Co na zařazení do seznamu nejuznávanějších expertů medicíny říkáte, potěšilo vás?

Samozřejmě, že mě zařazení do žebříčku potěšilo, nicméně jej nikterak nepřeceňuji. Výběr je z velké části subjektivní, neboť objektivní kritéria toho, kdo je dobrý či špatný lékař, nejsou, na rozdíl např. od sportu nebo při sestavování žebříčků milionářů. Jistě je mnoho lékařů, kteří jsou nadprůměrní, mimořádně kvalitní a v žebříčku se neobjevili. Na druhou stranu to, co dělám, má určitá specifika, některé procedury v zásadě dělám jako jeden z mála nebo dokonce jediný v naší zemi, takže zařazení do žebříčku nepokládám za nezasloužené. Vloni jsme například provedli endoskopickou myotomii u dosud nejmladšího pacienta v Česku – u 3,5leté slečny – neboť trpěla poruchou polykání. Výkon byl úspěšný. Jsem velmi rád, že program miniinvazivních operací jsme zahájili po mém příchodu i v naší fakultní nemocnici. A medicína, to není one man show, ale týmový práce, takže se na zahájení programu zde v Brně podílí velké množství kolegyň a kolegů, sester a dalších pracovníků. Za to bych rád všem poděkoval.

Jaká byla vaše cesta k medicíně, potažmo oboru? Byla gastroenterologie vaše jasná volba už při studiu LF, nebo jste se k ní dostal až později?

Od dětství jsem chtěl být lékařem, miloval jsem prostředí nemocnice, kam mě bral můj otec – kardiolog. Rád jsem sledoval seriály nebo filmy se zdravotnickou tématikou. Druhou volbou pak bylo herectví, na DAMU jsem ale nakonec studovat nešel. Ke gastroenterologii jsem se dostal tak trochu náhodou díky setkání s mým učitelem a později šéfem, dnes poslancem, profesorem Špičákem. Předtím jsem se jako student věnoval kardiologii, včetně experimentální, pracoval jsem na koronární jednotce a dovolím si tvrdit, že tento obor sleduji velmi podrobně a mám jej také rád. Ale gastroenterologie v soubě snoubí pestrost – mnoho orgánů, mnoho nemocí – a dále manuální dovednost – kdy endoskopicky se dnes již vlastně operuje. A tato kombinace s klinickou medicínou mě naplňuje.

Co na zařazení do seznamu nejuznávanějších expertů medicíny říkáte, potěšilo vás?

Samozřejmě nezastírám, že mě zařazení do takto elitní společnosti lékařů potěšilo. Vnímám ho jako ocenění nejen mojí práce, ale celého kolektivu lékařů a sester revmatologické ambulance II. interní kliniky. A proto i jim patří můj velký dík.

Jaká byla vaše cesta k medicíně, potažmo oboru? 

Známý britský autor sci-fi Arthur C. Clarke kdysi prohlásil: „Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.“ Moje cesta k revmatologii rozhodně nebyla přímočará. V průběhu studia na lékařské fakultě jsem o revmatologii, jako o své budoucí specializaci, rozhodně neuvažoval. Svou roli mohl sehrát i fakt, že v rámci pregraduálního studia je tomuto oboru věnován relativně malý prostor. Jednoho dne jsem se ale musel rozhodnout, a jak se ukazuje, svého rozhodnutí jsem nikdy nemusel litovat. Revmatologie je moderní, dynamický obor vnitřního lékařství, který v posledních letech zažívá přímo revoluci. Včasná a precizní diagnostika a moderní léčebné postupy vrací našim pacientům s revmatickým onemocněním naději na plnohodnotný kvalitní život. A to mě naplňuje.