PŘEVZETÍ DO PÉČE ARK

Formulář pro referenci k převzetí do péče ARK

PRACUJTE NA ARK

Proč pracovat na ARK

AKADEMICKÉ CENTRUM MALIGNÍ HYPERTERMIE

Vážená paní, vážený pane,
pokud jste se Vy nebo někdo z vašich blízkých setkal s termínem maligní hypertermie a chcete se dozvědět něco bližšího, pokusíme se Vám srozumitelnou formou podat více informací o tomto onemocnění.

Doslovný překlad by zněl asi “zlá, špatná horečka”. Odborný termín maligní hypertermie je používán od roku 1966 a označoval hlavní příznaky tohoto onemocnění, tj. rychlý vzestup teploty organismu a jeho špatné zvládání dostupnými léčebnými prostředky, neboť ještě koncem 70. let končilo přes 70% případů tohoto onemocnění smrtelně. Dnes je ovšem situace poněkud jiná, maligní hypertermii lze léčit, ale ještě lépe je jejímu rozvoji předcházet včasným stanovením této vzácné diagnózy.

Co to tedy maligní hypertermie, dále jen MH, je?

Jedná se o poměrně vzácnou, dědičně podmíněnou dispozici; podle statistických údajů se vyskytuje u jedné z 10 000 – 15 000 osob. Pokud je pacient nositelem této dispozice, nemá v běžném životě žádné obtíže. O nepatrné změně v genetické informaci se nemusí on ani žádný z lékařů dozvědět, pokud ovšem není třeba, aby se podrobil celkové anestezii. MH se totiž projeví, přijde-li osoba s touto dědičně získanou dispozicí do styku s látkami, které se běžně užívají k úvodu a vedení celkové anestezie (narkózy).

Co se tedy stane?

Vlivem těchto látek dojde k poruše regulace látkové výměny vápníku ve svalových buňkách. Vápník je prvkem, který řídí svalovou práci, stažení a natažení svalu. Při této poruše se svaly stáhnou velmi výrazně, dojde jakoby ke křeči a při této extrémní námaze k uvolnění velkého množství tepla a zplodin. To se projeví příznaky, které MH charakterizují: rychlým vzestupem tělesné teploty na hodnoty až 42 °C, poruchami činnosti srdce, změnami krevního tlaku, atd. Pokud není takový pacient rychle, správně a účinně léčen, může tato tzv. MH krize skončit smrtelně.

Dá se MH léčit?

Ano, dá. Existuje látka – jmenuje se dantrolen, která je specifickým lékem na MH. Ale i přes správnou léčbu může MH skončit závažným postižením některých orgánů, nebo dokonce stále v 5 – 10% případů smrtelně. Proto je lépe rozvoji MH předcházet.

Co je příčinou dispozice k MH a jak se tato dispozice dá zjistit?

Příčinou MH dispozice může být podle současných genetických výzkumů nepatrná změna na 19. chromozomu, byla však bohužel prokázána jen u asi 50% rodin, ve kterých se MH projevila. Dodnes je také známo už přes třicet různých druhů těchto nepatrných změn (mutací), které mohou být příčinou MH dispozice a dokonce i jiných svalových onemocnění (jakým je například i šilhání u dětí). Z toho je patrné, že genetické metody nelze bohužel dosud u člověka k diagnostice MH použít. Diagnóza se dá u rodin s podezřením na toto onemocnění stanovit pouze jedním způsobem a to je tzv. in-vitro kontrakční test. Spočívá v tom, že se při malém operačním zákroku odebere vzorek svalové tkáně a ta se ve speciální laboratoři podrobí působení látek, které mohou MH vyvolat. Podle reakce svalu, která se hodnotí podle mezinárodně stanovených kritérií, lze stanovit nebo vyloučit diagnózu MH dispozice. Tyto testy se provádějí v několika zemích Evropy a od letošního roku je možné je provádět i v České republice.

