„Nemoci tu budou, ať chci nebo ne. Můžu to ignorovat nebo pro pacienty něco udělat,“ říká šestadvacetiletá dobrovolnice Nikola Trochtová. Za pacienty Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně dojíždí kdykoliv, kdy je to pro ni možné, až z Ivanovic na Hané. V rámci dobrovolnického programu DobroCentrum u sv. Anny navštěvuje nemocné v těžkém stavu i ty, kterým zdravotní stav umožňuje třeba výtvarně tvořit. Přečtěte si při příležitosti dnešního Mezinárodního dne dobrovolníků její vyprávění o pomoci druhým.
Jste vystudovaná ajťačka, jak jste se k pomoci v sociální oblasti dostala?
Začala jsem pomáhat jedné paní po propuštění z nemocnice. Potom jsem se zapojila do projektu Diakonie Návštěvy proti samotě a pomáhala manželskému páru špatně se pohybujících seniorů, aby se dostali ven. Pak jsem se přihlásila do DobroCentra u sv. Anny, ale kvůli covidu jsem stihla pouze pohovor, než se uzavřela oddělení. Tam jsem pak začala docházet v září 2021 a od té doby dobrovolničím pravidelně.
Proč jste se rozhodla, že budete pomáhat?
To je strašně jednoduché, mě to zkrátka baví. Už to dělám jako jakýkoliv jiný koníček. Jestli tam je něco smysluplného, to já nevím, ale mně to sobecky přináší radost. A jsem strašně vděčná, že tato možnost dobrovolničení u sv. Anny existuje.
Prošla jste i výcvikem dlouhodobého dobrovolníka, který individuálně dochází na návštěvy za pacienty na lůžková oddělení. Jak s pacienty navazujete kontakt a vznikají třeba i nějaké hlubší vazby, vidíte se vícekrát?
Docházím na neurochirurgickou JIP, kde se pacienti rychle střídají. Jednou jsem se tam setkala s kamarádem, poprvé jsme se nepoznali, kvůli nádoru oslepl. Ležel tam pět týdnů, tak s tím jsem se viděla víckrát, jinak sestřičky většinou pacienty znají, ví, za kým mě mají poslat. Prosondují to a já už jdu jen na tip za konkrétními lidmi, kteří mají zájem. Také chodím na Doléčovací a rehabilitační oddělení, kde pacienti leží měsíce, tam je snazší ten vztah navázat, ale snažím se, aby bylo jasně vidět, že jsem jen dobrovolník.
Jak samotné setkání s pacientem probíhá?
Na té JIPce nic moc jiného než povídání si nelze. Někdy pacientům čtu, teď jsem si kvůli tomu pořídila čtečku. Poptávala jsem ji z druhé ruky a původní majitelka byla tak hodná, že mi ji přenechala zadarmo, když zjistila, za jakým to je účelem. Většinou to ale je o tom povídání. Je to kolikrát taková zpovědní chvilka, někteří pacienti jsou na tom opravdu špatně. Neví, co bude za den, natož za týden.
Musí to být dost psychicky náročné i pro vás…
To říká každý, ale můžu buď být doma a ignorovat to, nebo tam zkusit jít a něco dělat. Mně přijde lepší ta druhá varianta. Bude se to dít, ať už chci, nebo ne, tomu nezabráním. Takto můžu nemocným ten čas v nemocnici alespoň zpříjemnit, i když je to třeba jen čtení bible. Někteří si chtějí jen postěžovat. Pacientovi neuleví, když mu budu dávat svou zpětnou vazbu nebo názor, ale když ho vyslechnu. Tak sedím a poslouchám. Někdy je nejlepší mlčet.
Zažila jste nějaký osud, který pro vás byl opravdu silný?
Silné pro mě bylo, když mě poslali k mladé postižené dívce, která byla slepá, a v nemocnici s ní byla 24 hodin denně maminka. Byla prakticky dítě. A když jsem je viděla i s tou maminkou, tak to bylo nad mé síly, ale brečet jsem nemohla. Byla milá, veselá, všechno brala s humorem, tak jsem ji chvíli pohlídala, aby si maminka mohla odskočit na nákup. Tohle mě vzalo, protože si člověk říká, co z toho života má, a zároveň jak strašně náročné to musí být i pro tu maminku, pro celou rodinu.
