genderových rozdílů. Množství tukové tkáně v těle, které je vyhodnoceno jako v normě pro ženy, může být v případě muže posuzováno jako rizikové. A stejně to funguje i mezi příslušníky různých etnik,“ dodala Anna Polcrová.

Nutno dodat, že nová studie výzkumného týmu Kardiovize Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně byla také vybrána k publikování formou e-posteru na prestižním Evropském kongresu o obezitě. Celkově bylo přijato 330 e-posterů (tři z FNUSA-ICRC), pouze 20 z nich však bylo vybráno pro ústní prezentaci, z toho dva z FNUSA-ICRC. Mezi nimi také práce Anny Polcrové.

Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) bylo v letech 2016–2020 financováno především z projektu NPU II (Národní program udržitelnosti). Na konci tohoto období probíhalo závěrečné zhodnocení, kdy členové oponentní rady z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a oponenti z řad prestižních zahraničních institucí projekt vyhodnotili jako vynikající a s mezinárodním dopadem. Vědci z FNUSA-ICRC tak splnili podle smlouvy stanovené cíle a dosáhli výborných, mezinárodně uznávaných výsledků.

Během pěti let obdrželo FNUSA-ICRC z NPU II dotace v celkové výši 985 milionů Kč. Závěrečná zpráva konstatuje, že centrum udělalo významný pokrok na cestě k mezinárodnímu konkurenceschopnému a udržitelnému multidisciplinárnímu centru excelence v oblasti translační medicíny. A to v klinickém i základním výzkumu.

Závěrečná zpráva mimo jiné také zdůrazňuje, že v roce 2020 pokračovalo FNUSA-ICRC v rozvoji i přes neobvyklou a nepředvídatelnou situaci spojenou s nemocí COVID-19. „Je třeba si uvědomit, že jsme museli omezit přístup do laboratoří, řada vědců, sester a administrativních pracovníků také věnovala svůj čas pomoci pacientům, práci v testovacím centru či podpůrným službám v nemocnici,“ uvedl výkonný ředitel centra Pavel Iványi, MBA, LL.M. „Právě proto si myslím, že jde o mimořádný výsledek a děkuji všem, kteří se na něm podíleli.“

Oponentní rada vyzdvihla, kromě všech splněných závazků a dosažených výsledků, také podporu mobilit (podpora studujících a umožnění osvojení svých schopností, znalostí či dovedností). Během realizace projektu se na něm podílelo 943 studentů z celého světa. Rada rovněž pozitivně kvitovala snahu o budování komplexních modelů spolupráce, například formou společných grantů. Výjimečný je také počet realizovaných klinických studií, především díky tomu, že FNUSA-ICRC je jediným tzv. Prime Site v České republice pro globální skupinu IQVIA. Pro představu – v současné době je v realizaci 170 klinických studií.

Řada vědeckých výstupů z FNUSA-ICRC byla publikována v předních mezinárodních časopisech a ve svých vědních oborech jsou považovány za klíčové. Například se několik článků objevilo i v Top 10 nejkvalitnějších vědeckých časopisů (průměrně 17 % z celkového počtu publikací) a Top 5 (průměrně 8 % z celkového počtu publikací), vědci z FNUSA-ICRC své články publikovali třeba v časopise Nature, New England Journal of Medicine, Lancet Neurology, Nature Reviews Neurology apod.

Hodnotící zpráva obsahuje také několik doporučení do budoucna. Konkrétně větší prohloubení spolupráce na mezinárodním poli, s domácími vysokými školami, a rovněž doporučuje pokračování zapojování studentů do vědeckých projektů. „Všechny tyto výzvy si uvědomujeme a pracujeme na nich. Například intenzivně jednáme s Masarykovou univerzitou o prohloubení vzájemné spolupráce,“ uvedl ředitel Iványi. „Také se snažíme o doladění systému financování s naším zřizovatelem, tedy Ministerstvem zdravotnictví tak, abychom mohli zajistit jistotu fungování již etablovaných mezinárodních vědeckých týmů a centra samotného.“

Hlavním cílem projektu NPU II bylo umožnit FNUSA-ICRC rozvinout svůj stávající vědecký potenciál v základním, translačním a klinickém výzkumu, především v oblasti kardiovaskulárního, neurovědního a onkologického výzkumu, lékařské biologii, biomedicínském inženýrství, molekulární biologii a kmenových buňkách. Jednoznačnou výhodou je spojení s Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně, které skýtá přímý přístup k velké spádové oblasti pacientů. Vznikají tak optimální podmínky i pro translační lékařský výzkum, zaměřený na různá onemocnění (mj. srdeční arytmie, srdeční selhání, poruchy spánku, cévní mozková příhoda, demence a rakovina).

Odborníci v konzultačním středisku lékárny Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně nabízejí tento týden zájemcům možnost vyzkoušet si správnou inhalační techniku při užívání inhalačních léčivých přípravků. Lidé totiž při inhalaci dělají řadu chyb, které mohou ovlivnit její pozitivní výsledek. Akce se koná v rámci Světového dne alergie a astmatu (3. 5.).

Inhalační přípravky patří ke skupině léků, u kterých více než 50 procent pacientů neprovádí inhalaci správnou aplikační technikou. „Mezi nejčastější chyby patří nevhodné načasování, tedy špatná synchronizace nádechu a zmáčknutí spouště inhalátoru. Dávku pak pacient nevdechne, nebo jen její malou část. Někdy pacienti aplikují dvě dávky hned za sebou při jednom nádechu, ačkoliv je potřeba dodržet zásadu jedna dávka – jeden nádech, a rozestup mezi dávkami zhruba půl minuty, což jsou dva až tři klidné nádechy bez inhalace. Stává se také, že pacienti někdy zapomenou před samotnou aplikací obsah inhalátoru protřepat nebo si aplikují sprejovou dávku do nezavřených úst,“ uvedl PharmDr. Marek Lžičař, vedoucí oddělení lékárny FNUSA a konzultant z poradenského centra s tím, že častým opomenutím je i nedostatečné vypláchnutí úst a vykloktání po inhalaci kortikoidních léků. V důsledku toho pak může dojít ke snížení obranyschopnosti sliznice dutiny ústní a tvorbě aft a jiných ústních afekcí.

Farmaceuti Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně mají v rámci speciální týdenní akce připravenou širokou sbírku různých typů inhalátorů (nácvikové sady, placebo přípravky a podobně), které pomohou ověřit a upravit správné užití inhalačně aplikovaných léků. „V současné době roste počet pacientů s následným postižením plic po onemocnění COVID-19. Tito pacienti často teprve začínají inhalační léky užívat a možnost nácviku inhalační techniky jim může pomoci ke správně provedené léčbě. Stejně tak však můžeme poradit také astmatikům, alergikům, pacientům s CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc) nebo rodičům malých dětí, které trpí na laryngitidy a používají léčbu rychle působícími inhalačními bronchodilatancii jako je například salbutamol (úlevový lék na rozšiřování průdušek),“ dodal PharmDr. Marek Lžičař.

Zájemci mohou až do pátku přijít v čase otevření lékárny (ul. Hybešova, Po-Pá, 7-17 hodin) a na místě nahlásit, že mají zájem o vyzkoušení správné inhalační techniky. S sebou si mohou vzít svůj lék. Manipulaci s inhalátory pak vyzkouší buď za použití svého léku anebo placebo přípravku z lékárny.