Co znamená MH dispozice pro nositele nebo někoho z jeho rodiny prakticky?

Při prokázané pozitivní dispozici doživotní nebezpečí komplikací při celkové anestezii a 50% pravděpodobnost, že někdo z jeho přímých příbuzných (rodiče, sourozenci, děti) je, či po narození potomka bude, také nositelem této diagnózy.

A co když bude nutné, aby pacient s MH dispozicí podstoupil operační výkon?

Provést operační výkon v anestézii samozřejmě možné je. Vždy je volen takový způsob anestézie, který je pro pacienty s touto dispozicí bezpečný. Tam, kde je to možné, je celková anestézie nahrazována anestézií regionální, to znamená postup, kdy pacient není uváděn do celkové anestezie a bezbolestnost je zajištěna injekcí místního anestetika do určitého místa na těle. Pokud je pro operaci třeba celkové anestezie, anesteziolog, který je informován o pacientově MH dispozici, provede opatření pro zajištění jeho maximální bezpečnosti, a pro vedení celkové anestezie se použijí látky, které prokazatelně maligní hypertermii nespouštějí. Podmínkou ovšem je, aby byl anesteziolog o MH dispozici informován!

Nezapomeňte proto nikdy, víte-li o výskytu či podezření na MH ve vaší rodině, upozornit na tuto skutečnost svého domácího či obvodního lékaře a anesteziologa před každým operačním zákrokem.

Kontaktujte, prosím Národní centrum pro diagnostiku maligní hypertermie při Anesteziologicko-resuscitační klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, což je jediné pracoviště v naší republice, kde se diagnostika MH provádí.

je jednou z velmi obávaných, život pacienta bezprostředně ohrožujících komplikací celkové anestezie. Jedná se o tzv. farmakogenetické onemocnění, které se manifestuje na základě geneticky podmíněné dispozice s autozomálně dominantní dědičností po expozici tzv. vyvolávajícím substancím, což jsou především všechna v současné době užívaná volatilní anestetika a depolarizující svalová relaxancia, zejména sukcinylcholin – tedy látky běžně užívané k úvodu a vedení celkové anestezie. Klinickou manifestací je rozvoj neadekvátní patologické reakce v podobě hypermetabolického stavu na úrovni svalové tkáně, jehož příčinou je porucha regulace metabolismu kalcia ve svalové buňce s nadprodukcí metabolitů, zejména CO2, laktátu a tepla. Na úrovni celého organismu to pak vede k rozvoji klinického stavu tzv. MH-krize, který bez včasné a intenzivní terapie může končit letálně. Mortalitu se ze 70 – 80%, udávaných koncem 70. let, podařilo díky zavedení moderního monitoringu, jehož pomocí lze včas registrovat počáteční příznaky, a zavedení dantrolenu – látky kauzálně působící na úrovni vápníkových kanálů svalové buňky, snížit na 5 – 10% v současné době.

Maligní hypertermie se může manifestovat u všech lidských ras, ve všech věkových skupinách a také u některých zvířecích druhů (rozvoj MH krize u některých druhů vepřů sloužil pro výzkum onemocnění v lidské populaci). Incidence genetické dispozice je udávána 1:10 000 – 1:20 000, klinická incidence je udávána různě podle sledovaných skupin populace: 1:30 000 obecně, 1:12 000 u dětí, 1:40 000 – 60 000 u dospělých a anestezií s použitím tzv. triggersubstancí,

Podstatou onemocnění je porucha regulace metabolismu kalcia na úrovni receptorů sarkoplazmatického retikula svalové buňky, jehož se účastní mnohé buněčné mechanismy. Mezi hlavní patří adrenergní systém, beta2 receptory, alfa1, alfa2 receptory, systém G proteinů, intracelulární fosfátové sloučeniny jako cAMP a IP3.

