Prof. Lenku Špinarovou asi v odborných kruzích netřeba představovat. Známá kardioložka, přednostka I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, je jedinou ženou na tomto postu v České republice. Dnes slaví významné životní jubileum.
Paní profesorko, bylo pro Vás jako pro ženu těžké se dostat až sem, k pomyslnému vrcholu oboru kardiologie?
Musím přiznat, že to bylo velmi těžké. Neměla jsem žádné úlevy a kromě profese jsem zvládala i péči o rodinu a výchovu malého dítěte. Začínala jsem na okrese, kde jsem sloužila i osm služeb měsíčně, po roční mateřské dovolené jsem přešla na kliniku a tam začínala jako poslední sekundář. Sloužila jsem služby, udělala dvě atestace, potom Ph.D., v roce 2002 habilitaci a v roce 2005 profesuru. Byla jsem tehdy nejmladší profesorkou Vnitřního lékařství v oboru Kardiologie.
Jak jste se vůbec k medicíně a profesi kardioložky dostala?
Studium medicíny mně, tak říkajíc, vypadlo metodou vylučovací. Na gymnázium jsem chodila za doby totality, kdy se do humanitních předmětů míchala tehdejší ideologie. Mě velmi bavil dějepis a jazyky a původně jsem si myslela, že bych je mohla studovat. Ale tehdejší výklad byl proti mému přesvědčení, a tak jsem si oboje nechala pouze jako koníčka. Pro medicínu jsem se rozhodla až ve 4. ročníku na gymnáziu, protože do tohoto oboru se politika nepletla. Nebyla jsem tedy žádným zapáleným člověkem pro medicínu. Po absolvování teoretických oborů mě ale chytla klinická medicína, zejména interna – a z ní kardiologie. Měla jsem velké štěstí na výborné pedagogy a také na to, že jsem se zapojila do SVOČ (pozn. studentská vědecká a odborná činnost), kde se nám velmi věnoval prof. Dvořák z II. interní kliniky FNUSA. Díky němu naše skupinka třikrát vyhrála fakultní kolo, dvakrát i celostátní. A díky němu jsem se také naučila přednášet a začala výzkumnou práci.
Co máte na profesi kardioložky nejraději a co naopak ne?
Líbí se mně mnohotvárnost a pestrost kardiologie. Není to v žádném případě běžná rutina. Každý si navíc může vybrat pole zájmů, které ho baví. Jsou zde specializace invazivní, přístrojové, zobrazovací metody, diagnostické či farmakoterapie. Já sama se zabývám srdečním selháním, transplantací srdce, echokardiografií a farmakoterapií. Bylo štěstím, že jsem od 90. let mohla vidět vznik a rozvoj všech klíčových oborů kardiologie: začátky intervenční kardiologie, elektrofyziologie i transplantace srdce. A co mě spíše zatěžuje? Jednoznačně administrativa a papírování, které s sebou přináší vedoucí funkce. Paradoxně v době počítačů této činnosti neubývá, ale naopak ji přibývá.
Jakými pacienty se vlastně zabýváte nejčastěji?
Mým zájmem je srdeční selhání a transplantace srdce. Měla jsem to štěstí, že jsem stála s prof. Tomanem, bývalým přednostou naší kliniky, u zrodu kardiologické části programu transplantace srdce. První transplantace byla v Brně provedena prof. Černým v roce 1992 a do dnešní doby úzce s Centrem kardiovaskulární a transplantační chirurgie spolupracujeme. Z naší kliniky jako z terciárního kardiologického centra vychází indikace transplantace, která je následně probrána společně s kardiochirurgy na indikační komisi. Pacienti jsou potom po dobu čekání na transplantaci sledováni na našem pracovišti, na operaci předáni na kardiochirurgii, kde většinou tráví 3–4 týdny, aby byli dále trvale sledováni u nás.
Jak vybíráte, pro koho je vhodné jaké srdce?