Angažujete se také na jednorázových akcích, které dobrovolníci pořádají, například výtvarných dílničkách…
Ano, našila jsem například tašky, na které jsme potom s pacienty malovali. Tento formát se dost uchytil, takže jsem po volných chvílích ušila už asi padesát tašek a pokračuji. Sháníme látky, kde se dá.
Pro tyto účely DobroCentrum pořádá i pravidelné sbírky výtvarných potřeb…
Máme jednak číslo účtu, kam nám lidé v případě zájmu můžou poslat peníze, ze kterých výtvarné potřeby nakupujeme, ale většinou čerpáme právě z veřejných sbírek věcí ke tvoření, které už lidé nepotřebují. Pokud by měl někdo doma plonkové barvy, papíry, svíčky, samolepky a podobně, budeme moc rádi, pokud by nás tím obdaroval.
Doporučila byste lidem, kteří třeba přemýšlí o dobrovolničení v nemocnici, aby do toho šli?
Já bych to doporučila minimálně zkusit. Přirovnala bych to třeba k tomu, když prarodiče hlídají vnoučata – je to pro ně občas asi náročné, ale nabije je to energií. Každého jinak, ale je tam to vyvážení vynaloženého úsilí, člověk za to dostane něco zpět. Takže bych to zkusila, nikoho to dopředu na další spolupráce nezavazuje. Není ani potřeba chodit pravidelně na oddělení, stačí třeba jednou za čas pomoci na jednorázových akcích. Strašně nerada slyším, když někdo říká, že by to nemohl dělat. Když jde člověk pomoci například na dílničky, tak tam se nesetkává se smutnými příběhy, právě naopak vidí, jak ten pacient u tvoření ožívá.
Měl by člověk, co zvažuje dobrovolničení v nemocnici, mít nějaké predispozice, schopnosti?
Já myslím, že ten, co má chuť to zkusit, už má všechno, co potřebuje. Zbytek se naučí. Komunikace s pacienty je samozřejmě v něčem trochu specifická, ale to si zájemci všechno natrénují při vstupním školení. A pokud by se zájemce o dobrovolničení necítil na setkávání s pacienty, tak se dá pomoci i z domu. Třeba právě přípravou „polotovarů“ na dílničky, může dělat přáníčka… Těch možností je spousta.
Takže ani argument, že člověk nemá čas v konkrétní dobu, neplatí…
Přesně tak, akce fungují tak, že paní koordinátorka obešle databázi dobrovolníků a přihlásí se ten, kdo zrovna může. V případě návštěv na odděleních by měla být dodržována určitá pravidelnost, ale pokud má zájemce jen omezené časové možnosti, může v dobrovolnickém programu najít formu pomoci, která bude vyhovovat jemu. Hodí se každá ruka, nás aktivních dobrovolníků je aktuálně málo.
Tak věřím, že vaše nadšení někoho chytne. ☺
Už jsem „ukecala“ jednoho kamaráda a nakonec uznal, že mu to dělá radost, když může pacienty rozveselit na akcích. Tak to udělalo radost i mně. Chápu, že když někomu vyprávím, že chodím na neurochirurgickou JIPku, zní to trochu děsivě, ale opravdu se dá najít vyhovující způsob pomoci pro každého.
Nikola chodí pravidelně za pacienty neurochirurgické JIP.
Dermatologové FNUSA nabízí ošetření na novém laserovém pracovišti
Role laserů v dermatologii za poslední dvě desetiletí dramaticky vzrostla. I I. dermatovenerologická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU proto v loňském roce rozšířila spektrum nabízených služeb o tuto formu ošetření, která pacientům nabízí pomoc v boji proti kožním onemocněním i projevům stárnutí.