Za hlavní příčinu je považována porucha na úrovni tzv. ryanodinového receptoru (RYR1), kalciového releasing kanálu na membráně sarkoplazmatického retikula, při které dochází ke změně jeho funkce. Dochází ke zvýšenému uvolňování kalcia spojenému s poruchou jeho zpětného vychytávání. Výsledkem je zvýšená intracelulární koncentrace kalciových iontů, v důsledku čehož dochází ke zvýrazněné a dlouho trvající interakci kontraktilních proteinů aktinu a myosinu svalového vlákna bez následné relaxace. Rozvíjí se již zmíněný hypermetabolický stav s nadprodukcí zejména laktátu, oxidu uhličitého a tepla. To vede na úrovni organismu k rozvoji zejména povšechné svalové rigidity, ventilační poruchy, oběhové instability a vzestupu tělesné teploty, což je klinický příznak, který, ačkoli dal onemocnění jméno, je příznakem spíše pozdním a v mnoha případech nemusí být vůbec vyjádřen, viz níže.

V běžném životě jsou nositelé MH dispozice bez závažných obtíží. Plánované operační výkony je nutné provádět na pracovištích s možností intenzivní pooperační péče. Anesteziologický postup musí odpovídat pravidlům pro anestezii u MH rizikových pacientů, na pracovišti musí být vždy k dispozici dostatečná dávka dantrolenu.

Dantrolen je látka užívaná ke kauzální terapii MH. Jedná se o hydantoinový derivát, který inhibuje uvolňování kalcia ze sarkoplazmatického retikula bez ovlivnění reabsorpce a který tak snižuje intracelulární hladinu kalcia.

Hlavním problémem jsou pro pacienty s MH dispozicí akutní stavy, zejména ty, které vyžadují operační zákrok. Klinická manifestace onemocnění se může rozvinout především jako komplikace celkové anestezie, dostane-li se nositel MH dispozice do styku s vyvolávající substancí či jejich kombinací, nebo, a to méně často, bez souvislosti s anestezií – byl popsán rozvoj MH u disponovaných osob za extrémních podmínek jako stres či extrémní teplota (koincidence MH s Heat Stroke syndromem – úraz horkem), nebo při současném výskytu MH s jinými svalovými onemocněními, jako jsou např. strabismus u dětí, rabdomyolýza, či výskyt MH v rodinách s SIDS (syndrom náhlého úmrtí kojenců, což se ovšem v analýze více než 2500 pacientů testovaných pro MH nepotvrdilo). Jediné onemocnění, jehož výskyt je v souvislosti s MH potvrzen i geneticky, je v současné době CCD (Central Core Disease).

Klinický obraz maligní hypertermie je všeobecně velmi variabilní, může mít podobu plně vyjádřené tzv. maligně hypertermické krize (cca 6,5% MH případů), tzv. abortivní formu – takto je označován rozvoj klinických příznaků, které patří do obrazu maligní hypertermie, ale které mohou být stejně tak příznakem jiného patologického stavu, či pouze podobu rozvoje svalového spasmu,nejčastěji spasmu žvýkacího svalstva po aplikaci sukcinycholinu (SCCH). To je příznak časný, po němž velmi často, s různým časovým odstupem, dojde k rozvoji ostatních příznaků maligní hypertermie. Incidence trismu, jak je také tento spasmus žvýkacího svalstva označován, jako prvotního příznaku je udávána 40 – 80% všech MH epizod. Žádný z klinických příznaků není specifický, variabilita je popisována jak v existenci jednotlivých příznaků, jejich stupni vyjádření, tak i v časovém sledu jejich rozvoje. Typická fulminantní MH-krize je definována jako komplex klinických symptomů, které ve spojení se suspektní anamnézou vedou k jednoznačnému stanovení diagnózy maligní hypertermie. Orientačně lze klinické příznaky rozdělit do dvou skupin:

Jako časné příznaky se nejčastěji popisují:

  • spasmus žvýkacího svalstva po podání SCCH
  • tachypnoe, vzestup minutové ventilace, vzestup end-tidal CO2, vzestup PaCO2
  • sinusová tachykardie
  • metabolická acidóza
  • rozvoj svalové rigidity
  • zarudnutí kůže, zvýšení tělesné teploty, pokles O2 saturace (SpO2)

Do skupiny pozdních příznaků patří:

  • cyanóza, hypoxémie
  • rozvoj srdečních arytmií, změny na EKG záznamu
  • hypotenze, oběhová instabilita
  • generalizovaná svalová rigidita, rabdomyolýza, změny elektrolytů, vzestup kreatinkinázy,
  • myoglobinurie
  • hypertermie, rychlý vzestup tělesné teploty cca o 1 °C/5 min
  • rozvoj multiorgánové dysfunkce
  • selhávání jednotlivých orgánových systémů
  • smrt

S terapií je nutné začít okamžitě na operačním sále, již při rozvoji prvních časných příznaků, které mohou být přehlédnuty díky nespecifitě. Vždy jde o stav velmi závažný, život ohrožující,jenž vyžaduje rychlou, kauzální a účinnou terapii pokračující na oddělení intenzivní resuscitační péče.

Základní terapeutická opatření:

Primární:

  • Okamžitě přerušit přívod triggersubstancí, odstranit odpařovač volatilních anestetik z anesteziologického přístroje.
  • Hyperventilace čistým kyslíkem (udává se čtyřnásobek normální minutové ventilace), s přívodem kyslíku 10 l/min.
  • Prohloubení anestezie (opiáty, sedativa), relaxace nedepolarizujícími relaxancii.
  • Připravit infuzi s dantrolenem.
  • Biochemická analýza: krevní plyny, elektrolyty, CK, transaminázy, laktát, myoglobin.
  • Zaznamenat svalový tonus končetin, přesná dokumentace sledovaných parametrů.
  • Dantrolen: Bolus 2,5 mg/kg v rychlé infuzi, opakovat, dokud nedojde ke zvratu hypermetabolického stavu (kontrola podle produkce CO2). Pokračovat v kontinuálním podávání dantrolenu 10 mg/kg po dobu 24 hod.
  • Ofenzivní korekce metabolické poruchy NaHCO3, zpočátku naslepo 1 – 2 mmol/kg, dále dle opakovaných laboratorních kontrol.
  • Symptomatická terapie arytmií ß blokátory, lidokain (digitalis, Ca antagonisté jsou kontraindikovány!).
  • Pokud možno co nejrychlejší ukončení operace, aktivní chlazení, převoz na JIP nebo ARO.

Sekundární:

  • Aktivní chlazení.
  • Instalace aditivního monitoringu: kanylace arterie, centrální žilní katetr, močový katetr.
  • Forsírovaná diuréza: >1,5 ml/kg/hod. (Cave: Dantrolen obsahuje manitol.)
  • Kontinuální monitoring, včetně kapnometrie do 48 hod. Nový vzestup produkce CO2 u intubovaného pacienta vyžaduje další bolus dantrolenu.
  • Monitoring hrozící renální insuficience – myoglobin, hemokoagulace, TT, elektrolyty, CK.
  • Po odeznění akutních příznaků podrobná anamnéza, pečlivá dokumentace celé příhody (formulář pro hlášení MH epizod), konzultace MH centra.

Přesné stanovení diagnózy u pacientů s MH suspektní epizodou nebo u nichž na základě rodinné či osobní anamnézy, existuje podezření, že by mohli být nositeli dispozice k rozvoji MH, je prováděna diagnostika prostřednictvím tzv. in vitro kontrakčního testu (IVKT) na vzorku svalové tkáně získaném otevřenou biopsií. Současně je prováděno genetické vyšetření k identifikaci příslušné mutace v RYR1 genu a dále naplánován postup diagnostiky u dalších členů rodiny podle standardu pro molekulárně genetickou diagnostiku MH dispozice. V Evropě v současné době provádí MH diagnostiku ve 13 zemích 23 center, která jsou členy EMHG (European Malignant Hyperthermia Group), jež vydává závazné standardy pro provádění MH diagnostiky. Členství v EMHG je vázáno na počet provedených vyšetření ročně (min. 20) a zejména na kontrolu kvality prováděných vyšetření, která je garantována certifikátem EMHG.

