Ptóza horních víček (Blefaroptosis)
Ptózou horních víček rozumíme stav, kdy horní víčko v klidové pozici je uloženo nížeji než normálně a omezuje zorné pole oka. Ptóza horních víček může být vrozená nebo získaná a souvisí s poruchou funkce zdvihače horního víčka. Vada se řeší operačně obvykle v ranném dětském věku od 2 let, u velmi těžkých případů i v 1. roce života, u dětí se operace provádí v narkóze, u dospělých se operuje v místním znecitlivění. Výsledky operace ptózy horních víček závisí na příčině a typu vady a před rozhodnutím o typu operace je třeba zhodnotit funkcí zdvíhače horního víčka a stupeň ptózy. Optimální výsledky vrozené a získané ptózy při adekvátní svalové funkci získáme zkrácením, posunem zdvihače horního víčka nebo jeho úponu. Při špatné nebo chybějící funkci zdvihače provádíme závěsy horního víčka za čelní sval. Poslední dobou používáme k řešení mírné až střední ptózy víček miniinvazivní metodu, která je velice účinná a pozorujeme velmi rychlé zotavení po zákroku.
Dítě s vrozenou ptózou horních víček – stav před operací a pooperační výsledek.
Pacient po miniinvazivní korekci.
Chirurgie ruky
-
-
- Chirurgie ruky již tradičně vyplňuje rozsáhlou oblast oboru plastické chirurgie. Naše klinika zajišťuje komplexní terapii od diagnostiky, operační léčby, speciálního dlahování až po následnou rehabilitaci pacientů, kteří utrpěli poranění ruky nebo trpí nějakým jiným onemocnění ruky.Jsou u nás ošetřováni jednak pacienti s prvotním poraněním ruky (poranění šlach, nervů, cév, amputace části ruky), a také pacienti, u kterých se provádí následné operace po replantacích. Provádíme zákroky na kostech (korekční osteotomie), zákroky na kloubech (uvolňování kloubů, implantace umělých kloubů), zákroky na šlachách (uvolňování šlach, rekonstrukce šlach).
-
- Úrazy ruky patří mezi jedny z nejčastějších poranění ošetřovaných na naší klinice. Může jit o nekomplikovaná poranění šlachového aparátu nebo o rozsáhlá poranění s postižením nejen šlach, ale i kostí, cév a nervů až po kompletní amputaci částí ruky.
-
- Šlachová poranění se ošetřují sešitím postižené šlachy a fixací končetiny na sádrovou nebo plastovou dlahou a posléze následuje rehabilitace. Stále častěji se však používá technika dynamické dlahy, kdy pacient za dohledu rehabilitačního pracovníka cvičí již od prvního dne po operaci a tím se minimalizuje riziko srůstu postižené šlachy s okolím a odpadá nutnost další operace.
- Poranění kostí ošetřujeme pomoci nejnovějších osteosyntetických materiálů tak, abychom zkrátili nutnost pevné zevní fixace ruky na sádrové či plastové dlaze na co nejkratší dobu a tím zamezili zatuhnutí drobných kloubů ruky.
- Poranění nervů a cév ruky ošetřujeme jejich sešitím a to vlákny tenčími než vlas za pomoci operačního mikroskopu tak, aby došlo k co nejlepší obnově prokrvení a citlivosti prstů ruky.
- Replantační chirurgie – představuje mikrochirurgický výkon, kdy dochází k znovu navrácení amputovaných částí na své místo.
-
- Rekonstrukce úchopu přenosem prstů z nohy. U pacientů, kteří utrpěli amputační poranění a amputáty si nepřivezli, nebyly vhodné k replantaci nebo se nepřihojily, je možné nahradit chybějící prsty přenosem prstů z nohy.
-
-
- Nemalý podíl našich pacientů představují lidé, kteří trpí nějakou nemocí ruky. Mezi tyto patří nejčastěji pacienti s Dupuytrenovou kontrakturou, syndromem karpálního tunelu, lupavými prsty, De Quervainovou nemocí, gangliomy, revmatickým postižením ruky, pacienti s nádory ruky či pacienti s vrozenou vývojovou vadou.
