Náměstek pro vědu a výzkum: Nesmíme zapomínat, že FN je i vědeckou organizací

Úlohou fakultní nemocnice je nejen léčit a vzdělávat budoucí generace zdravotníků, ale také přispívat k výzkumu. Právě tuto oblast, respektive podporu výzkumné činnosti napříč institucí, má na svých bedrech náměstek pro vědu a výzkum. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně funkci nově zastává prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D., který je zároveň přednostou Anesteziologicko-resuscitační kliniky FNUSA a LF MU. „Za hlavní cíl si kladu zůstat vstřícný a zachovat si nadhled,“ říká.

Náměstkem pro vědu a výzkum jste byl jmenován v lednu letošního roku. S jakou vizí jste do svého funkčního období vstoupil? 

Náměstkem pro vědu a výzkum jsem se u sv. Anny stal již potřetí, tak se mi snad povede dokázat, že i „repasované koště dobře mete“. Za hlavní body své agendy pak konkrétně považuji podporu akademického výzkumu, ať už jde o rozvoj vnitřní grantové agentury fakultní nemocnice nebo podporu grantových projektů obecně, návrhy smysluplného využití institucionální podpory, koordinaci a kontrolu vykazování publikačních výstupů. Rád bych se pokusil, aby nutné „papírování“ spojené s výzkumem bylo k výzkumníkům vstřícnější. Mou další povinností je pomoci Lékařské knihovně FNUSA k tomu, aby lékařům co nejvíce usnadňovala odborný růst.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně má na rozdíl od jiných fakultních nemocnic jisté specifikum, a to Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC). Jakým způsobem plánujete spolupracovat s touto vědeckou organizací, která je společným pracovištěm naší FN a LF MU?

Není mým úkolem přímo podporovat ICRC, ale s jeho vedením bych chtěl uchovat takové vztahy, aby se výzkumníci vzájemně podporovali. Spolu s výkonným ředitelem Mezinárodního centra klinického výzkumu FNUSA a LF MU bych pak chtěl nastavit práci oddělení klinických studií a oddělení grantové podpory, aby byla ještě efektivnější.

Jak je na tom naše fakultní nemocnice s úrovní výzkumu?

Výzkumný potenciál se vždy odvíjí od toho, jací lidé se sejdou na jednotlivých pracovištích, a zda jsou vedeni nejen ke kvalitní klinické a edukační práci, ale také k výzkumu. Tady vidím nezastupitelnou úlohu kolegů ve vedení jednotlivých klinik, ústavů a oddělení.

V čem vidíte přednosti výzkumu ve FNUSA?

Svatá Anna má dlouhodobě silný neurologický a kardiologický vědecký program – tato orientace ostatně vedla ke vzniku Mezinárodního centra klinického výzkumu. ICRC jednoznačně posunulo naši nemocnici vědecky kupředu, zjednodušilo spolupráci základního a klinického výzkumu, podpořilo translační výzkum. Pomohlo dát dohromady velice kvalitní vědecké skupiny orientované na bazální výzkum a vychovalo několik kliniků, jejichž vědecké výstupy snesou evropská měřítka.

Vnímáte v nějaké oblasti naopak prostor pro zlepšení?

Myslím, že věda by měla být součástí programu každé kliniky, ústavu nebo oddělení. Aby se tak stalo, pracoviště k tomu musí mít vhodné podmínky. Především finanční zajištění, ale také dostatek personálu, který je – vedle klinické práce – možné pověřit řešením výzkumných projektů. Tady vidím potenciál v dalším (povinném?) rozvoji doktorského studia na pracovištích. Je to nejlepší cesta, jak ze svých řad vychovat budoucí přednosty a primáře.

Jakým směrem by se podle vás měl výzkum ve FNUSA dál ubírat? Jsou například nějaká témata, která by bylo vhodné akcentovat?

Za předpokladu, že navržené výzkumné projekty budou reálné – a tady vidím úlohu Vědecké rady FN – nevidím důvod, aby se nerozvíjel jakýkoliv obor, který ve fakultní nemocnici máme. Záleží na tom, o co mají lékaři zájem, a na co seženou prostředky.

Čemu se ve výzkumu právě teď věnujete vy?

Já jsem již na konci své vědecké dráhy – v oblasti intenzivní medicíny jsem dosáhl Hirschova indexu 12, což je u klinika v Česku slušná úroveň, a dál paroží tohoto „dvanácteráka“ asi nebudu mít sílu rozvětvit. Doufám, že se mi podařilo naplnit primární cíl, se kterým jsem na přelomu tisíciletí ke sv. Anně přicházel, tedy podpořit výzkum na Anesteziologicko-resuscitační klinice. V současné době na ARK pracují čtyři samostatné vědecké skupiny, částečně fungující i pod hlavičkou ICRC, a jejich produkce je na velmi dobré úrovni. Moje další role bude nadále podpůrná, ale „kluci“ jsou dnes samostatní a ve vědecké práci lepší než já. Já sám bych se chtěl do budoucna v medicíně více posunout od „fyziologie k filozofii“.