Klinika disponuje ND:YAG/alexandritovým pulsním laserem Light 4V, který v sobě pojí několik vlnových délek (l 1064 nm, 532 nm a 755 nm). Díky rozdílným vlastnostem těchto laserových paprsků dokáže působit na různé struktury kůže v různé hloubce. Má proto široké spektrum využití, ať už při léčbě některých kožních onemocnění, jako jsou hemangiomy, seborrhoické nebo vulgární veruky, tak i při rejuvenačních a kosmetických zákrocích. Laser zájemcům umožňuje nechat si vyhladit například jizvy po akné, zjemnit vrásky a odstranit další projevy stárnutí (žilky, pigmentové skvrny).
Dermatologové se zájemcem o laserové ošetření nejdříve proberou všechny možnosti, posoudí stav kůže a vyberou pro něj tu nejoptimálnější vlnovou délku. „Laserové ošetření je vhodné téměř pro kohokoliv, ale právě správné posouzení provádějícím lékařem je ta nejpodstatnější část celého procesu, aby vhodnost a bezpečnost zákroku a očekávání pacienta byla v rovnováze,“ upozornila vedoucí lékařka laserového pracoviště I. dermatovenerologické kliniky FNUSA a LF MU MUDr. Alena Vičíková. Ošetření se neprovádí například na opálené a silně pigmentované pleti, v době akutních onemocnění nebo užívání antibiotik.
Pacient po ošetření není nijak zásadně limitován ve svém obvyklém způsobu života. „Po určitou dobu je potřeba dodržovat pouze některá režimová opatření – nevystavovat pleť slunci, vynechat saunování, větší sportovní výkony a podobně,“ popsala dermatoložka a doplnila, že lékař pacientovi pomůže nastavit také vhodný způsob péče o ošetřenou pleť v následujícím období.
Zájemci o proceduru se mohou objednávat ke konzultacím na tel. 543 182 799. Kompletní informace o možnostech laserového ošetření ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně včetně ceníku jsou dostupné zde.
Ve FNUSA platí zákaz návštěv
S ohledem na četný výskyt respiračních onemocnění Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zavádí zákaz návštěv na lůžkových odděleních. Opatření přijaté za účelem ochrany pacientů platí od středy 11. ledna 2023 až do odvolání.
Výjimky je možné udělit u pacientů Doléčovacího a rehabilitačního oddělení (DRO) a v terminálních stavech po předchozí domluvě se zdravotnickým personálem. U lůžka mohou být v těchto případech dvě osoby po dobu 30 minut. Prosíme návštěvníky, aby dbali také zvýšeného hygienického režimu a respektovali pokyny zdravotníků. Samozřejmostí je respirátor třídy FFP2.
Jedenáct institucí spojilo síly v boji proti neurodegenerativním onemocněním
Za účelem propojení excelentních výzkumných neurologických týmů s podobným zaměřením vznikl v červenci Národní ústav pro neurologický výzkum (NINR). Projekt financovaný z Národního plánu obnovy poběží tři a půl roku a jeho hlavním příjemcem a koordinátorem je Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „První měsíce hodnotím jako úspěšné. Ukázalo se, že spolupráce všech jedenácti zapojených institucí a především jednotlivých výzkumníků funguje na výbornou,“ uvedl prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D., přednosta I. neurologické kliniky FNUSA a LF MU a nově také hlavní řešitel celonárodního projektu NINR.
Co považujete v oblasti neurologických témat za aktuálně největší problém?
Nepochybně neurodegenerativní onemocnění. V souvislosti s dramaticky se prodlužujícím průměrným věkem dožití a celosvětovým nárůstem jejich výskytu vzrůstá také potřeba jejich soustředěného výzkumu. Tento imperativ je o to významnější, že zdravotní a ekonomický dopad na naši společnost bude v následujících dekádách enormní. Nelze přehlédnout, že neurologické poruchy se celosvětově staly nejčastější příčinou invalidity a druhou nejčastější příčinou úmrtí.
Zmiňované neurodegenerativní choroby jsou jedním z hlavních předmětů výzkumu NINR. Co o nich víme?
