Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

The Journal of the American Medical Association vydal 19. března zprávu o neutralizačních protilátkách proti SARS-CoV-2 po infekci a vakcinaci.

Autoři článku se pokusili zjistit, jaký vliv má mutace viru SARS-CoV-2 ve spike proteinu na neutralizační schopnost protilátek obdržených buď po infekci nebo po vakcinaci. Tato neutralizační schopnost je důležitá pro zabránění vzniku onemocnění COVID-19.

Vzorky séra byly odebrány od 3 skupin pacientů. U první skupiny se jednalo o pacienty hospitalizované s infekcí COVID-19 (vzorky byly odebrány 5–19 dnů od začátku symptomů). Druhá skupina sestávala z pacientů v rekonvalescenci (vzorky byly odebrány 32–94 dnů od začátku symptomů). Třetí skupinu tvořili lidé, kteří obdrželi vakcínu mRNA-1273 proti COVID-19 (vzorek byl odebrán 14 dnů po obdržení druhé dávky).

Výzkum se zaměřil na 4 varianty viru. První varianta (nCoV/USA_WA1/ 2020) se podobala původnímu kmenu z Wuhan a spike protein tohoto viru byl použit pro výrobu mRNA-1273 vakcíny (Moderna). Druhá varianta (EHC-083E) měla D614G mutaci ve spike proteinu. Jednalo se o hlavní variantu viru, která se šířila v době realizace této studie. U třetí varianty (B.1.1.7) se jednalo o britskou mutaci, která je známá svojí vyšší nakažlivostí. U ní byl prokázán větší počet mutací ve spike proteinu. Poslední varianta (N501Y) byla vytvořena uměle. Obsahovala mutaci v doméně, která je důležitá pro navázání na receptor, a kterou lze také najít v britské mutaci.

Pro zhodnocení účinnosti protilátek byl použit Virus Reduction Neutralization Test (VRNT). Při tomto testu byla séra pacientů zředěna a inkubována vždy se stejným množství viru. Pro zpracování výsledků se zhodnotila zředění, při kterých byly protilátky schopny neutralizovat minimálně 50 % virových částic. Nejvyšší míra zředění, při které protilátky stále neutralizují virus, se udává jako titr. Dále byl vypočítán průměrný titr pro danou skupinu pacientů či očkovaných, tzv. GMTs (Geometric Mean Titres).

U všech 3 skupin byly srovnány hodnoty VRNT a GMT pro jednotlivé varianty viru. Výsledky se u žádné ze skupin výrazně neodlišovaly od ostatních skupin. Z této studie tedy vyplývá, že protilátky získané po infekci i vakcinaci si udržují svoji neutralizační schopnost proti všem testovaným variantám viru. Nicméně, s příchodem dalších variant viru je nutné dále sledovat účinnost protilátek.

Mezi limity této studie patří malý počet pacientů, možná nenáhodnost jejich výběru, nedostatek klinických výsledků a vysvětlení souvislosti mezi titrem protilátek a ochranou před infekcí.

 

Zdroj: Edara VV, Hudson WH, Xie X, Ahmed R, Suthar MS. Neutralizing Antibodies Against SARS-CoV-2 Variants After Infection and Vaccination. JAMA. Published online March 19, 2021. doi:10.1001/jama.2021.4388

SPIS je zkratka pro Systém psychosociální intervenční služby, který poskytuje první psychickou pomoc a psychosociální podporu ve zdravotnictví. Pracují v něm podpůrné týmy speciálně vyškolených zdravotníků. Poskytují podporu blízkým pacientů, ale i samotným zdravotníkům. Součástí pomoci je anonymní telefonická linka krizové podpory pro zdravotníky. Do projektu EU, který zavádí SPIS do nemocnic, se zapojila také Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Koordinátorkou SPIS ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně je Bc. Eva Justrová. Běžně pracuje jako zdravotní sestra v angiologické ambulanci II. interní kliniky FNUSA a LF MU. Jako zdravotník se rozhodla pomáhat nejen pacientům, ale také ostatním zdravotníkům. Kromě intervenční pomoci přímo v nemocnici slouží i na již zmíněné telefonické lince. „Služby si beru většinou přes víkend, protože přes týden pracuji v ambulanci. Někdy je to náročné, jeden hovor klidně trvá i hodinu. Volající jsou nejrůznějších zdravotnických profesí – lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, záchranáři, sanitáři, ale také třeba laboranti, farmaceuti nebo řidiči sanitních vozů. Nově i studenti lékařských fakult a zdravotnických škol. Občas zavolá i partner zdravotníka nebo bývalý zdravotník,“ zmínila Eva Justrová s tím, že témata volajících nyní jednoznačně  spojuje nemoc COVID-19.