Aby mohl být pacient transplantovaný, tak na jedné straně musí být závažně kardiologicky nemocný, na druhé straně nesmí mít významné komorbidity (pozn. současný výskyt více nemocí), které by limitovaly jeho dlouhodobé přežívání. A samozřejmě velmi důležitá je motivace pacienta a jeho ochota spolupracovat. Srdce se vybírá na základě shody v proporcích a shodě v krevní skupině. Vyšetřují se rovněž speciální imunologické parametry a míra shody. Po úspěšné transplantaci se pacienti znovu vrátí do běžného života, mohou se věnovat své rodině, svým koníčkům, někteří začínají i sportovat. Drtivou většinou si pacienti nové šance váží a dbají všech doporučení a užívají medikaci. Bohužel jsou i výjimky – naštěstí málo časté – kterým tzv. narostou křídla, přestanou užívat léky a potom skončí špatně. Řada pacientů má rovněž problém zpracovat, že srdce, které mají, patřilo někomu jinému. Někdy trvá i léta, než je přijmou za své.
S transplantovanými jste i poté v kontaktu…
Naši transplantovaní pacienti jsou společensky velmi aktivní a mají svou pacientskou organizaci – Spolek Markéta. Každý rok se scházejí na jeden víkend, kdy jsou přítomni i ošetřující lékaři, společně rozebírají své problémy a společně si také zasportují i užijí společenského večera. Tradiční je utkání ve volejbalu mezi družstvem pacientů a zdravotníků. Výsledek dosud odehraných utkání je zatím nerozhodný, tak uvidíme letošní rok (úsměv). Setkání s pacienty je vždy emočním zážitkem, protože člověk si říká, že kdyby nebylo transplantace, tak tito lidé tady již vůbec nejsou. Velmi dojemné bývá předávání druhých rodných listů s datem transplantace – tedy druhých narozenin.
Prof. Lenka Špinarová při odhalení pamětní desky a sochy dárců orgánů v kapli sv. Anny.
Váš manžel je také kardiolog. Nosíte si práci domů? Není to někdy pro vztah zátěž?
S manželem jsme spolužáci z ročníku z fakulty. Dělali jsme spolu i SVOČ a již od dob studentských jsme spolu soutěžili, kdo bude lepší, kdo čeho dosáhne. Tato soutěživost v nás zůstala i po promoci a jen díky tomu jsme dosáhli oba profesury. Kdybychom se navzájem nepotkali, tak bychom asi oba skončili jako ambulantní kardiologové. Tím, že jsme byli každý na jiném pracovišti, tak jsme mohli rozvinout spolupráci svých klinik, dělat multicentrické projekty, vzpomněla bych třeba registr AHEAD v oblasti akutního srdečního selhání nebo FAR NHL v oblasti chronického srdečního selhání. Měli jsme také navzájem pro svou práci pochopení, společně jsme jezdili na konference nebo sjezdy, kde jsme oba přednášeli. Dlouhou dobu jsme si nosili práci i domů, týkalo se to zejména přípravy přednášek nebo psaní článků. V posledních třech letech, kdy máme krásnou vnučku, jsme ale učinili rozhodnutí, že volný čas doma budeme věnovat jí. Týká se to i společných dovolených, práce musela trochu ustoupit. V našem věku už chceme mít práci pouze v práci.
Kardioložkou je i Vaše dcera. Je to proto, že vlastně vyrůstala v „tématu kardiologie“?
Prostředí mělo na dceru určitě vliv. Jako dítě s námi bývala i ve službách v nemocnici. Nicméně po gymnáziu řekla, že určitě na lékařskou fakultu nepůjde a přihlásila se na odbornou biologii na Přírodovědecké fakultě MU, kde úspěšně ukončila první ročník. Sama pak přišla s poznáním, že obecné přírodovědné zaměření ji nebaví, a že raději půjde na medicínu. Na lékařské fakultě až do posledního ročníku tvrdila, že půjde k lékové firmě, a proto současně vystudovala i magisterský obor z ekonomie. Když jsme se s tím již vyrovnali a snažili se jí pomoci najít místo, v posledním semestru řekla, že bude dělat kardiologii u mě na klinice. Sama si našla svou cestu a v oboru se jí zalíbilo. Chytlo ji i přednášení, takže opakovaně vystoupila na národních i mezinárodních akcích a v průběhu mateřské dovolené dopsala svou Ph.D. práci. Letos složila i atestaci z kardiologie, baví ji echokardiografie, klinická kardiologie a mimo kliniky pracuje také v soukromé ambulanci. Sama za námi přichází se zajímavými případy, které konzultuje a je vidět, že ji to baví. Mám od ní i hezkou fotku vnučky, kdy si zkusila vzít do ruky ultrazvukovou sondu… (smích) Tak třeba se klube další „pokračovatel“.
Jste špičkou ve svém oboru. Přesto, máte ještě nějaké mety nebo přání?