Neurodegenerativní mechanismy nejsou příčinou jen známých neuropsychiatrických onemocnění, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova nemoc. Zásadním způsobem se uplatňují například také při rozvoji epileptogeneze, vzniku schizofrenie, u geneticky podmíněných neurovývojových poruch v dětském věku, nebo dokonce jako důsledek opakovaných traumat mozku spojených s kontaktními sporty. Jedná se o procesy s dosud nevyjasněnou etiologií a patogenezí a neexistující preventivní či kauzální terapií. Naší povinností je proto hledat a rozpoznat potenciální biomarkery neurodegenerace, abychom dokázali identifikovat ty neuropatologické procesy, které je způsobují nebo modifikují.
Téma neurodegenerace je v současné době vysoce aktuální také v souvislosti s pandemií COVID-19. Podle prvních odhadů by mohla být spojena právě s rizikem rozvoje následných neurologických a psychiatrických onemocnění…
O eventuálních dlouhodobých dopadech tohoto onemocnění na nervový systém stále mnoho nevíme, ale existují oprávněné obavy, aby podobně jako po epidemii španělské chřipky a von Economovy encefalitidy nedošlo i nyní k dalšímu nárůstu počtu neurodegenerativních onemocnění. První výzkumy skutečně naznačují, že COVID-19 patří mezi neurotropní viry s potenciálem neurodegenerativní procesy iniciovat.
Díky NINR se výzkumu v této oblasti může věnovat koordinovaně jedenáct zapojených institucí…
Přesně tak, spojení sil nejlepších výzkumných týmů z významných univerzit a dalších institucí umožňuje maximálně využít dostupnou expertizu, efektivně sdílet a využívat stávající kohorty a nabraná data nebo například umožnit specializovaným výzkumným laboratořím provádět hodnocení dat tak, aby se práce soustředila do těchto centrálních laboratoří a neprováděla se na více místech naráz, či investovat do nákladného přístrojového vybavení, aniž by docházelo k duplicitám. Už jen taková spolupráce není málo, ale důležitým rozměrem projektu je také vznik národní autority, která bude určovat a podporovat národní politiku a strategii pro budoucnost excelentního neurologického výzkumu.
Je naděje, že v budoucnosti si medicína s neurodegenerativními onemocněními dokáže poradit?
U neurodegenerativních onemocnění běžně dochází k hromadění patologických proteinů, které se postupně šíří nervovým systémem – podobně jako u infekčních chorob. Současná věda již nabízí nástroje, kterými je možné detekovat tyto změny, což vede k rozpoznání neurodegenerativních procesů již ve stádiu nespecifických příznaků ohlašujících příchod nemoci. Národní ústav pro neurologický výzkumu proto také usiluje o zavedení podobných moderních metod do výzkumu vybraných neurologických onemocnění, a to včetně zmiňovaného postcovidového syndromu. Úzkým propojením základního a klinického výzkumu v této nesmírně důležité medicinské oblasti bude, doufejme, v budoucnosti možné dosáhnout průlomových objevů, které po převedení do klinické praxe napomohou v časné diagnostice a léčbě celé řady neurologických onemocnění, které s neurodegenerací patogeneticky souvisejí.
prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D.
Dárcovská základna FNUSA se v roce 2022 rozrostla o 40 procent
Odběrové centrum Transfuzního oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně má za sebou další rok svého fungování. Do odběrových křesel v něm usedlo téměř osm a půl tisíce dárců, kteří společně darovali skoro 3200 litrů plné krve.
„V loňském roce k nám přišlo přesně 8455 dárců krve, z toho 1081 osob u nás darovalo poprvé,“ upřesnila primářka Transfuzního oddělení FNUSA MUDr. Jarmila Celerová. „Oproti roku 2021 jsme v počtu dárců zaznamenali nárůst více než čtyřicet procent, což je skvělý výsledek a všem lidem, díky kterým jsme ho dosáhli, patří velké poděkování. Věříme, že i v roce 2023 se k nám dárci budou rádi vracet, a že se nám zároveň podaří oslovit i nové prvodárce,“ doplnila.