„Loni na jaře, když linka začínala, byla znát zvědavost i počáteční obavy volajících. Rezonovalo hlavně téma nedostatku ochranných pomůcek, ale také nejistota a strach z neznámého viru a vývoje pandemie, strach z nákazy sebe i své rodiny, přesuny zdravotníků na pro ně neznámá pracoviště a nový kolektiv. Od podzimu 2020 dominuje a zesiluje problém celkové fyzické a psychické vyčerpanosti zdravotníků a s ním spojený nedostatek času a energie pro rodinu, děti, bez vize viditelného konce pandemie. Dále to jsou partnerské problémy vzniklé zmíněným nedostatkem času a energie, distanční výuka dětí, testování a očkování, opět strach o své blízké, vážný průběh onemocnění a zvýšený počet úmrtí pacientů, příbuzných či kolegů zdravotníků a nedostatečná podpora nadřízených. Hovory jsou podpůrné, ale i informační.“

Eva Justrová zaznamenala nárůst telefonátů během roku o zhruba 30 procent. „Nejtěžší jsou situace úmrtí blízkých v rodině či kolegů zdravotníků, nejen v souvislosti s COVID-19, ale i situace, kdy je volající naprosto vyčerpán a má nechuť k práci, k rodině, kamarádům, koníčkům a podobně. Někdy je velmi obtížné najít způsob, jak dotyčnému pomoci a dodat mu naději. Snažím se aktivně naslouchat, hledat záchytné body – co by pomohlo, pomoci vytvořit ‚plán‘ na další hodiny a dny, hledat vhodné copingové strategie (zvládání stresu), eventuálně předat vhodné kontakty na další odbornou pomoc,“ popsala Eva Justrová, která na otázku, proč to dělá a kdo pomáhá jí samotné, reagovala úsměvem. „Pomáhají mi právě ty záchytné body – manžel, rodina, procházky přírodou, víra v Boha, někdy také možnost konzultací s různými odborníky. A proč to dělám? Jako zdravotník vím, že tahle profese přináší nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž. Ta je mnohdy horší než únava a vyčerpání. A správné slovo ve správný čas má velkou sílu. Pokud někomu díky tomu pomohu jít zase kousek dál, moje pomoc není marná a má smysl,“ dodala Eva Justrová.

Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně momentálně působí v projektu SPIS dva vyškolení odborníci. Dalších 15 zdravotníků absolvuje během několika měsíců certifikované kurzy s výcvikem a postupně se do pomoci také zapojí.

Koordinátorka SPIS: Nejčastěji řeším vyčerpanost, přepracování nebo vyrovnání se se smrtí

 

Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Dne 17. 3. 2021 zveřejnil prestižní časopis The Journal of the American Medical Association článek, ve kterém autoři vyhodnocují stav pacientů čtyři měsíce po hospitalizaci s COVID-19.

Francouzští vědci analyzovali dlouhodobé důsledky COVID-19 u hospitalizovaných pacientů, kteří se s touto nemocí léčili mezi 1. březnem a 29. květnem 2020. Čtyři měsíce po jejich propuštění z nemocniční péče zavolali 478 pacientům. 177 z nich (37 %) poté pozvali k dalšímu hodnocení.