-
- Dupuytrenova kontraktura je onemocnění vaziva ruky vyskytující se častěji u mužů. Pacienti se však často mylně domnívají, že se jedná o zkracování šlach. Přesná příčina vzniku onemocnění je doposud neobjasněna. Na vzniku onemocnění se podílí špatná funkce jater, nadměrné požívání alkoholu, poranění ruky, opakované mikrotraumata ruky, těžká manuální práce a neopominutelný je i vliv dědičnosti.Nejčastěji Dupuytrenova kontraktura začíná jako tvorba tuhého, ze začátku na pohmat nebolestivého zatvrdnutí ve dlani. Zatuhnutí se může změnit v uzel, který svou velikostí omezuje nemocného v úchopu, nebo se zatuhnutí pomalu začne přesouvat na prsty, které se postupně ohýbají, až je není možno zcela narovnat. Léčba Dupuytrenovy choroby je převážně chirurgická.
- Dupyutrenova kontraktura s pruhem na IV. prst. // Zesílená dlaňová povázka, která je příčinou Dupuytrenovy kontraktury. // Odstraněná dlaňová povázka. // Dlaň s obnaženými šlachami a nervově-cévními svazky po odstranění dlaňové povázky.
-
- Karpální tunel – dříve tak typické onemocnění „šiček a dojiček krav“ nyní postihuje především lidi, kteří dlouhodobě pracují s počítačovou myší. Onemocnění se projevuje brněním a sníženou citlivostí I.-IV. prstu, neobratností ruky a nočními bolestmi. Příčinou je stlačení nervu v tzv. karpálním tunelu v oblasti zápěstí, což je prostor tvořený kostěným podkladem z jedné strany a uzavřen vazem ze strany druhé. Zde probíhají všechny šlachy ohýbačů prstu a nerv k zmíněným prstům. V důsledku zbytnění vazu, ale především v důsledku zbytnění obalů šlach (hormonální vlivy, chronické přetížení šlach apod.) dochází ke stlačení nervu a jeho poškození. Léčba je chirurgická a spočívá v protnutí vazu a tím uvolnění obsahu kanálu. Někdy se operace kombinuje s odstraněním nadbytku obalů šlach (synovectomie).
-
- Průběh n. medianus, který je utlačen při sy. karpálního tunelu. // Vzniklá jizva po operaci karpálního tunelu.
-
- Ostatní úžinové syndromy – tak jako dochází ke kompresi nervu při syndromu karpálního tunelu, může dojít ke kompresi i druhého významného nervu ruky v místech přirozených úžin. Mluvíme o syndromu Guyonova kanálu, jestliže dochází ke kompresi ulnárního nervu v oblasti zápěstí nebo o tzv. kubitálním syndromu (Panasova obrna), kdy dochází ke stlačení nervu v oblasti lokte. Léčba obou je opět chirurgická, a to uvolnění v oblasti zápěstí nebo uvolnění či přesun nervu v oblasti lokte.
-
- Lupavý prst – jedná se o onemocnění, kdy takzvaně prsty zaskakují – obtížně se ohýbají a někdy nejdou bez dopomoci narovnat. Příčinou je postižení šlachového aparátu, kdy ztluštělá šlacha nemůže proklouznout mezi poutky, kterými probíhá. Léčbu představuje drobný chirurgický zákrok, kdy se poutko uvolní.
-
-
- Poutka, která přidružují šlachu. // Ztluštění šlachy, které způsobuje zaskakování prstu.
-
-
- Gangliomy – jsou to kulovitá zduření na ruce či zápěstí, někdy silně bolestivá. Ganglia vyrůstají z obalů šlach či kloubů. Obsahují různě viskózní tekutinu. Jedním ze způsobu léčby je punkce a následná komprese, při neúspěchu pak chirurgická intervence, která spočívá v odstranění ganglia a části kloubního pouzdra nebo šlachové pochvy, ze kterého vyrůstá.
-
- Operace revmatické ruky – jsou zákroky, které zmírňují postižení ruky tímto onemocněním. Mohou to být synovectomie – odstranění bující a agresivní synovie poškozující klouby, náhrady poškozených kloubů klouby umělými, artrodézy – pevné kostní spojení omezující pohyblivost ale odstraňující bolest kloubu, šlachové transpozice ke zmírnění deviací prstů apod.