Do registru dárců kostní dřeně se v loňském roce ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně zapsalo 78 lidí. Nejvýraznější novinkou bylo ale rozšíření provozu o odběr a zpracování krevní plazmy. Z Krevní banky se tak na začátku května stalo plnohodnotné Transfuzní oddělení, s čímž souvisela také rozsáhlá úprava prostor a nákup přístrojového vybavení. Možnost darovat plazmu, jejíž odběr představuje pro dárce menší zátěž a může se tak opakovat častěji, přilákala do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně celkem 177 zájemců.
Do roku 2023 Transfuzní oddělení FNUSA vstupuje s akcí nazvanou Novoroční relax, při které si dárci mohou z odběrového centra odnést voucher na zvýhodněný vstup 1+1 zdarma do wellness 4Comfort. Nabídka platí v termínu 9.–13. ledna. „Dárcovství je dobrovolné, bezpříspěvkové a primární motivací by vždy měl být dobrý pocit z pomoci druhým, rádi si ale naše dárce hýčkáme a vymýšlíme způsoby, jak jim poděkovat. V zaběhnutých tematických akcích proto plánujeme pokračovat i v tomto roce,“ uvedla Celerová.
Novoroční relax pro dárce krve 🗓
Farmaceuti FNUSA připravují vlastní dětské léky proti horečce
Srazit nemocnému dítěti horečku sirupem či čípkem se stalo pro řadu rodičů nečekaně složitým problémem. Důvodem je masivní výpadek dětských antipyretik a analgetik, se kterým se potýkají lékárny napříč celou republikou. Farmaceuti Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně situaci řeší pomocí vlastních, individuálně připravovaných léků ve formě čípků.
Rodiče dětských pacientů v lékárnách FNUSA seženou čípky jak s ibuprofenem (60 mg a 125 mg), tak paracetamolem (100 mg). „Poptávka po těchto lécích je zvláště v tomto období, kdy se potýkáme se zvýšeným výskytem chřipky, velmi vysoká. Rozhodli jsme se proto začít připravovat čípky sami v našich prostorách, abychom alespoň částečně pokryli výpadek běžně dostupných léčiv. Denně takto připravíme více než 1000 čípků,“ uvedla vedoucí oddělení přípravy léčiv Nemocniční lékárny Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Mgr. Monika Pecháčková.
Ministerstvo zdravotnictví České republiky oznámilo, že se mu společně se Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) podařilo vyjednat dodávku 300 tisíc balení sirupu s obsahem ibuprofenu, která by měla dorazit do lékáren ještě před Vánocemi.
Vánoční darování krve ve FNUSA 🗓
Termíny očkování proti COVID-19 do konce roku
Očkovací centrum Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně bude do konce roku v provozu pouze v pátek 16. 12. a 23. 12. 2022 od 7:30 do 15:00. Zájemci o vakcínu proti nemoci COVID-19 se tak mohou v letošním roce dostavit pouze ve dvou termínech, neboť v týdnu 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023 je očkování zcela zrušeno.
Děkujeme za pochopení.
U3V pro UNICEF 🗓 🗺
Srdečně zveme na charitativní akci U3F, do které jsou zapojeni i dobrovolníci z DobroCentra u sv. Anny. Uskuteční se na brněnském Komenského náměstí 2 v úterý 13. prosince 2022 v čase 13:00–18:00.
Předmětem charitativního projektu je prodej panenek, do jejichž výroby se zapojili posluchači U3V společně s dobrovolníky z DobroCentra u sv. Anny a PdF MU. Každá z vyrobených panenek má svůj rodný list, díky němuž tvůrce dostane zprávu, že jeho panenka byla adoptována a on tak pomohl zachránit dětský život. Zájemci si panenku mohou zakoupit za 600 Kč, což je částka, která umožní očkovat jedno dítě v rozvojové zemi (spalničky, záškrt, černý kašel, tetanus, tuberkulóza, dětská obrna). V průběhu celé akce budou k dispozici pokladničky UNICEF, aby bylo možné přispět i jakoukoliv jinou částkou.