V průběhu telefonního hovoru zmínilo 244 pacientů (51 %) nejméně jeden přetrvávající příznak, se kterým před proděláním COVID-19 neměli potíže. Jednalo se především o únavu (37 %), problémy s kognitivními funkcemi (21 %) nebo dýcháním (16 %).

Dalšího hodnocení se účastnilo 177 pacientů, z nichž 97 se v době hospitalizace léčilo na jednotce intenzivní péče. Těchto 177 pacientů prošlo testem, který hodnotil jejich fyzickou i duševní únavu a motivaci. Test odhalil, že průměrný pacient vykazoval jak duševní únavu, tak sníženou motivaci. U 108 z těchto 177 pacientů (63 %) lékaři také objevili abnormality na plicích. U 33 pacientů (19 %) se jednalo o závažnější změny (fibrotické léze).

Vědci z těchto výsledků vyvozují, že přetrvávající potíže a změny na plicích jsou u pacientů s onemocněním COVID-19, kteří byli před čtyřmi měsíci propuštěni z nemocnice, běžné. Uvádějí však také, že studie je omezená nízkým počtem pacientů a bude třeba ji ověřit dalšími výzkumy.

 

Zdroj: The Writing Committee for the COMEBAC Study Group. Four-Month Clinical Status of a Cohort of Patients After Hospitalization for COVID-19. JAMA. Published online March 17, 2021. doi:10.1001/jama.2021

Dobrovolníkům z DobroCentra u sv. Anny komplikuje jejich činnost dlouhodobý zákaz návštěv na lůžkových odděleních. Nemohou se tak věnovat své hlavní aktivitě, a to trávení času s pacienty. Přesto svou pomoc Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně nevzdávají a přikládají ruku k dílu tam, kde to nemá o nic menší smysl, a podporují dobrovolné dárcovství krve. Teď pro dárce chystají velikonoční akci s názvem NeVeselé Velikonoce u sv. Anny.

Pro dárce krve, kteří přijdou do odběrového centra Krevní banky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v termínu 29. 3. – 1. 4., mají dobrovolníci připravené tematické dárečky v podobě velikonočních dekorací. Příchozí si kromě nich vykoledují také čokoládové zajíce a sladkosti značky Ferrero (Kinder vajíčka, Raffaelo, Ferrero Rocher…).

Heslo „My to nevzdáváme“, které je podtitulem velikonoční akce, plně vystihuje odhodlání dobrovolníků pomáhat i v improvizovaných podmínkách. „Snažíme se teď zapojit do činností, které jsou prospěšné pro nemocnici jako takovou. Dobrovolníci jsou skupina velice různorodá a byla by škoda nevyužít jejich schopnosti a ochotu pomoci – zvlášť, když se jedná o podporu aktivit, které dávají smysl,“ vysvětluje hlavní koordinátorka dobrovolnického programu Svatava Kalná.

Není to zdaleka první akce, kterou DobroCentrum u sv. Anny v odběrovém centru iniciovalo. „Jsme už sehraný tým. Aneta Pilátová vytváří plakátky, Lukáš Janků je roznáší po Brně, manuálně zruční dobrovolníci vyrábí drobné dárečky, personál odběrového centra chystá prostory,“ popisuje Svatava Kalná.

„Jsme rádi, že dobrovolníky máme. Za všechny pracovníky krevní banky si dovolím říct, že se těšíme na každou další společnou akci! Všichni z DobroCentra u sv. Anny jsou velmi ochotní a kreativní a moc nám pomáhají s propagací dobrovolného dárcovství jako takového,“ říká vděčně primářka Krevní banky MUDr. Jarmila Celerová a dodává, že nemalá část dobrovolníků přispívá svou kapkou do mlýna i doslova – stali se pravidelnými dárci krve.

Odběry krve probíhají od pondělí do pátku v čase 6:15 až 9:45, zájemci se mohou objednávat přes online rezervační systém na adrese kb.fnusa.cz nebo telefonicky na čísle 543 182 190 (7:00–15:00).