Dosáhla jsem svého profesního vrcholu a nemám v mém věku již žádné ambice dalšího růstu. Rozhodně nejsem typ, který by pokračoval dále v politických funkcích. Jsem velmi ráda, že jsem si připravila výborného nástupce, který je národně i mezinárodně uznávanou kapacitou v kardiologii a ve specializaci srdeční selhání a transplantace, a kterému po vypršení mé funkce předám kliniku. Každý má mít soudnost a odejít z funkce, dokud je v kondici. To je i můj úmysl. Budu se dále věnovat studentům, přednášet, mít svou ambulanci a také čas na rodinu, především na vnučku.
Zbývá Vám čas na koníčky, jiné zájmy než kardiologii?
Čas na koníčky byl dříve ohraničený, nyní ho již mám více a do budoucna ho chci mít ještě víc. Mám ráda jazyky, historii, cestování, četbu knížek. Volný čas trávím ráda na chalupě na Vysočině s rodinou a také v zahraničí u moře. Mám velkou motivaci ukázat celý krásný svět vnučce, a předat jí své bohaté zkušenosti, aby se jednou mohla sama rozhodnout, jakou cestou se v životě vydá.
FNUSA zve na benefiční koncert v areálu nemocnice
Přímo v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (v atriu za kaplí) se uskuteční v pátek 3. září 2021 v 19 hodin benefiční koncert nazvaný „Dueta pro sv. Annu“. Koncert navazuje na spolupráci nemocnice s Městským divadlem Brno, která vznikla během covidové pandemie.
Autorem nápadu a projektu „Dueta pro sv. Annu“ je herec, režisér a šéf muzikálové scény Městského divadla Brno Petr Gazdík. Ten v průběhu pandemie nemoci COVID-19 v roce 2021 se svými kolegy nahrál a nazpíval postupně devět písní a věnoval je jako podporu všem zdravotníkům ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Na koncertě zazní nejen dueta, ale také další muzikálové hity, které zazpívají společně s Petrem Gazdíkem Alena Antalová, Kristýna Daňhelová, Johana Gazdíková, Svetlana Janotová, Viktória Matušovová, Markéta Sedláčková, Martina Severová, Ivana Vaňková a Lukáš Vlček.
„Moc bych si přál, aby zdravotníci u sv. Anny věděli, že si jejich nasazení a úsilí zachraňovat lidské životy všichni opravdu vážíme – nejen teď, ale i kdykoliv jindy. Mám zprávy o tom, že je naše dueta v průběhu pandemie opravdu potěšila, a tak se moc těším, že nejen jim, ale i všem příchozím uděláme radost osobně,“ říká hlavní protagonista projektu Petr Gazdík a doplňuje ho ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Vlastimil Vajdák: „Jsem rád, že se můžeme závěrem léta takhle sejít a dopřát si díky Městskému divadlu Brno přímo v nemocnici kulturní zážitek. Doufám, že budeme ve spolupráci pokračovat a třeba se z podobných benefičních koncertů stane tradice.“
Vstupné na páteční koncert je dobrovolné, případný výtěžek „poputuje“ DobroCentru u sv. Anny, jehož dobrovolníci pomáhají pacientům zpestřit různými činnostmi pobyt v nemocnici.
Konopí a věda VI. 🗓
V úterý 21. září se uskuteční již šestý ročník odkládané mezinárodní konference Konopí a věda. V prostorách Hvězdárny a planetária Brno odprezentují nejnovější poznatky o jedné z nejstarších kulturních rostlin světa odborníci z Česka i zahraničí.
Zájemci se mohou na konferenci registrovat ZDE.
Pozor na houby, jejich úpravu i skladování
Letošní houbařská sezóna zatím do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně „nepřivedla“ žádné pacienty s otravami nebo zažívacími problémy. Lékaři přesto varují před sběrem nesprávných hub i před jejich špatnou úpravou či skladováním.
Při cestě do lesa se rozhodně vyplatí pravidlo „co neznám, nesbírám“. Ale nejen to. „Na sběru a konzumaci hub jsou nebezpečné dvě věci. První je špatné skladovaní a nedostatečná úprava hub, které mohou způsobit zejména gastrointestinální potíže – průjem a zvracení. U mladých pacientů většinou nehrozí žádné závažné komplikace, starší osoby vzhledem k riziku rozvoje dehydratace přijímáme na 24-48 hodin k infuzní léčbě a monitoraci životních funkcí. Jde relativně o málo závažnou komplikaci a naštěstí se s ní potkáváme nejčastěji,“ uvedl MUDr. Aleš Průcha, vedoucí metabolické jednotky intenzivní péče II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.