Provedení IVKT je možné pouze na základě podepsaného informovaného souhlasu pacienta. Konkrétně je formulován souhlas pacienta s odběrem svalové tkáně a provedením diagnostického testu, s odběrem krve pro genetické vyšetření a s uložením odebrané svalové tkáně do tkáňové banky pro výzkum svalových onemocnění. Test se provádí na vzorku svalové tkáně z vastus lateralis m. quadriceps femoris získaném otevřenou biopsií, strana dle výběru pacienta. v předoperační přípravě bude současně odebráno 7,5 ml nesrážlivé krve, která bude zmrazena na -70 °C a použita pro případné genetické vyšetření. Diagnostický zákrok je prováděn za dvoudenní hospitalizace. Odběr svalé tkáně je prováděn v regionální nebo krátkodobé celkové anestezii (s vyloučením triggersubstancí), s pooperační observací na lůžku JIP. Bezprostředně po odběru svalové tkáně následuje zpracování svalového preparátu v diagnostické laboratoři.
Vyhodnocením IVKT lze testované pacienty rozdělit do tří skupin:

    • MHS (MH susceptible) = MH dispozice
    • MHN (MH non-susceptible) = MH dispozice vyloučena
    • MHE (MH equivocal) = MH dispozice nejednoznačná, patologická kontraktura pouze u jedné z testovaných substancí: MHEh = pozitivní pouze halotan, MHEc = pozitivní pouze kofein.

    Pacienti skupiny MHE jsou z bezpečnostních důvodů považováni za klinicky pozitivní. v Evropě je udáván počet MHE pacientů kolem 5 – 10%. Senzitivita testu je udávána 99,0%, specifita 93,6%.

    O výsledcích testů jsou pacienti bezprostředně informováni, v případě pozitivity výsledku získá pacient průkaz nositele MH dispozice (MH Emergency card).Písemné vyrozumění o provedení MH diagnostické biopsie a jejím výsledku obdrží i ošetřující obvodní (rodinný) lékař, případně lékař, který pacienta přihlásil k provedení IVKT. Provedení diagnostické biopsie vyžaduje zpravidla dvoudenní hospitalizaci, délka pracovní neschopnosti je individuální.  Diagnostická vyšetření jsou plně hrazena ze zdravotního pojištění, spoluúčast pacienta spočívá pouze v úhradě za průkaz nositelů dispozice MH.

+420 605 234 561

+420 545 122 404

24 hodin denně
informace pro lékaře
naléhavé konzultace MH případů

Centrum pro diagnostiku maligní hypertermie, které si klade za cíl komplexní zpracování problematiky MH na území ČR a v české populaci, se v současné době nachází ve fázi praktické realizace, diagnostická laboratoř je od roku 2003 v plném provozu. Vznikla za pomoci Centra pro MH diagnostiku při anesteziologickém oddělení Kantonální nemocnice v Basileji ve Švýcarsku, jmenovitě prof. Alberta Urwylera – toho času prezidenta EMHG, Kathrin Cencier – v té době vedoucí MH laboratoře v Basileji, prof. Skarvana, a za podpory odborné společnosti ČSARIM. Při anesteziologicko – resuscitační klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně tak vznikla první laboratoř pro MH diagnostiku v České republice, i na území střední a východní Evropy.

Vedoucí centra je MUDr. Ivana Schröderová, která se o problematiku maligní hypertermie intenzivně zajímá už od roku 1995. V rámci postgraduálního studia pracovala v MH diagnostické laboratoři v Basileji, získala potřebnou praxi v EMHG uznaném centru, licenci pro MH diagnostiku a tím i předpoklady pro zřízení akreditovaného diagnostického pracoviště v ČR a pro jeho přijetí do EMHG. Centrum pro diagnostiku maligní hypertermie ČR tak bylo v osobě MUDr. Schröderové 26. května 2001 zaregistrováno jako člen EMHG.