Dárci krve si ve FNUSA vykoledují velikonoční nadílku

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

 

Pandemie koronaviru a s ní spojená opatření se odrazila mimo jiné negativně také na našich očích. Nutnost nošení roušek a respirátorů a také čas strávený u počítače, televize nebo mobilů – to vše může výrazně ovlivnit nebo zhoršit kvalitu slzného filmu na povrchu očí.

Slzný film je naší fyziologickou ochranou povrchu oka. Pokud dojde k jeho poruše, vzniká onemocnění zvané syndrom suchého oka. „Ten se projevuje mnoha různými subjektivními i objektivními příznaky. Pacienti popisují širokou škálu potíží, například pálení, řezání očí, pocit cizího tělesa, pocity tlaku v očích, mluví i o pocitu unavených očí až mírné bolesti hlavy. Často si stěžují na přítomnost bělavého lepkavého hlenu v očních koutcích nebo mezi řasami a také často popisují, že mají stále lehce zarudlé oči,“ popisuje primářka Očního oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně MUDr. Hana Došková, Ph.D.

Syndrom suchého oka v posledních letech trápí podstatnou část naší populace, některé odborné statistiky uvádí, že postihuje až třetinu populace. „Během pandemie se s těmito obtížemi setkáváme častěji. Roli hraje například nesprávné nošení roušek nebo respirátorů. Pokud si ochranné pomůcky nenasadíme tak, aby nám těsně doléhaly horním okrajem k nosu a kůži obličeje pod očima, dojde k tomu, že podstatná část vydechovaného vzduchu směřuje na povrch očí. Teplý vydechovaný vzduch výrazně ovlivní rychlejší odpařování vodnaté složky obsažené v slzném filmu. Tímto dochází k většímu narušení soudržnosti slzného filmu a rychlejšímu vzniku potíží, souvisejících se syndromem suchých očí,“ upozorňuje Hana Došková a dodává: „Další okolností, která v současné době hraje důležitou roli v kvalitě slzného filmu, je častější a delší práce s počítačem. Pokud dlouhodobě a intenzivně pracujeme na počítači, tak se zákonitě více soustředíme na psaný nebo čtený text.  Aniž bychom si to uvědomili, snižujeme frekvenci mrkání. Tím rychleji dochází k narušení celistvosti slzného filmu. Navíc současně více zapojujeme „zaostřovací mechanismus oka“ na jednu vzdálenost. I tato okolnost může vést k pocitu únavy a bolesti očí.“

Primářka Hana Došková doporučuje při problémech vyšetření očním lékařem, protože poruchy slzného filmu mohou být spojeny i s jinými očními nebo celkovými chorobami. „Pokud něco takového lékař vyloučí, jsou první volbou léčby kapky na bázi umělých slz. Já doporučuji ty s obsahem tukové složky a hlavně bez konzervačních přípravků. Také je dobré dodržovat pravidla oční hygieny, například v USA mají pravidlo 20-20-20. Po každých 20 minutách práce na počítači se máme alespoň na 20 sekund podívat do vzdálenosti alespoň 20 stop – tedy u nás 6,5 metrů,“ uvedla Hana Došková a s úsměvem dodala: „Pacienti se mě často ptají, jestli se jim oči mohou díváním se na televizi nebo počítač „zkazit“. Vždycky jim odpovídám, že oči nejsou játrová paštika, která se v teple po delší době zkazí. O oči musíme pečovat stejně jako o další části našeho těla.“

Pandemie zhoršila tzv. syndrom suchého oka

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

Vedle protilátkové imunity se na boji s infekcí obecně podílí specifická buněčná imunita, která je zprostředkována T lymfocyty. Tato buněčná imunita hraje významnou roli u virových onemocnění včetně nemoci COVID-19. V laboratoři Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně teď začali testovat buněčnou imunitu u hospitalizovaných pacientů.