Druhou nebezpečnou věcí je požití jedovatých hub, které obsahují velkou škálu toxinů. Některé způsobují „pouze“ zažívací potíže. Například vzácný hřib satan, ale také většina hřibovitých hub, po rozkrojení modrajících, které obsahují termolabilní toxiny. Ty se adekvátně dlouhou tepelnou úpravou inaktivují. „Problém však nastane, když se tyto houby suší nebo ošetří jen krátkou tepelnou úpravou. Poté se velmi záhy objevují průjmy a zvracení,“ doplnil Aleš Průcha.
Závažnější problém způsobují houby obsahující látky na bázi isoxazolu, obsažené například v muchomůrce tygrované, kterou lze při neznalosti zaměnit za jedlou muchomůrku růžovku. „První příznaky otravy se projevují za zhruba půl hodiny, někdy to trvá i dvě až tři hodiny po požití pokrmu. Dostavují se zažívací problémy, člověk může být dezorientovaný, mít závratě, halucinace, čímž otrava připomíná alkoholové opojení. Vážné komplikace naštěstí hrozí jen výjimečně,“ upřesnil lékař Aleš Průcha a dodal: „Největším zdravotním problémem je skupina hub, které obsahují silné toxiny, jako jsou například amanitiny nebo faloidiny. Sem patří třeba muchomůrka zelená, ale také některé druhy malých bedel. Tyto toxiny se po vstřebání z trávicího traktu vážou na jaterní buňky a vedou k závažnému poškození jater, v nejtěžších případech k jaternímu selhání. První příznaky se objevují relativně pozdě, osm až deset hodin po konzumaci. Otrava se začne projevovat opět nejdříve průjmy a zvracením, které vedou k těžké dehydrataci nemocného. Poté následuje zrádná „klidová fáze“, kdy se může houbař naivně domnívat, že je v pořádku. V dalším průběhu otravy však dochází k akutnímu selhání jater, poté i ledvin, a neléčená intoxikace končí smrtí mezi sedmým a devátým dnem.“
V případě, že má pacient po požití hub jakékoliv zdravotní potíže, měl by vyhledat lékaře. Zdravotníkům pak pomůže, pokud s sebou přinese dané houby, jejich odřezky, produkt, který z nich připravil nebo biologické vzorky. Z těch je možné dohledat spóry či zbytky hub, jasně je identifikovat a zahájit adekvátní léčbu.
DobroCentrum u sv. Anny: Malované kamínky 🗓
Účinnost vakcíny Pfizer/BioNTech v závislosti na věku očkovaného
Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC.
Dne 21. 7. 2021 zveřejnil časopis The Journal of the American Medical Association článek o tom, jak je vakcína Pfizer/BioNTech efektivní v závislosti na věku očkovaných.
Američtí vědci z Oregonu prováděli studii mezi prosincem 2020 a únorem 2021. Do studie se účastníci zapojovali před první vakcinací, kdy jim byly odebrány krevní vzorky. Další odběry lékaři provedli 14 dní po druhé dávce vakcíny. Účastníci byli vybráni náhodně, ve vyrovnaných věkových i genderových skupinách.
U všech účastníků se v laboratoři testovala aktivita protilátek získaných očkováním proti původní variantě viru způsobujícímu COVID-19 a tzv. variantě gama.
Do studie se celkem zapojilo 50 účastníků, z nichž 54 % byly ženy. Průměrný věk účastníků byl 51 let. U všech účastníků vědci pozorovali silnou reakci protilátek proti původní variantě viru (USA-WA1/2020). Proti gama variantě viru (P.1 varianta) byla však odpověď protilátek v průměru o 77 % slabší než proti původní variantě.
U starších účastníků (70–82 let) vědci pozorovali o 85 % nižší odpověď protilátek než u účastníků mladších (20–29 let). Proti gama variantě měli starší účastníci o 60 % nižší odpověď než účastníci mladší. U obou skupin však byla výrazně nižší v porovnání s odpovědí na původní variantu viru (o 77 % – viz výše).