Pro návštěvníky je kromě stánku s panenkami připraven bohatý doprovodný program, kdy nebude chybět ani přednáška o aktivitách DobroCentra u sv. Anny. Zájemci se dozví, co to obnáší být dobrovolníkem ve zdravotnickém zařízení (kapacita je omezená, doporučujeme rezervovat si místo předem – registrační formulář ZDE). Návštěvníci se mohou těšit také na zástupce organizace UNICEF, pěvecká a taneční vystoupení, drobné občerstvení nebo tvořivou dílnu.
Dobrovolnice FNUSA: Pomáhat může každý. Kdo říká, že ne, ten to nezkusil
„Nemoci tu budou, ať chci nebo ne. Můžu to ignorovat nebo pro pacienty něco udělat,“ říká šestadvacetiletá dobrovolnice Nikola Trochtová. Za pacienty Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně dojíždí kdykoliv, kdy je to pro ni možné, až z Ivanovic na Hané. V rámci dobrovolnického programu DobroCentrum u sv. Anny navštěvuje nemocné v těžkém stavu i ty, kterým zdravotní stav umožňuje třeba výtvarně tvořit. Přečtěte si při příležitosti dnešního Mezinárodního dne dobrovolníků její vyprávění o pomoci druhým.
Jste vystudovaná ajťačka, jak jste se k pomoci v sociální oblasti dostala?
Začala jsem pomáhat jedné paní po propuštění z nemocnice. Potom jsem se zapojila do projektu Diakonie Návštěvy proti samotě a pomáhala manželskému páru špatně se pohybujících seniorů, aby se dostali ven. Pak jsem se přihlásila do DobroCentra u sv. Anny, ale kvůli covidu jsem stihla pouze pohovor, než se uzavřela oddělení. Tam jsem pak začala docházet v září 2021 a od té doby dobrovolničím pravidelně.
Proč jste se rozhodla, že budete pomáhat?
To je strašně jednoduché, mě to zkrátka baví. Už to dělám jako jakýkoliv jiný koníček. Jestli tam je něco smysluplného, to já nevím, ale mně to sobecky přináší radost. A jsem strašně vděčná, že tato možnost dobrovolničení u sv. Anny existuje.
Prošla jste i výcvikem dlouhodobého dobrovolníka, který individuálně dochází na návštěvy za pacienty na lůžková oddělení. Jak s pacienty navazujete kontakt a vznikají třeba i nějaké hlubší vazby, vidíte se vícekrát?
Docházím na neurochirurgickou JIP, kde se pacienti rychle střídají. Jednou jsem se tam setkala s kamarádem, poprvé jsme se nepoznali, kvůli nádoru oslepl. Ležel tam pět týdnů, tak s tím jsem se viděla víckrát, jinak sestřičky většinou pacienty znají, ví, za kým mě mají poslat. Prosondují to a já už jdu jen na tip za konkrétními lidmi, kteří mají zájem. Také chodím na Doléčovací a rehabilitační oddělení, kde pacienti leží měsíce, tam je snazší ten vztah navázat, ale snažím se, aby bylo jasně vidět, že jsem jen dobrovolník.
Jak samotné setkání s pacientem probíhá?
Na té JIPce nic moc jiného než povídání si nelze. Někdy pacientům čtu, teď jsem si kvůli tomu pořídila čtečku. Poptávala jsem ji z druhé ruky a původní majitelka byla tak hodná, že mi ji přenechala zadarmo, když zjistila, za jakým to je účelem. Většinou to ale je o tom povídání. Je to kolikrát taková zpovědní chvilka, někteří pacienti jsou na tom opravdu špatně. Neví, co bude za den, natož za týden.
Musí to být dost psychicky náročné i pro vás…
To říká každý, ale můžu buď být doma a ignorovat to, nebo tam zkusit jít a něco dělat. Mně přijde lepší ta druhá varianta. Bude se to dít, ať už chci, nebo ne, tomu nezabráním. Takto můžu nemocným ten čas v nemocnici alespoň zpříjemnit, i když je to třeba jen čtení bible. Někteří si chtějí jen postěžovat. Pacientovi neuleví, když mu budu dávat svou zpětnou vazbu nebo názor, ale když ho vyslechnu. Tak sedím a poslouchám. Někdy je nejlepší mlčet.