T lymfocyty jsou důležité pro odstranění viru z těla. Jejich aktivita by mohla znamenat rozdíl mezi mírnou a těžkou infekcí. Podle odborníků T lymfocyty také snižují množství viru cirkulujícího v organismu a tím pádem by mohla infikovaná osoba vylučovat méně virových částic a být méně nakažlivá pro okolí. „Díky novému testu jsme schopni v naší laboratoři zjistit právě aktivitu specifických T lymfocytů namířených proti viru SARS-CoV-2. Pro test se odebírá krev do speciálních odběrových zkumavek, jejichž stěny jsou potaženy antigeny viru SARS-Cov-2. Inkubace probíhá 16 až 24 hodin a poté se změří množství interferonu gama, látky, kterou produkují T lymfocty. Víc produkovaného interferonu znamená lepší vypořádání se s infekcí,“ uvedla Mgr. Monika Dvořáková Heroldová, Ph.D., vedoucí úseku laboratorních metod Mikrobiologického ústavu FNUSA a LF MU.

Další novinkou v laboratoři je v souvislosti s nemocí COVID-19 vyšetření hladiny N-antigenu viru SARS-CoV-2 v krvi. N-antigen (N protein) je součástí nukleokapsidy viru. „Virus primárně napadá respirační trakt. Při replikaci viru vzniká N-antigen v nadbytku a z napadené buňky se při jejím rozpadu uvolňuje do okolí. Při narušené permeabilitě (propustnosti) cévní stěny se dostává do krevního řečiště. Předpokládá se, že hladina virových antigenů v krvi koreluje se závažností onemocnění u pacientů s COVID-19. Čím vyšší množství N-antigenu a tedy větší virová nálož, tím horší je průběh onemocnění. Přítomnost N-antigenu lze stanovit v krvi kvantitativně metodou ELISA,“ doplnila Monika Dvořáková Heroldová s tím, že obě vyšetření jsou zaměřena především na klinické lékaře k nastavení vhodné léčby pacientů s COVID-19.

Obě metody, tedy stanovení aktivity T lymfocytů a množství N-antigenu, se vzájemně doplňují. Má-li pacient vysokou virovou nálož, je důležitá antivirová terapie. Pokud dochází k poklesu hladiny N-antigenu a nastupuje specifická buněčná imunita, která může reagovat přemrštěně, a tak zhoršovat celý průběh, lze ji tlumit podáváním kortikoidů. „Pokud budu vědět, co je příčinou těžkého průběhu nemoci – jestli vysoká replikace viru nebo přehnaná imunitní odpověď, mohu na jedno nebo druhé zacílit léčbu, což je určitě přínosné,“ dodal přednosta Anesteziologicko resuscitační kliniky FNUSA a LF MU prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.

Testování buněčné imunity a hladiny antigenu pomůže v léčbě covid+ pacientů

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně otevřela denní stacionář pro ambulantní léčbu nemoci COVID-19. Služeb stacionáře by měli využívat pacienti v raném stadiu této nemoci.

Stacionář vznikl v prostorách I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU. „Stacionář je primárně určen pacientům s nemocí COVID-19 v časném stadiu, kteří splňují kritéria pro podání protilátkových léků – bamlanivimabu a regeneronu. Pacient lék dostane přímo ve stacionáři v infuzi, po vykapání infuze bude ještě hodinu pod dohledem zdravotníků. Odejde zhruba po dvou hodinách,“ uvedl primář I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU MUDr. Michal Rezek s tím, že pokud bude pacient vhodný pro léčbu ivermectinem, ošetřující lékař zváží i tuto možnost podání.

Pacient, který se po absolvování testu dozví, že je covid pozitivní, by měl kontaktovat svého praktického lékaře nebo přímo stacionář a probrat s odborníky, zda splňuje indikační kritéria pro časnou ambulantní léčbu. Na telefonním čísle stacionáře 705 682 166 si následně domluví i termín návštěvy. S sebou kromě kartičky zdravotní pojišťovny bude potřebovat také oficiální potvrzení o pozitivitě. Stacionář pro ambulantní léčbu nemoci COVID-19 funguje každý všední den v čase 10–14 hodin, a to přímo ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, v budově B1 (vchod naproti bufetu), 3. patro.