Vědci z těchto výsledků vyvozují, že s přibývajícím věkem se snižuje aktivita protilátek získaných po očkování vakcínou Pfizer/BioNTech proti COVID-19. Zároveň vědci zjistili, že aktivita protilátek je u všech věkových skupin snížena proti gama variantě viru. Rozdíl mezi starší a mladší věkovou skupinou byl u gama varianty nižší než u původní varianty viru. Vědci však uvádějí, že současné studie ukazují na vyšší výskyt gama varianty u starších pacientů, takže i tento menší rozdíl má stále pravděpodobný vliv. Zároveň však podotýkají, že měření aktivity protilátek v laboratoři je pouze odhadem pro fungování v lidském těle.
Zdroj: Bates TA, Leier HC, Lyski ZL, et al. Age-Dependent Neutralization of SARS-CoV-2 and P.1 Variant by Vaccine Immune Serum Samples. JAMA. Published online July 21, 2021. doi:10.1001/jama.2021.11656
NA ZDRAVÍ s Václavem Trojanem 🗓
Talkshow NA ZDRAVÍ v Cabaret des Péchés zahájí ve středu 18. srpna Dr. Václav Trojan. Sérii debat z vědeckého i zdravotnického prostředí uvede s tématem léčebného konopí v 18:30.
MVDr. Ing. Václav Trojan, Ph.D., je českým průkopníkem v této oblasti. Výzkumu konopí se věnuje už řadu let a své poznatky převádí do praxe klinického výzkumu v první pěstírně léčebného konopí přímo ve FNUSA. Při debatě vyvrátí mýty a přinese nové informace o užitečnosti této rostliny. Zaměří se i na současný trend CBD výrobků.
Nemocnice je v dobré ekonomické kondici a připravuje nový generel
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně hospodaří v letošním roce v kladných číslech a hradí závazky ve splatnostech. „To je určitě dobrá zpráva, nicméně ještě uvidíme, jak se projeví úhradová vyhláška. Musíme teď dohnat výkony, které jsme kvůli pandemii covidu nedělali v běžné míře,“ uvedl ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Ing. Vlastimil Vajdák.
Nemocnice v současné době připravuje také velmi důležitý materiál, tzv. generel, který nastiňuje její rozvoj až do roku 2040. „Nyní se samozřejmě nejdetailněji zabýváme rozvojem nemocnice do roku 2030. Dojde tam k mnoha velkým změnám, které uvítají zdravotníci i pacienti. Za nejdůležitější považuji centralizaci roztříštěných zdravotnických, administrativních i obslužných provozů tak, aby na sebe byly logicky navázané,“ doplnil Vlastimil Vajdák.
Základním cílem nového generelu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně je vybudování jednotného urgentního příjmu, přesun oborů chirurgie a ortopedie blíže k nyní nevyužitým centrálním operačním sálům, centralizace zdravotnických provozů a přeměna pavilonového typu nemocnice na typ polyblokový a reorganizace kapacit lůžkové péče. „Když to shrnu – nový generel zajistí pro nemocnici možnost postupné a plánované přestavby areálu bez nutnosti nákladných provizorií,“ dodal ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Vlastimil Vajdák.
Nemocniční areál FNUSA letos mění podobu k lepšímu
Venkovní areál Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v letošním roce prochází mnoha změnami. Tou nejviditelnější je nový mobiliář, funkční fontána nebo průběžné čištění fasády.
Pacienti si nejvíce pochvalují nové květinové záhony, výsadbu stromů a nové vybavení nemocničního areálu. Nemocnice pořídila 27 nových lavic, šest relaxačních lehátek, 10 křesel, pět stolků a nové odpadkové koše. To vše ze sponzorských darů (celkem 1.200 000 korun) a z nabídky renomované firmy mmcité, vyrábějící městský mobiliář. Novinkou je také fungující kašna s fontánou, která z technických důvodů nebyla v provozu od roku 2005. Pracovníci provozního úseku nemocnice průběžně opravují a renovují fasády jednotlivých budov i zdi vedle Hansenovy budovy, kterou ještě v letošním roce čeká také nová fasáda. U hlavní komunikace v nemocnici byl rovněž nedávno dodělán chodník, který z nepochopitelných důvodů úplně chyběl a lidé tak museli uhýbat projíždějícím autům.