-
- Vrozené vývojové vady horní končetiny – jsou anomálie horní končetiny přítomné v okamžiku narození. Jedná se nejčastěji o srůst prstů, o odchylku počtu prstů (někdy se jedná o nadpočetné prsty, jindy o snížení počtu prstů až po jejich úplné chybění), změny v délce či konfiguraci prstů. Mezi vrozené vývojová vady horní končetiny patří i porucha vývinu předloktí a paže. Někdy jsou tyto anomálie sdruženy s postižením ostatních částí těla či orgánů. Některé tyto vady lze chirurgicky odstranit (redukce nadpočetných prstů, náhrada chybějících prstů prsty z nohy) či alespoň zmírnit.
Estetické operace
- Na klinice plastické a estetické chirurgie FN u sv. Anny (dále jen KPECH) se provádí plné spektrum estetických operací.Estetickými operacemi se myslí, chirurgické zákroky, jež mají změnit a zlepšit především vzhled pacientů. Nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotnictví, tedy zdravotními pojišťovnami, ale platí si je pacienti sami.K nejčastějším estetickým operacím patří například:
- operace horních, dolních víček
- korekce ptózy obličeje nebo čela-tzv. face lifting, eye brow lifting
- operace nosu (rinoplastika)
- zvětšování prsů implantáty či vlastním tukem
- zmenšování velkých prsů
- modelace povislých prsů (mastopexe)
- liposukce
- operace převislého břicha (abdominoplastika)
- modelace ostatních částí těla implantáty či přenosem vlastního tuku (lipografting)
- aplikace výplňových látek (kyselina hyaluronová) či botoxu
- a jiné
Tyto operace poskytují jednotliví lékaři s atestací v oboru plastické chirurgie v rámci svých soukromých praxí, které jsou na klinice registrovány v souladu s platnou legislativou.
Z hlediska právního jsou tedy poskytovateli těchto zdravotních služeb jednotliví lékaři-fyzické osoby, nikoliv nemocnice.
Systém těchto soukromých praxí úspěšně funguje od května 1994 a ročně se takto odoperuje kolem 700 pacientů.
Estetické operace se provádějí na KPECH jak ambulantně, tak za hospitalizace, v lokální či celkové anestezii.
Objednání konzultace na estetickou operaci je možno udělat buď přes soukromé webové stránky vybraného lékaře nebo přes objednávkový systém kliniky na tel. 543 185 671.
Hypoplázie mandibuly – distrakční léčba
Nedostatečný vývoj dolní čelisti (hypopázie dolní čelisti) je vrozená vývojová vada vznikající na podkladě poruchy formování obličeje v ranném období těhotenství. Tato vada se jen vzácně vyskytuje samostatně, obvykle bývá sdružena s poruchou vývoje ušního boltce a dalšími vrozenými vývojovými vadami. Dle typu postižení dolní čelisti a její závažnosti, a po důkladném vyšetření a naplánování léčby, přistupujeme v dětském věku k distrakční léčbě. Tuto provádíme pomocí zevních nebo vnitřních aparátků. Při operaci se přeruší kost v zkrácené oblasti dolní čelisti. V tomto místě protnutí se začne tvořit nová kost, která je distrakčním aparátkem po týdnu klidu postupně prodlužována rychlostí 1 mm za den. Po dosažení správné délky čelisti je léčba ukončena 3 měsíčním obdobím klidu, v průběhu kterého se nová kost zpevní. Po distrakci vznikne štěrbina v linii skusu. Tato je, ale zrychleným růstem horní čelisti postupně uzavřena.
Schéma umístění distraktoru na skeletu dolní čelisti
Hypospádie
Hypospádie je vrozené vývojové onemocnění močové roury, u které je její ústí uložené blížeji tělu, než je v obvyklé lokalizaci zevního genitálu u zdravého člověka . Může se týkat dívek, ale převážně se vyskytuje u chlapců. Vada u mužského pohlaví se projeví vyústěním močové trubice ve střední čáře pod žaludem penisu. Tento typ je považován za nejlehčí formu, dále se pak může ústí objevit kdekoliv níže na spodní straně penisu. Vyústění močové trubice v oblasti šourku nebo až na hrázi je považováno za nejtěžší formu. Charakteristickým příznakem je přebytek předkožky na horní neboli dorzální straně penisu a její chybění na dolní neboli ventrální straně. V některých případech je tato abnormita předkožky jediným příznakem a pak se stav nazývá medicínsky hypospádie bez hypospádie (hypospadia sine hypospadiae).