FNUSA otevřela stacionář pro ambulantní léčbu covidu

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

Aktuální k 16. 3. 2021

Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

V prestižním časopise The New England Journal of Medicine vyšla studie, ve které autoři popisují účinnost a bezpečnost vakcíny ChAdOx1 (AstraZeneca) proti jihoafrické variantě COVIDu-19.

Bezpečnost a účinnost vakcín proti COVIDu-19 se může lišit v závislosti na cílové populaci a variantě viru. Proto se vědci z Jihoafrické republiky rozhodli prozkoumat účinnost a bezpečnost vakcíny ChAdOx1 proti variantě B.1.351 COVIDu-19, která byla poprvé popsána právě v Jihoafrické republice.

Studie probíhala mezi 24. červnem a 9. listopadem 2020. Do závěrečného hodnocení prošlo 750 dobrovolníků, kteří obdrželi obě dávky vakcíny ChAdOx1 a 717 dobrovolníků, kteří dostali na místo vakcíny dvě dávky placeba. Studie byla dvojitě zaslepená, takže žádný z ošetřujících lékařů ani dobrovolníků nevěděl, jestli daný pacient dostává vakcínu nebo placebo. Ze závěrečného hodnocení byli vyřazeni všichni dobrovolníci, kteří prodělali COVID-19 již před druhou dávkou vakcíny nebo placeba.

Lehkým až středně těžkým COVIDem-19 onemocnělo 19 ze 750 očkovaných (2,5 %) a 23 ze 717 dobrovolníků (3,2 %), kteří obdrželi placebo. 39 z celkových 42 nemocných prodělalo jihoafrickou (B.1.351) variantu COVIDu-19. Výskyt závažnějšího průběhu onemocnění byl srovnatelný v obou skupinách.

Autoři z těchto výsledků vyvozují, že dvě dávky vakcíny ChAdOx1 dostatečně nechrání před lehkým až středně těžkým průběhem jihoafrické (B.1.351) varianty COVIDu-19.

Výzkum byl financován Nadací Billa a Melindy Gatesových (Bill and Melinda Gates Foundation).

 

Zdroj: Madhi SA, Baillie V, Cutland CL, Voysey M, Koen AL, Fairlie L, Padayachee SD, Dheda K, Barnabas SL, Bhorat QE, Briner C, Kwatra G, Ahmed K, Aley P, Bhikha S, Bhiman JN, Bhorat AE, du Plessis J, Esmail A, Groenewald M, Horne E, Hwa SH, Jose A, Lambe T, Laubscher M, Malahleha M, Masenya M, Masilela M, McKenzie S, Molapo K, Moultrie A, Oelofse S, Patel F, Pillay S, Rhead S, Rodel H, Rossouw L, Taoushanis C, Tegally H, Thombrayil A, van Eck S, Wibmer CK, Durham NM, Kelly EJ, Villafana TL, Gilbert S, Pollard AJ, de Oliveira T, Moore PL, Sigal A, Izu A; NGS-SA Group Wits–VIDA COVID Group. Efficacy of the ChAdOx1 nCoV-19 Covid-19 Vaccine against the B.1.351 Variant. N Engl J Med. 2021 Mar 16. doi: 10.1056/NEJMoa2102214. Epub ahead of print. PMID: 33725432.

Nenápadná a trochu podceňovaná nemoc, kterou však trpí každý dvanáctý Čech. Jde o čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí u nás, přičemž celosvětově stoupl počet úmrtí na cukrovku od roku 2000 o sedmdesát procent. Navíc jde o jednu z komorbidit, která může způsobovat vážné komplikace při onemocnění COVID-19. Přesto je povědomí o nebezpečí cukrovky a prevenci před touto nemocí na velmi nízké úrovni. To chtějí změnit vědci z Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC).