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně se také rozhodla otevřít vlastní bistro. Bistro u sv. Anny je zákazníkům k dispozici každý den, všední dny od 5:30 do 17:30 a o víkendech od 11:00 do 16:00. V nabídce jsou čerstvé bagety, chlebíčky, tortilly nebo sendviče, ale také domácí pomazánky a lahůdkové i zeleninové saláty, pečené i studené dezerty. Vše samozřejmě čerstvě připraveno v nemocniční kuchyni. V letních měsících je možné zakoupit i točenou zmrzlinu. Díky Bistru u sv. Anny mají nový benefit dárci krve, kteří po návštěvě odběrového centra Krevní banky FNUSA nyní získávají stokorunový voucher právě do nemocničního bistra. Platit lze hotově i platební kartou. Zaměstnanci mohou k úhradě využít také zaměstnaneckou kartu, se kterou mají navíc 5% slevu.
Očkovací centrum v Hustopečích ukončilo provoz
Dnes bylo slavnostně ukončeno fungování očkovacího centra v Hustopečích. Centrum provozovala ve spolupráci s Městem Hustopeče a Jihomoravským krajem Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně od 8. března 2021. Celkem tady zdravotníci podali 48 tisíc dávek (1.+2.dávka) vakcíny Comirnaty od výrobce Pfizer/BioNTech.
V očkovacím centru v Hustopečích se vystřídalo několik desítek zdravotníků a administrativních pracovníků z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, která ještě provozuje očkovací centrum přímo v nemocnici a také v OC Olympia, kam mohou přijít neregistrovaní zájemci. „Myslím si, že naše očkovací centrum splnilo to, co se od něj očekávalo – totiž že jsme očkování přiblížili lidem z okolí tak, aby nemuseli jezdit do krajských nebo fakultních nemocnic,“ konstatoval ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně ing. Vlastimil Vajdák a dodal, že velké poděkování patří nejen zaměstnancům FNUSA, ale také dobrovolníkům, kteří v očkovacím centru v Hustopečích pomáhali. Zaměstnancům FNUSA, dobrovolníkům a všem spolupracovníkům poděkovali dnes osobně kromě ředitele Vlastimila Vajdáka také starostka Hustopečí Hana Potměšilová a náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Jan Zámečník.
Posledním očkovaným dnes byl místní rodák Stanislav Kralovič (29 let): „Hraji v kapele a očkování jsem potřeboval, vůbec jsem neváhal. Bydlím sice v Brně, ale vybral jsem si Hustopeče, protože jsem očkování spojil s návštěvou rodiny.“
Celkem se ve všech očkovacích centrech Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně k dnešnímu ránu podalo 144 tisíc dávek. 7. června to bylo nejvíce v jeden den – 1953. Nejvíce zájemců se nyní očkuje v OC Olympia. V prvních dvou týdnech to bylo denně 400-500 lidí, teď je to v průměru 350 lidí denně (ve FNUSA nyní 200-250 denně). Od začátku fungování tohoto očkovacího centra pro neregistrované podali naši zdravotníci 7800 dávek. Na výběr mají příchozí ze dvou vakcín. Buď jednodávkovou vakcínu Janssen (Johnson) anebo Comirnaty (Pfizer). Zhruba polovina lidí volí jednodávkovou vakcínu. Maximum očkovaných je ve věku 16-45 let, starší ročníky jsou ve výrazné menšině, nicméně zatím nejstarší očkovaný měl 90 let.
Prof. Lenka Špinarová jubiluje: Kardiologie je všechno, jen ne rutina
Prof. Lenku Špinarovou asi v odborných kruzích netřeba představovat. Známá kardioložka, přednostka I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, je jedinou ženou na tomto postu v České republice. Dnes slaví významné životní jubileum.
Paní profesorko, bylo pro Vás jako pro ženu těžké se dostat až sem, k pomyslnému vrcholu oboru kardiologie?
Musím přiznat, že to bylo velmi těžké. Neměla jsem žádné úlevy a kromě profese jsem zvládala i péči o rodinu a výchovu malého dítěte. Začínala jsem na okrese, kde jsem sloužila i osm služeb měsíčně, po roční mateřské dovolené jsem přešla na kliniku a tam začínala jako poslední sekundář. Sloužila jsem služby, udělala dvě atestace, potom Ph.D., v roce 2002 habilitaci a v roce 2005 profesuru. Byla jsem tehdy nejmladší profesorkou Vnitřního lékařství v oboru Kardiologie.
Jak jste se vůbec k medicíně a profesi kardioložky dostala?