V řadě případů je zevní vyústění zúžené, část zbylé močové trubice je nekvalitní a může způsobovat ve ztopořeném stavu ohýbaní penisu různého stupně.
Operační léčba má za cíl odstranit zúžení, které zvyšuje tlak v močových cestách a může být později příčinou močových infekcí a poškození močového traktu. Dále má za cíl nahradit nekvalitní koncovou část močové trubice a umístit zevní ústí do správného místa, zrekonstruovat žalud penisu a v neposlední řadě odstranit nekvalitní tkáně způsobující ohýbání penisu.
K řešení této vrozené vady existuje celá řada operačních metod a postupů. Podle závažnosti vady může být problém vyřešen jednou operací, u těžších forem operačním zákrokem v několika etapách.
Nejčastěji se snažíme využít k rekonstrukci močové trubice lalok z rozštěpené předkožky penisu, která je v nadbytku a poskytuje kvalitní elastický materiál. Tato metoda je zatížena malým procentem komplikací, které jsou vcelku dobře řešitelné. I kosmetický efekt je příznivý, protože výsledkem je vzhled penisu jako po obřízce.
Po dobu hospitalizace, která obvykle nepřesáhne 6–7 dní je zaveden močový katetr, který odvádí moč a chrání tak operovanou oblast. Po této době je močový katetr odstraněn a po spontánním vymočení je pacient propuštěn domů.
Přibližně do 3–4 týdnů odezní otok a pacient je sledován v půlročních až ročních intervalech na pravidelných kontrolách.
Pacient by měl být sledován co nejdříve, jakmile je vada diagnostikována, aby dle aktuálního stavu mohla být léčba správně načasována a předešlo se eventuálnímu dalšímu poškození. Vlastní rekonstrukci pak provádíme kolem 3-4 roku, kdy je již penis dostatečně vyvinut, dítě je schopno spolupráce a pobyt v nemocnici lépe snáší.
Hypospádie penilní
Kožní nádory
Nádory kůže jsou nejčastější nádory vůbec, a jejich počet rok od roku roste. Uvádí se, že např. výskyt maligního melanomu se za každých 10 let zdvojnásobuje. Proto je lepší navštívit svého odborného lékaře včas a nenechávat návštěvu na „zítra“, kdy už může být onemocnění v dalším, pokročilejším stádiu.
Vzhled kožních nádorů může být různý. Všeobecně by nás, ale měly varovat následující znaky útvarů na našem těle:
- vřídky, které nemají tendenci ke zhojení, často kryté krustou (stroupkem)
- „poranění“, která se nechtějí zahojit při běžném ošetřování (např. „poranění po holení“)
- nebolestivé tuhé útvary, pomalu nebo rychle rostoucí
- zvláštní chování znamínek, jejich neobvyklý růst, zabarvení
- krvácení ze znamínek bez mechanického poškození (znamínka nikdy nekrvácí sama)
Kožní nádory, tak jako všechny ostatní, rozdělujeme na benigní (nezhoubné) a maligní (zhoubné). Dále existují určité kožní afekce, které se po určité době mohou změnit na kožní nádor. Takové útvary označujeme jako prekancerózy. Kůže je orgán vytvářený z několika typů zárodečných buněk. Kožní nádory pak rozdělujeme podle toho, z jakých buněk jsou utvářeny a to na epitelové – z nejpovrchnějších kožních buněk, adnexální – z buněk přídatných kožních orgánů (chlupy, mazové a potní žlázy), mezenchymové – z hlubších kožních partií, a neuroektodermové – vycházející z tkání nervové, nebo z pigmentových buněk.
Na naší klinice se specializujeme zejména na nádory v oblasti hlavy a krku, kde je kladen větší důraz na estetický výsledek po operaci. Dle potřeby pak rovněž operujeme nádory i v jiných lokalizacích.