Diabetes mellitus, jak zní celý název, je onemocnění, při kterém organismus není schopen produkovat dostatečné množství inzulínu. Většina jídla, které zkonzumujeme, je v těle rozložena na jednoduchý cukr – glukózu. Lidské tělo glukózu využívá jako zdroj energie. Glukóza je v těle transportována krví, a aby buňky mohly glukózu z krve využít, potřebují k tomu právě inzulín. Bez tohoto hormonu tedy buňky nemohou získat energii z potravy. Lidé s cukrovkou nemohou využívat svou krevní glukózu, což vede k vzestupu hladiny cukru v krvi (hyperglykémii) a dalším závažným důsledkům, jako například postižení zraku, onemocnění ledvin či postižení nervů, oběhového systému a dalších. Existují dva hlavní typy cukrovky, přičemž přibližně 95 % pacientů trpí cukrovkou 2. typu.

Jednou z hlavních překážek pro zastavení nárůstu případů diabetu je přitom ta skutečnost, že pacientům je často diagnostikována až v pozdějších stadiích onemocnění. Existuje přitom řada rizikových faktorů, které mohou k rozvoji nemoci přispět a kterým lze předcházet správnou prevencí. Nejvyšší stupeň rizika znamená takzvaný prediabetes, což je mírné zvýšení hodnot glukózy nad normální hodnotu. Pacienti s touto diagnózou mají trvale vysoké riziko (až 70 %) rozvoje cukrovky 2. typu, která se může objevit kdykoli. A právě období prediabetu je ideální čas pro účinnou kampaň prevence a informovanosti obyvatel o nebezpečí, které je může potkat.

To však naráží na absenci těchto informací mezi širokou populací. „Například v Brně zatím neexistuje program prevence cukrovky a navíc je obtížné nějaký nastavit, pokud 8 z 10 lidí riziko spojené s prediabetem ignoruje,“ uvedl Juan Pablo Gonzalez Rivas MD, vedoucí výzkumného týmu Kardiovize FNUSA-ICRC. Přitom je skutečností, že u pacientů s diabetem 2. typu, kteří dokázali radikálně snížit svou váhu, může dojít k dlouhodobé remisi cukrovky. „Pokud pacient vyhovuje kritériím, lze této redukce dosáhnout operací a pokud ne, pak intenzivním programem změny životního stylu,“ uvedl Dr. Gonzalez Rivas.

Při hodnocení více než 2 000 obyvatel Brna a blízkého okolí ve věku 25–64 let vědci z Kardiovize zjistili, že 64,7 % z nich má vysoké riziko rozvoje cukrovky 2. typu v následujících letech. V současné době tak intenzivně pracují na preventivní strategii, která by cílila právě na tuto vysoce rizikovou skupinu. Půjde o kombinaci důležitých změn, které povedou ke zlepšení životního stylu. Nejprve se vyhodnotí současný stav jedince, například pohybová aktivita, zdravotní anamnéza či stravovací návyky a na základě těchto informací se stanoví riziko rozvoje diabetu 2. typu. Poté bude následovat konzultace s lékařem, nutričním poradcem a trenérem za účelem sestavení individuálního plánu. Jeho cílem bude motivovat pacienta ke snížení váhy, a s ní souvisejícími zlepšeními hladiny glukózy, lipidů a krevního tlaku – zkrátka zlepšit jeho zdraví a kvalitu života.

„V červenci plánujeme provést pilotní studii, poté již chceme mít k dispozici finální verzi preventivního programu pro dobrovolníky, které budeme sledovat po dobu šesti měsíců,“ dodal Dr. Gonzalez Rivas. „Je to pro nás opravdu výzva, a pokud se to podaří v lokálním měřítku, rádi bychom rozšířili tento program pro celou českou populaci. Chceme pomoci co nejvíce lidem.“

Kontakt pro média:

Ing. Jiří Erlebach, PR FNUSA-ICRC, tel.: 731 516 374, jiri.erlebach@fnusa.cz

Posláním nemocničního kaplana je poskytovat duchovní službu – jak věřícím, tak nevěřícím. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně tuto spirituální oblast potřeb nemocných zabezpečují tři kaplani. Jejich služby jsou obzvláště v čase dlouhodobého zákazu návštěv mezi pacienty vítané.