Studium medicíny mně, tak říkajíc, vypadlo metodou vylučovací. Na gymnázium jsem chodila za doby totality, kdy se do humanitních předmětů míchala tehdejší ideologie. Mě velmi bavil dějepis a jazyky a původně jsem si myslela, že bych je mohla studovat. Ale tehdejší výklad byl proti mému přesvědčení, a tak jsem si oboje nechala pouze jako koníčka. Pro medicínu jsem se rozhodla až ve 4. ročníku na gymnáziu, protože do tohoto oboru se politika nepletla. Nebyla jsem tedy žádným zapáleným člověkem pro medicínu. Po absolvování teoretických oborů mě ale chytla klinická medicína, zejména interna – a z ní kardiologie. Měla jsem velké štěstí na výborné pedagogy a také na to, že jsem se zapojila do SVOČ (pozn. studentská vědecká a odborná činnost), kde se nám velmi věnoval prof. Dvořák z II. interní kliniky FNUSA. Díky němu naše skupinka třikrát vyhrála fakultní kolo, dvakrát i celostátní. A díky němu jsem se také naučila přednášet a začala výzkumnou práci.
Co máte na profesi kardioložky nejraději a co naopak ne?
Líbí se mně mnohotvárnost a pestrost kardiologie. Není to v žádném případě běžná rutina. Každý si navíc může vybrat pole zájmů, které ho baví. Jsou zde specializace invazivní, přístrojové, zobrazovací metody, diagnostické či farmakoterapie. Já sama se zabývám srdečním selháním, transplantací srdce, echokardiografií a farmakoterapií. Bylo štěstím, že jsem od 90. let mohla vidět vznik a rozvoj všech klíčových oborů kardiologie: začátky intervenční kardiologie, elektrofyziologie i transplantace srdce. A co mě spíše zatěžuje? Jednoznačně administrativa a papírování, které s sebou přináší vedoucí funkce. Paradoxně v době počítačů této činnosti neubývá, ale naopak ji přibývá.
Jakými pacienty se vlastně zabýváte nejčastěji?
Mým zájmem je srdeční selhání a transplantace srdce. Měla jsem to štěstí, že jsem stála s prof. Tomanem, bývalým přednostou naší kliniky, u zrodu kardiologické části programu transplantace srdce. První transplantace byla v Brně provedena prof. Černým v roce 1992 a do dnešní doby úzce s Centrem kardiovaskulární a transplantační chirurgie spolupracujeme. Z naší kliniky jako z terciárního kardiologického centra vychází indikace transplantace, která je následně probrána společně s kardiochirurgy na indikační komisi. Pacienti jsou potom po dobu čekání na transplantaci sledováni na našem pracovišti, na operaci předáni na kardiochirurgii, kde většinou tráví 3–4 týdny, aby byli dále trvale sledováni u nás.
Jak vybíráte, pro koho je vhodné jaké srdce?
Aby mohl být pacient transplantovaný, tak na jedné straně musí být závažně kardiologicky nemocný, na druhé straně nesmí mít významné komorbidity (pozn. současný výskyt více nemocí), které by limitovaly jeho dlouhodobé přežívání. A samozřejmě velmi důležitá je motivace pacienta a jeho ochota spolupracovat. Srdce se vybírá na základě shody v proporcích a shodě v krevní skupině. Vyšetřují se rovněž speciální imunologické parametry a míra shody. Po úspěšné transplantaci se pacienti znovu vrátí do běžného života, mohou se věnovat své rodině, svým koníčkům, někteří začínají i sportovat. Drtivou většinou si pacienti nové šance váží a dbají všech doporučení a užívají medikaci. Bohužel jsou i výjimky – naštěstí málo časté – kterým tzv. narostou křídla, přestanou užívat léky a potom skončí špatně. Řada pacientů má rovněž problém zpracovat, že srdce, které mají, patřilo někomu jinému. Někdy trvá i léta, než je přijmou za své.
S transplantovanými jste i poté v kontaktu…
Naši transplantovaní pacienti jsou společensky velmi aktivní a mají svou pacientskou organizaci – Spolek Markéta. Každý rok se scházejí na jeden víkend, kdy jsou přítomni i ošetřující lékaři, společně rozebírají své problémy a společně si také zasportují i užijí společenského večera. Tradiční je utkání ve volejbalu mezi družstvem pacientů a zdravotníků. Výsledek dosud odehraných utkání je zatím nerozhodný, tak uvidíme letošní rok (úsměv). Setkání s pacienty je vždy emočním zážitkem, protože člověk si říká, že kdyby nebylo transplantace, tak tito lidé tady již vůbec nejsou. Velmi dojemné bývá předávání druhých rodných listů s datem transplantace – tedy druhých narozenin.