Basaliom
Je nejčastějším maligním kožním nádorem. Vyskytuje se především na místech těla vystavených slunečním paprskům (obličej, trup a horní končetiny). Vzhledově může připomínat vřídek, nehojící se ránu, nebo jen načervenalou plošku, jejichž povrch je šupinatý. Basaliom ve většině případů netvoří vzdálené metastázy, ale neléčí–li se, může jeho postupný růst do hloubky způsobit defekty v chrupavce nebo i kosti. Většina basaliomů menších rozměrů se léčí pouhým vyříznutím s následným histologickým vyšetřením. Z dalších možností přichází v úvahu ozáření rentgenem, zmrazení tekutým dusíkem nebo odstranění laserem (u těchto technik není možné následné histologické vyšetření). Prognóza basaliomu je vcelku příznivá, je-li nádor léčen správně a v počátečním stádiu.
Basaliomy v obličeji
Basaliom trupu
Spinocelulární karcinom (spinaliom)
Spinaliom je méně častý než basaliom. Ohrožuje pacienta nejen prorůstáním do hloubky a okolí, ale i tvorbou vzdálených metastáz. Vzniká v kůži zdravé, anebo i v kůži předem postižené rentgenovým zářením, popálením, nebo v kůži postižené jinou kožní nemocí, např. lupenkou nebo epidermolýzou. Za významný faktor, ovlivňující vznik spinaliomu je považováno nadměrné slunění. Nejčastější místo vzniku je obličej, trup, sliznice dutiny ústní, předloktí a hřbet ruky. Vzhledově se spinaliom spíše podobá nehojící se ráně se spodinou a navalitými okraji. Nejvhodnější způsob léčby je úplné vyříznutí s histologickým vyšetřením a současným vyšetřením regionálních lymfatických uzlin. V určitých případech indikuje onkolog chemoterapii nebo radioterapii, jako pomocný způsob léčby.
Melanom
Je to zhoubný kožní a slizniční nádor, který vzniká maligní přeměnou pigmentotvorných buněk – melanocytů v kůži nebo ve sliznici. Faktory, nejvíce ovlivňující vznik maligního melanomu jsou UV záření a fototyp kůže. Lidé se světlou barvou pokožky a vlasů pak při nadměrném slunění jsou více ohrožení vznikem melanomu než lidé snědí. Nejvíce melanomů se vyskytuje v zemích co nejblíže rovníku např. v Austrálii, nejméně melanomů je v Indii a Číně.
Jediný správný způsob léčení maligního melanomu je včasné vyříznutí. Spádové lymfatické uzliny se odstraňují při pokročilém stadiu melanomu nebo jsou-li hmatné, nebo prokáže-li se metastáza v lymfatické uzlině speciálním lymfoscintigrafickým vyšetřením.
Maligní melanom
Obrna lícního nervu
Klidové postavení tváře a její pohyb je podmíněn neporušenou funkcí mimických svalů. Jejich ovládání je zajištěno prostřednictvím lícního nervu. Pokud je lícní nerv poškozen, je poškozena také mimika. Hovoříme o obrně lícního nervu, která může být částečná, kdy zůstává funkce nervu částečně zachovaná, anebo úplná, kdy je postižená tvář zcela bez pohybu.
U plně úplné obrny (plegie) pozorujeme na postižené straně je pokles obočí, pokleslý koutek a vytrácí se nasoretní rýha. Při pokusu o úsměv nemocnou stranu přetahují svaly zdravé strany. Tím se umocňuje asymetrie, která je patrná i při mluvení, pokusu o špulení a pískání. Řeč se stává méně srozumitelnou a samovolně mohou vytékat sliny. V neposlední řadě chybí funkce kruhového svalu očního, který u zdravých jedinců zajišťuje zavírání víček. Víčka se nedovírají, vytrácí se mrkání a je tak narušena ochranná funkce horních víček pro oko.
U neúplné obrny (parézy) jsou výše uvedené příznaky vyjádřeny částečně, časté jsou mimovolní pohyby obličeje, tzv. synkinézy, které mohou působit značné potíže.
Obrna lícního nervu tak tíživým způsobem ovlivňuje kvalitu života nemocných.