„Naším pracovním nástrojem je rozhovor a jsme v nemocnici pro kohokoliv, pro nemocné, pro jejich příbuzné i pro personál,“ vysvětluje sestra Františka Mgr. Jana Majerčíková. Spolu s kaplankou Janou Slukovou se věnuje převážně navštěvování pacientů, a to bez ohledu na jejich vyznání. „Chodím za pacienty napříč generacemi, stavy, myšlenkovými proudy… Volají mě třeba i nemocní, kteří si chtějí popovídat o uprchlících nebo zbraních, zajímá je, jestli mám vlasy…“ vyjmenovává s úsměvem.

Původně zdravotní sestra vstoupila do pastorace v době, kdy služba nemocničních kaplanů začínala, a díky svým zkušenostem ze zdravotnictví k ní byla přijata. „Začátky byly náročné, personál nemocnice nevěděl, kdo jsme, co na odděleních pohledáváme. Postupně se ale mezi námi a zdravotníky vytvořila důvěra a sami nás začali za pacienty volat,“ vzpomíná na začátky v roce 2005. Teď už je možnost promluvit si s kaplany podle její zkušenosti dostatečně v podvědomí i mezi samotnými pacienty. Navíc stále sama aktivně obchází oddělení a rozhovor nemocným nabízí.

Denně ve Fakultní nemocnici u sv. Anny navštíví pět až 20 pacientů, u některých tráví i hodinu a více. Nejčastěji se na ni obracejí ti, kteří v nemocnici setrvávají delší dobu, a chtějí mluvit převážně o své nemoci. „Kdybych se ocitla v takové situaci já, budu ráda, když za mnou někdo přijde a budu mu moct vypovědět, jak se to stalo a co cítím,“ říká a dodává, že pokud má pacient možnost ventilovat svou bolest, často sám dojde k smíření. Taková možnost je obzvlášť vítaná v aktuální situaci, kdy kvůli pandemii onemocnění COVID-19 platí dlouhodobý zákaz návštěv. „Už od října docházím i na covidová oddělení. Většina pacientů vidí svůj stav nadějně, ale jsou i pacienti, kteří vědí, že zemřou,“ říká sestra Františka. Kromě standardních covidových oddělení dochází i na anesteziologicko resuscitační kliniku k nejtěžším případům, tedy za lidmi na umělé plicní ventilaci a v umělém spánku. „Chodím se za nimi modlit, mluvím na ně nahlas, ale samozřejmě odezva od nich není žádná.“

Práce nemocniční kaplanky podle ní není pro každého, obdiv ke svému povolání ale skromně odmítá. „Když člověk prožívá hodně věcí osobně, tak ho to převálcuje. Různé osudy lidí je možné vnímat jenom z pohledu naděje a v mladším věku jsem měla co dělat, abych měla tu naději pro sebe, natož ji někomu přinášet,“ říká sestra, která do nemocniční pastorační služby vstoupila po svých čtyřicátých narozeninách. Hnacím motorem jsou pro ni pozitivní reakce pacientů, kteří se za ní v mnoha případech vracejí i po vyléčení. „V nemocnici jsme k dispozici pro kohokoliv, nejen pro nemocné,“ uzavírá sestra Františka Jana Majerčíková.

Svátosti, tedy modlitební obřady jako je zpověď, pomazání nemocných a svaté přijímání, poskytuje ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně poslední z trojice kaplanů, katolický kněz Leo Zerhau. Slouží také mše v kapli sv. Anny, které se v době pandemických opatření konají dvakrát týdně. „V kapli kromě omezení bohoslužeb fungujeme standardně. Řada lidí chodí i během dne, zastaví se, někdy s námi promluví, pokud jsme přítomni, nebo využijí možnost se s námi pomodlit,“ popisuje Leo Zerhau.

Kaple projektovaná podle návrhu vídeňského architekta Theophila Hansena je přístupná denně, ve všední dny ji zájemci mohou navštívit v čase 7:30–17.00, v sobotu a neděli od 13:00–16:00.

Kaplanka: Nemoc překvapí každého. Je důležité se z toho vypovídat

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz