Mezinárodní den sester letos víc rezonuje
Mezinárodní den sester je připomínán na celém světě u příležitosti narození Florence Nightingale, zakladatelky ošetřovatelství, reformátorky nemocnic či veřejného zdravotnictví. Letos je 12. květen ještě významnější. Výjimečná žena se narodila před 200 lety a veřejnost si díky pandemii uvědomila více než kdy jindy potřebu ošetřovatelského personálu.
O Florence Nightingale (1820–1910) se učí na zdravotnických školách, doteď jsou aktuální některé její odborné texty. „Já sama vidím její odkaz v odvaze, s jakou se vzepřela tradičnímu plánovanému životu a zavedeným pravidlům, v trpělivosti prosadit nové věci i přes počáteční odmítavý postoj okolí, v důrazu, který kladla na vzdělávání, jež je nejlepší investicí, a v obětavé práci pro druhé. A ztotožňuji se i s jejím vyjádřením „Jak málo se dá vykonat, pokud nás ovládá strach.“ říká náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Mgr. Jana Zvěřinová. Její slova doplňují i další sestry. „Úlohu zdravotní sestry nejlépe vystihuje okřídlené přísloví: Zachráníš-li jeden život, jsi hrdina, zachráníš-li 1000 životů, jsi zdravotní sestra. Ve skutečnosti jsou nejen zdravotní sestry, ale také jejich kolegové zdravotní bratři a vlastně i další ošetřující a pečující personál hrdiny všedního dne. Jejich hrdinství a odvaha je doceněna většinou jen těmi, kteří si sáhnou na své zdravotní, fyzické nebo psychické, dno. Ti opravdu docení to, co děláme. A to je vlastně i důvod, proč to děláme. Máme rádi lidi a máme radost, když jim opět naskočí úsměv na tváři a my můžeme jejich neduhy spláchnout,“ uvádí Mgr. Monika Černá, sestra z I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a další sestra, Mgr. Hana Žemlová z Anesteziologicko resuscitační kliniky FNUSA dodává: „Postavení zdravotní sestry se od dob Florence velmi proměnilo, ale jako velmi zajímavý vnímám fakt, že mnohé „novinky“, které ona zavedla, jsou aktuální i v dnešní době. Doufám i v to, že v očích veřejnosti se naše povolání vyšplhalo na vyšší příčky v seznamu prestižních povolání, a to i přes mnoho televizních seriálů, které z reality práce zdravotníků neukazují prakticky nic.“
Na své povolání zdravotní sestry vzpomíná také bývalá zaměstnankyně Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Věra Kubíčková. „Kdybych se mohla znovu rozhodovat, svou profesi bych neměnila. Ke spokojenosti s mým povoláním jistě přispělo i to, že jsem měla štěstí na dobré a přátelské kolegyně a i náročnou práci jsme dokázaly spolu zvládnout. Později došlo k velkým změnám v ošetřovatelství i vzdělávání sester. Většina mých kolegyň tyto změny akceptovala a mnohé začaly dále studovat. I v tom se naplňuje odkaz Florence Nightingale. Pro naši profesi je jistě nutná láska k povolání, která trvá po celou profesní dráhu a ta mě neopustila. Přinesla mi i pocit seberealizace, který stále pociťuji při vzpomínání na mé povolání – na to, že jsem byla sestra.“
Důvodů proč nebýt sestrou je mnoho. „To jistě ano. Je to práce na směny, fyzicky i psychicky náročné povolání, někdy čelíme slovní i fyzické agresi ze stran pacienta, máme vysokou zodpovědnost a neustálou možnost udělat chybu. Je to však také práce velmi rozmanitá, motivující, v každé době potřebná. Ale hlavně – profese sestry je naplňující a smysluplná!“ uzavírá téma Jana Zvěřinová, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNUSA.
Mgr. Monika Černá z I. IKAK aktuálně pracuje i v covidové ambulanci.
Kontakt pro média: Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel. +420 602 529 058, dana.lipovska@fnusa.cz