Zažila jste nějaký osud, který pro vás byl opravdu silný?
Silné pro mě bylo, když mě poslali k mladé postižené dívce, která byla slepá, a v nemocnici s ní byla 24 hodin denně maminka. Byla prakticky dítě. A když jsem je viděla i s tou maminkou, tak to bylo nad mé síly, ale brečet jsem nemohla. Byla milá, veselá, všechno brala s humorem, tak jsem ji chvíli pohlídala, aby si maminka mohla odskočit na nákup. Tohle mě vzalo, protože si člověk říká, co z toho života má, a zároveň jak strašně náročné to musí být i pro tu maminku, pro celou rodinu.
Angažujete se také na jednorázových akcích, které dobrovolníci pořádají, například výtvarných dílničkách…
Ano, našila jsem například tašky, na které jsme potom s pacienty malovali. Tento formát se dost uchytil, takže jsem po volných chvílích ušila už asi padesát tašek a pokračuji. Sháníme látky, kde se dá.
Pro tyto účely DobroCentrum pořádá i pravidelné sbírky výtvarných potřeb…
Máme jednak číslo účtu, kam nám lidé v případě zájmu můžou poslat peníze, ze kterých výtvarné potřeby nakupujeme, ale většinou čerpáme právě z veřejných sbírek věcí ke tvoření, které už lidé nepotřebují. Pokud by měl někdo doma plonkové barvy, papíry, svíčky, samolepky a podobně, budeme moc rádi, pokud by nás tím obdaroval.
Doporučila byste lidem, kteří třeba přemýšlí o dobrovolničení v nemocnici, aby do toho šli?
Já bych to doporučila minimálně zkusit. Přirovnala bych to třeba k tomu, když prarodiče hlídají vnoučata – je to pro ně občas asi náročné, ale nabije je to energií. Každého jinak, ale je tam to vyvážení vynaloženého úsilí, člověk za to dostane něco zpět. Takže bych to zkusila, nikoho to dopředu na další spolupráce nezavazuje. Není ani potřeba chodit pravidelně na oddělení, stačí třeba jednou za čas pomoci na jednorázových akcích. Strašně nerada slyším, když někdo říká, že by to nemohl dělat. Když jde člověk pomoci například na dílničky, tak tam se nesetkává se smutnými příběhy, právě naopak vidí, jak ten pacient u tvoření ožívá.
Měl by člověk, co zvažuje dobrovolničení v nemocnici, mít nějaké predispozice, schopnosti?
Já myslím, že ten, co má chuť to zkusit, už má všechno, co potřebuje. Zbytek se naučí. Komunikace s pacienty je samozřejmě v něčem trochu specifická, ale to si zájemci všechno natrénují při vstupním školení. A pokud by se zájemce o dobrovolničení necítil na setkávání s pacienty, tak se dá pomoci i z domu. Třeba právě přípravou „polotovarů“ na dílničky, může dělat přáníčka… Těch možností je spousta.
Takže ani argument, že člověk nemá čas v konkrétní dobu, neplatí…
Přesně tak, akce fungují tak, že paní koordinátorka obešle databázi dobrovolníků a přihlásí se ten, kdo zrovna může. V případě návštěv na odděleních by měla být dodržována určitá pravidelnost, ale pokud má zájemce jen omezené časové možnosti, může v dobrovolnickém programu najít formu pomoci, která bude vyhovovat jemu. Hodí se každá ruka, nás aktivních dobrovolníků je aktuálně málo.
Tak věřím, že vaše nadšení někoho chytne. ☺
Už jsem „ukecala“ jednoho kamaráda a nakonec uznal, že mu to dělá radost, když může pacienty rozveselit na akcích. Tak to udělalo radost i mně. Chápu, že když někomu vyprávím, že chodím na neurochirurgickou JIPku, zní to trochu děsivě, ale opravdu se dá najít vyhovující způsob pomoci pro každého.
Nikola chodí pravidelně za pacienty neurochirurgické JIP.