Prof. Lenka Špinarová při odhalení pamětní desky a sochy dárců orgánů v kapli sv. Anny.
Váš manžel je také kardiolog. Nosíte si práci domů? Není to někdy pro vztah zátěž?
S manželem jsme spolužáci z ročníku z fakulty. Dělali jsme spolu i SVOČ a již od dob studentských jsme spolu soutěžili, kdo bude lepší, kdo čeho dosáhne. Tato soutěživost v nás zůstala i po promoci a jen díky tomu jsme dosáhli oba profesury. Kdybychom se navzájem nepotkali, tak bychom asi oba skončili jako ambulantní kardiologové. Tím, že jsme byli každý na jiném pracovišti, tak jsme mohli rozvinout spolupráci svých klinik, dělat multicentrické projekty, vzpomněla bych třeba registr AHEAD v oblasti akutního srdečního selhání nebo FAR NHL v oblasti chronického srdečního selhání. Měli jsme také navzájem pro svou práci pochopení, společně jsme jezdili na konference nebo sjezdy, kde jsme oba přednášeli. Dlouhou dobu jsme si nosili práci i domů, týkalo se to zejména přípravy přednášek nebo psaní článků. V posledních třech letech, kdy máme krásnou vnučku, jsme ale učinili rozhodnutí, že volný čas doma budeme věnovat jí. Týká se to i společných dovolených, práce musela trochu ustoupit. V našem věku už chceme mít práci pouze v práci.
Kardioložkou je i Vaše dcera. Je to proto, že vlastně vyrůstala v „tématu kardiologie“?
Prostředí mělo na dceru určitě vliv. Jako dítě s námi bývala i ve službách v nemocnici. Nicméně po gymnáziu řekla, že určitě na lékařskou fakultu nepůjde a přihlásila se na odbornou biologii na Přírodovědecké fakultě MU, kde úspěšně ukončila první ročník. Sama pak přišla s poznáním, že obecné přírodovědné zaměření ji nebaví, a že raději půjde na medicínu. Na lékařské fakultě až do posledního ročníku tvrdila, že půjde k lékové firmě, a proto současně vystudovala i magisterský obor z ekonomie. Když jsme se s tím již vyrovnali a snažili se jí pomoci najít místo, v posledním semestru řekla, že bude dělat kardiologii u mě na klinice. Sama si našla svou cestu a v oboru se jí zalíbilo. Chytlo ji i přednášení, takže opakovaně vystoupila na národních i mezinárodních akcích a v průběhu mateřské dovolené dopsala svou Ph.D. práci. Letos složila i atestaci z kardiologie, baví ji echokardiografie, klinická kardiologie a mimo kliniky pracuje také v soukromé ambulanci. Sama za námi přichází se zajímavými případy, které konzultuje a je vidět, že ji to baví. Mám od ní i hezkou fotku vnučky, kdy si zkusila vzít do ruky ultrazvukovou sondu… (smích) Tak třeba se klube další „pokračovatel“.
Jste špičkou ve svém oboru. Přesto, máte ještě nějaké mety nebo přání?
Dosáhla jsem svého profesního vrcholu a nemám v mém věku již žádné ambice dalšího růstu. Rozhodně nejsem typ, který by pokračoval dále v politických funkcích. Jsem velmi ráda, že jsem si připravila výborného nástupce, který je národně i mezinárodně uznávanou kapacitou v kardiologii a ve specializaci srdeční selhání a transplantace, a kterému po vypršení mé funkce předám kliniku. Každý má mít soudnost a odejít z funkce, dokud je v kondici. To je i můj úmysl. Budu se dále věnovat studentům, přednášet, mít svou ambulanci a také čas na rodinu, především na vnučku.
Zbývá Vám čas na koníčky, jiné zájmy než kardiologii?
Čas na koníčky byl dříve ohraničený, nyní ho již mám více a do budoucna ho chci mít ještě víc. Mám ráda jazyky, historii, cestování, četbu knížek. Volný čas trávím ráda na chalupě na Vysočině s rodinou a také v zahraničí u moře. Mám velkou motivaci ukázat celý krásný svět vnučce, a předat jí své bohaté zkušenosti, aby se jednou mohla sama rozhodnout, jakou cestou se v životě vydá.