Podzemní labyrint v okolí FNUSA je unikát

Na Velký pátek se podle legend otevírá země s ukrytými poklady. Přečtěte si při té příležitosti rozhovor s Alešem Svobodou, uznávaným objevitelem a znalcem brněnského podzemí, který stojí například za zpřístupněním Labyrintu pod Zelným trhem, kostnice u svatého Jakuba nebo vodojemů na Žlutém kopci. „Podzemí v okolí Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně patří mezi nejzajímavější brněnské lokality,“ říká zachránce řady historických prostor.

Měl jste k prozkoumávání podzemí vztah už jako dítě, nebo jste se nadchl až později?

Já jsem byl strašně bojácné dítě a nikdy jsem nikam nevlezl, k podzemí jsem se dostal více méně náhodou. Po vojně jsem nastoupil do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který se zabýval projektováním a rekonstrukcemi historických památek. V této agentuře se můj předchůdce, architekt Libor Hanák, zaměřoval na průzkum podzemí, které v té době v Brně bylo ještě neprobádané, ale zároveň se vědělo, že je velmi rozsáhlé. Potřeboval k sobě mladého člověka, který by staticky posuzoval objevené konstrukce. Byli jsme tam tehdy tři noví a nikomu se do toho nechtělo, protože jsme se všichni viděli jako slavní architekti, ale někdo to dělat musel. Domluva byla taková, že se budeme střídat, já byl na řadě jako první a už mi to zůstalo.

Jak vaše začátky v brněnském podzemí vypadaly?

Naším úkolem při průzkumu podzemí bylo zajistit nadzemí, aby se nepropadalo. Objevili jsme díky tomu nádherné věci, ale cílem bylo zajistit je staticky, takže někdy jsme prostory v podzemí museli například zabetonovat, a to mi hodně vadilo. A tak jsem začal o záchranu některých prostor bojovat. Byla to taková nadstavba – nejen staticky zajistit, ale třeba i zpřístupnit veřejnosti. Bylo to komplikované, ale nakonec se to postupně začalo dařit, naposledy to byly vodojemy. Prostorů, které by se daly zpřístupnit, je pořád hodně.

Je něco takového i na Starém Brně?

Zajímavé jsou skalní sklepy pod Provaznickým vrškem (travnatá plocha naproti kavárně v O1, dříve socha čápa) nebo nedokončená tramvajová štola, která je pod Špilberkem. Tam si umím představit zpřístupnění a nějaké využití. Přímo na Starém Brně těch prostorů tolik není, pokud tedy nemluvíme o Pekařské a Pellicově ulici. Mezi nimi je velké množství rozsáhlých chodeb a sklepení má téměř každý dům, jelikož se tam velmi jednoduše budovaly. Vstupy mohly vést přímo z dvorů a díky podloží špilberského svahu stačilo jen vykopat je ve spraši a poté pohodlně dozdít cihlami. Pocházejí ve většině případů z období baroka, ale některé jsou i starší. V devadesátých letech jsme velké množství sklepů našli a zajistili a některé souvisely i s nemocnicí u sv. Anny.

Jakým způsobem?

Třeba dům č. 56, který je přímo naproti hlavnímu vstupu do nemocnice. Tam byl jeden z nejdelších sklepů, měl přes šedesát metrů. Plnil úlohu spižírny, úložiště potravin, ze kterých se vařilo pro pacienty.

Jak to vypadalo přímo pod nemocnicí, byly tam také sklepy?

Když jsme dělali průzkum pod travnatým prostranstvím před O1, v té proluce u čápa, objevili jsme podzemní prostory bývalých domů, kde bydleli zaměstnanci sv. Anny – kláštera dominikánek a poté nemocnice. Objevili jsme chodbu, která nás dovedla až do kotelny nemocnice, což bylo velmi pikantní, nikdo z nás to nečekal. Klikatou cestičkou jsme se dostali do areálu nemocnice a vyšli jsme přes kotelnu hlavním vchodem, což tehdy překvapilo hlavně vrátného, který nás celou dobu pozoroval na trávníku před nemocnicí a najednou zjistil, že jsme se ocitli nepozorovaně uvnitř. Vstup se potom zazdil a dnes je kvůli novému pavilonu O1 úplně zničený. Bylo to koncem minulého tisíciletí.

Kvůli nové výstavbě těchto sklepů asi stále ubývá a ubývá…

Část jich ještě zůstává pod Anenskou ulicí a část pod prolukou u čápa, ale časem budou také zničeny, vyrostou tam obytné bloky, které zbytky těchto sklepů zlikvidují. Nejde ale o tak cenné objevy, aby se za ně bojovalo.

Zpátky k podzemí nemocnice. Dnes pod ní nic přístupného není?

Když se přestavoval klášter dominikánek na nemocnici, došlo k nálezům podzemních prostor, které komplikovaly přestavbu. Tehdy řešili, jak s nimi naložit, nakonec se rozhodli, že postaví úplně novou budovu podle návrhu architekta Teophila Hansena. Všechny prostory bývalých dominikánek byly při té stavbě zničeny. Ale pod areálem svaté Anny probíhal nebo stále probíhá tunel, kterým protékal svratecký náhon. Detailní průzkum se tu nikdy nedělal, takže bližší povědomí nemáme. Možná něco v budoucnosti odhalí stavební činnost, ale aktuálně to zůstává tak trochu tajemstvím.

Na Pekařské se stala také ne úplně objasněná tragédie z roku 1976, kdy se propadl chodník pod procházející ženou…

Do rozbahněného výkopu, vzniklého po havárce vody, se propadla 45letá paní Bartošová, která bohužel zahynula. Její tělo nebylo nikdy nalezeno a podle mého názoru část jejích ostatků ještě stále spočívá pod Pekařskou ulicí, ale o něco níže, než k neštěstí došlo. Jde o velmi smutný osud, ale právě kvůli tomuto neštěstí se začalo brněnské podzemí systematicky zkoumat a lze říci, že tato tragédie přispěla k záchraně hodnot a možná i dalších lidských životů. Vždy, když v podzemí něco objevíme, si na paní Bartošovou vzpomenu. Byla skvělý člověk, který by se rozdal. Zachránila pana Šudáka, který se tam propadl jako první, ale sama na to bohužel doplatila.

Už jste zmínil tramvajovou štolu vedoucí pod Špilberkem. Proč nebyla dokončena?

Tramvajová štola byla docela dobrý nápad, odlehčilo by se Pekařské ulici, kde mají tramvaje kvůli šplhání do kopce stále problém. Navíc právě i zmiňovaná tragédie zavdala impuls k záměru vést tramvaj jinudy. Ten nápad vůbec nebyl špatný, a dokonce stále existuje v územním plánu. V 70. letech byla započata stavba, která měla propojit Pekařskou ulici s Joštovou třídou, ale nebyla dokončena ani průzkumná štola. Ta měla mít délku asi 650 metrů a bylo vyraženo jen půl kilometru. Nevím přesně proč, tehdejší priority se zkrátka proměnily, ale myslím si, že někdy v budoucnu by to mohlo být realizováno. Nešlo o žádnou fantazii, ale celkem praktické dílo, které nebylo bohužel dokončeno.