Antigenní testování COVID-19

Aktuální k 13. 11. 2020

Zpracovala Bc. Dominika Pirklová, Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

U pacientů s příznaky onemocnění COVID-19 je pro správnou diagnózu nutné použít testy s vysokou citlivostí. I u těch nejpřesnějších testů se však mohou falešně negativní výsledky vyskytnout. Proto se v mnoha nemocnicích rozhodli u symptomatických pacientů používat opakované testování a domácí izolaci i přes negativní výsledek v prvním testu. Do budoucna je však potřeba tento problém řešit komplexněji.

Současná epidemie COVID-19 je způsobena zejména presymptomatickým (před objevením prvních příznaků) a asymptomatickým (když celá nemoc probíhá bez symptomů) přenosem viru. Vysoká míra přenosu viru byla zaznamenaná v domácnostech, kde se lidé pohybují bez roušek. Studie zahrnující 382 dětí prokázala vysokou pravděpodobnost nakažení (76 %). Aby se zamezilo tvorbě ohnisek nákazy, je potřeba testovat a následně izolovat infekční osoby v karanténě. Pro tyto účely však potřebujeme schválený test, který rychle a přesně řekne, kdo je skutečně nakažlivý.

Pacienty, u kterých se již rozvinula nákaza, mohou zdravotníci identifikovat i v současnosti dostupnými rychlotesty. Problém však představují osoby v počátečním stádiu nákazy, které dostupné rychlotesty prozatím nejsou schopny spolehlivě zachytit. PCR test je při diagnostice počátečních stádií nemoci přesnější, ale je také nákladnější, trvá déle a pro řadu pacientů je také nepohodlný.

Naději představují nově zaváděné antigenové testy, které poskytují výsledky již do 15 minut a podle dosavadních výsledků jsou schopny diagnostikovat i asymptomatické pacienty. Jsou sice stále méně přesné než PCR testy, ale vzhledem ke své rychlosti a lepší cenové dostupnosti by mohly představovat řešení k celoplošnému testování obyvatelstva. Nové testy však musejí projít dalším výzkumem, aby byla ověřena jejich citlivost.

Autoři také upozorňují, že testování samo o sobě nedokáže zabránit tvorbě ohnisek nákazy, pokud nebudou použity osvědčené preventivní strategie. Přestože jsou testy stále rychlejší a přesnější, sociální distancování, nošení roušek a vyhýbání se shromážděním musí zůstat klíčovým bodem strategie v oblasti veřejného zdraví.

Zdroj: Manabe YC, Sharfstein JS, Armstrong K. The Need for More and Better Testing for COVID-19. JAMA. 2020;324(21):2153–2154. doi:10.1001/jama.2020.21694

Přetrvávající příznaky u pacientů po akutním průběhu nemoci COVID-19

Aktuální k 11. 8. 2020

Zpracovala Ing. Pavla Šafránková, DiS., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

V dubnu letošního roku zavedli ve Fakultní nemocnici Agostino Gemelli Foundation IRCCS v italském Římě postakutní ambulantní službu pro pacienty vyléčené z onemocnění COVID-19. Následně zde provedli studii sledující příznaky přetrvávající i po vyléčení. Před zařazením do studie byl pacientům proveden RT‑PCR test, přičemž zařazeni byli pouze ti s negativním výsledkem. Zařazeným pacientům bylo provedeno komplexní lékařské vyšetření a zjištěné údaje byly shromážděny v elektronickém systému sběru dat. Údaje o symptomech potencionálně souvisejících s COVID-19 byly získány pomocí standardizovaného dotazníku. Pacienti byli požádáni, aby vylíčili přítomnost nebo nepřítomnost příznaků během akutní fáze COVID-19 a zda některý z příznaků přetrvával v době návštěvy. Bylo možné zaznamenat více než jeden příznak. Kvalitu života před onemocněním a v době návštěvy hodnotili pacienti pomocí vizuální analogové stupnice EuroQol na stupnici od 0 (nejhorší představitelné zdraví) do 100 (nejlepší představitelné zdraví). Rozdíl 10 bodů definoval zhoršení kvality života. Studie byla schválena institucionální etickou komisí a od všech účastníků byl získán informovaný souhlas.

Od 21. 4. do 29. 5. 2020 bylo pro hodnocení po akutní péči potencionálně vhodných 179 pacientů; 14 pacientů (8 %) odmítlo účast a 22 mělo pozitivní výsledek testu. Do studie bylo tedy zahrnuto 143 pacientů. Průměrný věk byl 56,5 let a 53 (37 %) byly ženy. Během hospitalizace mělo 72,7 % účastníků známky intersticiální pneumonie. Průměrná délka pobytu v nemocnici byla 13,5 dnů; 21 pacientů (15 %) potřebovalo neinvazivní ventilaci a 7 pacientů (5 %) invazivní ventilaci.

Pacienti byli hodnoceni v průměru 60,3 dnů po projevení prvního příznaku COVID-19; pouze 18 pacientů (12,6 %) bylo v době hodnocení zcela bez příznaků souvisejících s COVID-19; 32 % mělo 1 nebo 2 příznaky a 55 % mělo 3 nebo více příznaků. Žádný z pacientů neměl horečku ani nejevil žádné známky akutního onemocnění. Zhoršená kvalita života byla pozorována u 44,1 % pacientů. Vysoký podíl jedinců stále uváděl únavu (53,1 %), dušnost (43,4 %), bolesti kloubů (27,3 %) a bolest na hrudi (21,7 %).

Studie zjistila, že z pacientů, kteří se vyléčili z COVID-19, uvedlo alespoň 1 přetrvávající příznak, zejména únavu a dušnost, 87,4 % pacientů. Limitací studie je nedostatek informací o historii příznaků před akutním onemocněním COVID-19 a nedostatek podrobností o závažnosti příznaků. Navíc byla studie prováděna v jednom centru s relativně malým počtem pacientů a bez kontrolní skupiny pacientů propuštěných z jiných důvodů. Pacienti s komunitně získanou pneumonií mohou mít také trvalé příznaky, což naznačuje, že tato zjištění nemusí souviset výhradně s COVID-19.

Lékaři a vědci se zaměřili na akutní fázi COVID-19, ale je potřeba pokračovat v monitorování přetrvávajících příznaků po propuštění.

Zdroj: Carfi et al. Persistent Symptoms in Patients after Acute COVID-19, JAMA August 11, 2020, Volume 324, Number 6, July 9, 2020. doi:10.1001/jama.2020.12603

Dopad nemoci COVID-19 na psychické zdraví

Aktuální k 23. 11. 2020

Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Dne 23. 11. 2020 zveřejnil prestižní časopis The Journal of the American Medical Association Network report, ve kterém autoři analyzují psychologické potíže a stresové faktory související s pandemií nemoci COVID-19.

Zatímco v dubnu roku 2018 hlásilo vážné potíže se stresem pouze 4 % dospělých obyvatel USA, v dubnu roku 2020 se jejich počet zvýšil téměř na 14 %. Autoři této studie analyzují vliv nemoci COVID-19 na vývoj stresových stavů a poruch v dlouhodobém horizontu.

Autoři provedli online dotazníkový průzkum ve dvou vlnách: v dubnu a v červenci. Obou vln průzkumu se zúčastnilo 1337 respondentů.

Autoři zaznamenali, že výskyt psychologických potíží hlásilo v dubnu 14 % dotazovaných, zatímco v červenci 13 % dotazovaných. Tento rozdíl však nebyl statisticky významný. V obou sledovaných obdobích byl nejvyšší výskyt psychických potíží zaznamenán u mladých dospělých mezi 18 a 29 lety (25-26 % dotazovaných), u lidí s ročním příjmem pod 35 000 dolarů (20-21 % dotazovaných) a u respondentů hispánského původu (18-19 %). 72 % dotazovaných, kteří hlásili psychické potíže v dubnu, je hlásilo i v červenci. Mezi nejčastěji hlášené stresové faktory patřily: strach z nákazy nemocí COVID-19 a strach ze ztráty zaměstnání a financí. Většina studentů označila za silný stresor také přerušení provozu škol.

Autoři z těchto výsledků vyvozují, že pandemie nemoci COVID-19 je významným dlouhodobým stresovým činitelem a to zvláště pro mladé dospělé.

Zdroj: McGinty EE, Presskreischer R, Anderson KE, Han H, Barry CL. Psychological Distress and COVID-19–Related Stressors Reported in a Longitudinal Cohort of US Adults in April and July 2020. JAMA. Published online November 23, 2020. doi:10.1001/jama.2020.21231