Od května 2003 je tedy už i u nás možné provádět presymptomatickou diagnostiku MH pomocí in – vitro kontrakčního testu a současně se prostřednictvím spolupráce našich a zahraničních genetických pracovišť podílet i na genetické diagnostice a výzkumu MH.

Součástí Centra pro diagnostiku maligní hypertermie (CDMH) jsou v současnosti tato pracoviště:
– Diagnostická laboratoř při ARK FN u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, 602 00, Brno
Kontaktní osoba: MUDr. Ivana Schröderová
– Klinika dětské anesteziologie a resuscitace FN Brno, Černopolní
Kontaktní osoba: MUDr. Dagmar Štěpánková, Ph.D
– Oddělení lékařské genetiky FN Brno, Černopolní
Kontaktní osoby: RNDr. Iveta Valášková, Mgr. Edita Ošťádalová

ARK FN u svaté Anny v Brně, Pekařská 53, 65691 Brno

https://www.fnusa.cz/pro-pacienty-a-navstevy/pracoviste/ark-zakladni-informace/ark-dalsi-informace/

MUDr. Ivana Schröderová

Telefon: +420 605 234 561, 543 182 553

ivana.schroederova@fnusa.cz

KDAR FN Brno, Dětská nemocnice, Černopolní 9, Brno

https://www.fnbrno.cz/detska-nemocnice/klinika-detske-anesteziologie-a-resuscitace/centrum-maligni-hypertermie/t4031

MUDr. Dagmar Štěpánková,Ph.D.,  stepankova.dagmar@fnbrno.cz

MUDr. Martina Klincová ,  klincova.martina@fnbrno.cz

Centrum molekulární biologie a genetiky, IHOK FNB

Mgr. Jana Zídková, Ph.D, zidkova.jana@fnbrno.cz,

Telefon: 532 234 624

HLÁŠENÍ MH SUSPEKTNÍ EPIZODY

KONZILIÁRNÍ LIST

ECMO CENTRUM FN U SV. ANNY V BRNĚ

Mimotělní membránová oxygenace (ExtraCorporeal Membrane Oxygenation – ECMO) je vysoce specializovaná metoda používaná na resuscitačních odděleních k podpoře plic a/nebo oběhu. Na lůžkovém oddělení ARK ve FN u sv. Anny je dostupná od října 2015. ECMO tým je složený z lékařů a sester ARK a I. IKAK. Naše centrum je vybaveno 2 přístroji Maquet CardioHelp.

Kritéria pro výběr vhodných pacientů jsou uvedena pro VV ECMO a VA ECMO níže. Indikace a kontraindikace ve většině případů nejsou absolutní, záleží na celkovém stavu nemocného. Chtěli bychom vás požádat o vyplnění referenčního formuláře (ke stažení ve formátu DOCX a PDF) a zaslání emailem nebo faxem dle telefonické domluvy. V případě potřeby můžeme přijet do Vaší nemocnice, napojit pacienta na ECMO transportovat speciálně vybavenou sanitkou již na mimotělním oběhu.

VV ECMO

VA ECMO

Referenční formuláře ke stažení

Kontakty:
lůžková část ARK – tel. +420 543 182 559
vedoucí služby ARK – tel. +420 724 654 946
fax: 543 182 555

Veno – venózní ECMO (VV ECMO) je určené k dočasné náhradě plicních funkcí u pacientů s těžkým akutním respiračním selháním. Vzhledem k nedostupnosti transplantace plic je VV ECMO mostem k zotavení.

Indikace:

  • UPV < 7 dní
  • věk < 70 let
  • potenciální reverzibilita plicního onemocnění
  • klinická kritéria:
  • porucha oxygenace – SaO2 ≤ 88 % nebo paO2/FiO2 < 100 mmHg nebo
  • porucha ventilace – neschopnost dosáhnout pH > 7,2 při Ppeak < 30 cmH2O (driving tlaku ≤ 18 cmH2O) a Vt ≤ 6 ml/kg ideální váhy
  • při selhání optimalizace:
    • titrace PEEPu (15 – 20 cmH2O)
    • recruitment manévr(y) a/nebo pronační poloha
    • optimalizace hemodynamiky (ECHO srdce, diuretika/inotropika)
  • rychlá progrese plicního postižení a časný rozvoj další orgánové dysfunkce (oběhová nestabilita, AKI, …) mohou podpořit časné napojení na ECMO

Typické diagnózy:

  • těžká pneumonie (bakteriální, virová)
  • ARDS (sekundární má horší prognózu)
  • aspirace
  • plicní vaskulitida (Goodpasture sy, ANCA positivní vaskulitidy, …)
  • status asthmaticus
  • významný air-leak
  • trauma (kontuze, PNO, inhalační poranění plic, …)

Kontraindikace pro VV ECMO:

  • intersticiální plicní onemocnění (např. u SLE), plicní fibróza, restrikční plicní onemocnění
  • těžké oběhové selhání – kombinace 3 a více faktorů:
    • laktát > 10 mmol/l
    • noradrenalin > 1 mcg/kg/min (cca 50 ml/h std. ředění)
    • těžká deprese funkce myokardu
    • mramoráž
  • závažné poškození CNS
  • jiné závažné chronické orgánové postižení (těžší COPD, cirhóza, …)
  • dlouhodobá imunosuprese (např. po transplantaci)
  • závažné krvácení (hlavně CNS v posledních 10 dnech)
  • dlouhodobější kontraindikace k antikoagulaci
  • věk > 75 let
  • malignita, nedávná transplantace kostní dřeně

Indikací je šokový stav s nízkým srdečním výdejem, tkáňovou hypoperfúzí a rozvojem orgánové dysfunkce. Většina pacientů vyžaduje vyšší dávky vasopresorů a inotropik, má zvýšený laktát, oligurii/anurii, případně elevaci jaterních testů. Nutnou podmínkou je nízký změřený/odhadnutý srdeční výdej (echokardiografie, invazivní měření hemodynamiky).

Vzhledem k tomu, že nejsme kardiochirurgické pracoviště, tak přijímáme pacienty nevyžadující kardiochirurgický výkon a primárně se očekává podpora do zotavení srdeční funkce. Pokud nemocný vyžaduje kardiochirurgický zákrok nebo je plánovaným řešením transplantace srdce nebo mechanická srdeční podpora, je třeba se obrátit na kardiochirurgy (nejbližší je CKTCH – www.cktch.cz)

Typické dianózy:

  • kardiogenní šok
    • AKS
    • myokarditidy
    • předávkování / otravy (betablokátory, digoxin, kalciové blokátory, …)
    • kardiomyopatie (většinou nelze očekávat zotavení)
  • arytmická bouře
  • obstrukční šok při plicní embolii (pokud plánována embolektomie, pak CKTCH)
  • trauma srdce/plic
  • septická kardiomyopatie s nízkým srdečním výdejem

Kontraindikace:

  • významná aortální regurgitace
  • syndrom multiorgánové dysfunkce (kombinace více faktorů):
    • laktát > 15 mmol/l
    • AST/ALT > 30 ukat/l nebo INR > 4,5
    • anurie > 4 h
  • závažné poškození CNS
  • jiné závažné chronické orgánové postižení (těžší COPD, cirhóza, renální insuficience)
  • závažné krvácení (hlavně CNS v posledních 10 dnech)
  • dlouhodobější kontraindikace k antikoagulaci
  • věk > 70 let
  • malignita, nedávná transplantace kostní dřeně

 

Formulář pro referenci pacienta na ECMO