Cílem komplexní chirurgické léčby obrny lícního nervu je obnova klidového postavení a symetrie tváře, obnova ochranných funkcí očních víček a v ideálním případě také obnova pohybu tváře a úsměvu.
Na Klinice plastické a estetické chirurgie FN u sv. Anny v Brně provádíme široké spektrum operací, přičemž některé operace provádíme jako jediní v České Republice.
Výběr operační strategie je značně individuální, přičemž optimálního výsledků lze dosáhnout nejlépe kombinací výkonů v závislosti na příčině a délce trvání obrny, klinickém nálezu, věku a motivovanosti pacienta. Konkrétně se jedná o následující zákroky:
- Temporální myoplastika (prováděna miniinvazivně z nasoretní rýhy)
- Nahrazení mimických svalů mikrochirurgickým přenosem funkčních svalů (m. gracilis) v kombinaci s přenosem nervových štěpů
- Neurotizační výkony – sutura přerušeného lícního nervu, přemostění chybějícího úseku lícního nervu nervovými štěpy, anebo napojení jednotlivých větví lícního nervu postižené strany na funkční nervy zdravé strany (s použitím nervových štěpů) nebo jiné hlavové nervy postižené strany.
- Pasivní závěsy nasoretní rýhy, nosního křídla a dolního víčka
- Okuloplastiké operace za účelem korekce nedověru očních víček (lagoftalmu)
- Korekce pokleslého obočí
Součástí komplexní léčby je také cílená rehabilitace, včetně elektrostimulací a „mirror therapy“, které v rámci našeho pracoviště zajišťuje Klinika tělovýchovného lékařství a rehabilitace FN u sv. Anny v Brně.
Lymfedém
Lymfedém je otok způsobený městnáním lymfy (mízy), tekutiny vznikající ve tkáních filtrací z krevní plazmy. Podkladem lymfedému je nedostatečnost lymfatických cév, které lymfu skrze soustavy mízních uzlin přivádějí zpět do krevního řečiště. Podle druhu této nedostatečnosti rozlišujeme lymfedém primární, který je vzácnější a vzniká na podkladě nedostatečnosti vrozené (nemusí se však vždy projevit již v dětském věku) a lymfedém sekundární, získaný, způsobený poškozením lymfatických cest zevní příčinou (např. infekce, parazitární onemocnění, metastatický proces v mízních uzlinách a v civilizovaných zemích daleko nejčastěji chirurgický zákrok odstraňující zhoubný nádor).
Lymfedém nejčastěji pozorujeme na končetinách. Na horních končetinách je tomu následkem chirurgické léčby zhoubných nádorů prsu, případně maligního melanomu, na dolních končetinách je to pak v souvislosti s gynekologickými či urologickými zákroky. Velmi nepříznivým faktorem pro vznik lymfedému je i radioterapie. Vzácněji může lymfedém postihovat i jiné části těla (genitál, břicho, obličej, krk).
Časná stádia lymfedému mohou být bezpříznaková, nebo se projevují jen těžkostí končetiny po námaze a pacientem jsou často přehlížena. V této fázi může lymfedém i spontánně odeznít. Pokud naopak onemocnění progreduje, dochází nejprve k rozvoji měkkého, těstovitého otoku. Lymfa hromadící se ve tkáních spolu s produkty metabolismu startuje zánětlivý proces, jehož následkem je produkce vaziva a fixace otoku z měkkého na tuhý. Charakter těchto změn je již bohužel nevratný a v extrémních případech mohou končit až zvětšením postižené části těla do bizarních rozměrů – elefantiáza.
Základem léčby lymfedému je správné používání bandáží a kompresních návleků, dále manuální a přístrojové lymfodrenáže, speciální cvičení a důsledná péče o pokožku spolu s prevencí jejího poranění a infekce. Pokud při této konzervativní léčbě po 6-12 měsících nedochází ke zmírnění obtíží, je na čase začít uvažovat o léčbě chirurgické. Ta by měla být indikována individuálně pro každého pacienta a upravena na základě důkladné diagnostiky a zobrazení lymfatického řečiště pomocí alespoň jedné z následujících metod – lymfoscintigrafie, ICG lymfografie, případně MRI lymfografie.
Mezi metody chirurgické léčby, které se na KPECH provádějí, patří lymfatikovenózní spojky, přenosy vaskularizované mízní uzliny, liposukce, radikální operace odstraňující podkoží s přihojením kůže zpět ve formě kožních štěpů. Všechny tyto zákroky se provádí za hospitalizace v celkové anestezii.
Lymfatikovenózní spojky, anastomózy by měly být indikovány zejména u pacientů s časnými stádii lymfedému, který ještě není fixován vazivovými změnami. Výjimečně je však lze použít i v pozdějších fázích k zastavení progrese onemocnění. Jedná se o chirurgické vytvoření mikroskopických spojek mezi lymfatickým a žilním řečištěm, jejichž úkolem je drénovat hromadící se lymfu zpět do krve. Předpokladem pro úspěch této metody je provedení zákroku na postižených, nikoli zbývajících zdravých lymfatických cévách. Zda je zákrok pro pacienta vhodný a případné správné místo pro provedení zákroku na jeho těle, lze určit pouze pomocí předoperačně provedené ICG lymfografie. Tuto velmi nákladnou zobrazovací metodou však naše klinika zatím nemá, takže výsledky léčby pomocí lymfatikovenózních spojek jsou na našem pracovišti nejisté. Existuje dokonce i riziko zhoršení lymfedému. Při správném zacílení zákroku naopak může dojít ke zlepšení lymfedému velmi rychle. Metoda léčby pomocí lymfatikovenózních spojek je stále vnímána na pomezí experimentální chirurgie stejně jako přenos mízní uzliny.
Podstatou přenosu mízní uzliny je její odběr na dárcovském místě (tříslo, podbradek, nadklíčková krajina, etc.) a její přenos a napojení v krajině postižené lymfedémem pomocí mikrochirurgické techniky. Na KPECH se přenos mízní uzliny provádí současně s rekonstrukcí prsu pomocí laloku vytvořeného z podbřišku. Při této operaci je pacientkám (které přišly o prs pro onkologické onemocnění a současně jsou postiženy lymfedémem horní končetiny) přenesen lalok z podbřišku k rekonstrukci prsu spolu s několika tříselnými mízními uzlinami. K minimalizaci rizika vzniku lymfedému také na dolní končetině v souvislosti s odběrem těchto uzlin, jsou tyto uzliny předoperačně speciálně značeny. Ke zmírnění lymfedému v souvislosti s přenosem uzlin dochází řádově nejdříve po 1-2 letech od operace a po tuto dobu je nezbytné pokračovat v konzervativní léčbě včetně důsledného používání kompresních návleků. Časnější pooperační zlepšení, řádově ve dnech až týdnech po operaci lze připsat spíše uvolnění jizev v podpaží, ke kterému taktéž při výkonu dochází.
Liposukce je metoda používající podtlakové odsávání podkožní tukové tkáně postižené lymfedémem a slouží ke zmenšení objemu postižené končetiny. Je vyhrazena pro pozdější stadia lymfedému, kde již nastaly nevratné změny v podobě tuhého fixovaného otoku. Po použití liposukce k léčbě lymfedému je potřeba natrvalo nosit kompresní návleky. V opačném případě dochází k opětovné progresi onemocnění.
Radikální operace odstraňující podkoží (Charlesovy operace) jsou vyhrazeny pro nejtěžší stadia lymfedému včetně elefantiázy („sloní noha“). Při těchto výkonech se z postižené končetiny odstraňuje kůže a podkožní tkáň až ke svalům, kůže se následně nechá přihojit zpět ve formě kožních štěpů. Tyto rozsáhlé výkony s sebou často přinášejí významnou krevní ztrátu s nutností jejího hrazení krevními transfuzemi. Operace zanechává četné jizvy. O kožní štěpy je nezbytné doživotně pečovat a promazávat je, nosit kompresivní návleky a provádět tlakové masáže k prevenci nevzhledných a kontrahujících se jizev.
Obrna lícního nervu
Klidové postavení tváře a její pohyb je podmíněn neporušenou funkcí mimických svalů. Jejich ovládání je zajištěno prostřednictvím lícního nervu. Pokud je lícní nerv poškozen, je poškozena také mimika. Hovoříme o obrně lícního nervu, která může být částečná, kdy zůstává funkce nervu částečně zachovaná, anebo úplná, kdy je postižená tvář zcela bez pohybu.
U plně úplné obrny (plegie) pozorujeme na postižené straně je pokles obočí, pokleslý koutek a vytrácí se nasoretní rýha. Při pokusu o úsměv nemocnou stranu přetahují svaly zdravé strany. Tím se umocňuje asymetrie, která je patrná i při mluvení, pokusu o špulení a pískání. Řeč se stává méně srozumitelnou a samovolně mohou vytékat sliny. V neposlední řadě chybí funkce kruhového svalu očního, který u zdravých jedinců zajišťuje zavírání víček. Víčka se nedovírají, vytrácí se mrkání a je tak narušena ochranná funkce horních víček pro oko.
U neúplné obrny (parézy) jsou výše uvedené příznaky vyjádřeny částečně, časté jsou mimovolní pohyby obličeje, tzv. synkinézy, které mohou působit značné potíže.
Obrna lícního nervu tak tíživým způsobem ovlivňuje kvalitu života nemocných.
Cílem komplexní chirurgické léčby obrny lícního nervu je obnova klidového postavení a symetrie tváře, obnova ochranných funkcí očních víček a v ideálním případě také obnova pohybu tváře a úsměvu.
Na Klinice plastické a estetické chirurgie FN u sv. Anny v Brně provádíme široké spektrum operací, přičemž některé operace provádíme jako jediní v České Republice.
Výběr operační strategie je značně individuální, přičemž optimálního výsledků lze dosáhnout nejlépe kombinací výkonů v závislosti na příčině a délce trvání obrny, klinickém nálezu, věku a motivovanosti pacienta. Konkrétně se jedná o následující zákroky:
- Temporální myoplastika (prováděna miniinvazivně z nasoretní rýhy)
- Nahrazení mimických svalů mikrochirurgickým přenosem funkčních svalů (m. gracilis) v kombinaci s přenosem nervových štěpů
- Neurotizační výkony – sutura přerušeného lícního nervu, přemostění chybějícího úseku lícního nervu nervovými štěpy, anebo napojení jednotlivých větví lícního nervu postižené strany na funkční nervy zdravé strany (s použitím nervových štěpů) nebo jiné hlavové nervy postižené strany.
- Pasivní závěsy nasoretní rýhy, nosního křídla a dolního víčka
- Okuloplastiké operace za účelem korekce nedověru očních víček (lagoftalmu)
- Korekce pokleslého obočí
Součástí komplexní léčby je také cílená rehabilitace, včetně elektrostimulací a „mirror therapy“, které v rámci našeho pracoviště zajišťuje Klinika tělovýchovného lékařství a rehabilitace FN u sv. Anny v Brně.
Obrna lícního nervu
Rekonstrukce úrazového defektu tkání je nutná tam, kde to vyžaduje rozsah defektu nebo ztráta funkce. Dalšími indikacemi je obnažení hlouběji uložených struktur, zejména kosti nebo šlach, chronická infekce nebo je vzniklá deformita nepřijatelná pro pacienta.
Indikace transplantátu a laloku
Kožní štěp je povrchově seříznutá část pokožky nebo i kůže v plné tloušťce, která po přenesení na vzdálené místo těla nemá svou výživu a přijímá ji ze spodiny a okrajů defektu postupným vrůstáním cév z okolí, tedy ze spodiny a okrajů defektu. Po přihojení kožního transplantátu se tento později svrašťuje tahem jizev a výsledek hojení je tímto poznamenán.
Rekonstrukce kožního defektu je možná kožním transplantátem v případech, ve kterých má mělký defekt dobře prokrvenou spodinu a není ohrožena funkce orgánu nebo jeho části.
Pokud spodina defektu nevykazuje známky dobrého prokrvení, zvláště pokud je obnažena kost nebo šlacha, případně ztráta postihuje hlubší tkáně než jen kůže a podkoží, pak je nutná laloková plastika. Lalok obsahuje nejméně kůži a podkoží a případně i jiné tkáně, jako svalovou povázku neboli fascii, sval či kost.
Lalok lze získat jednak preparací na dárcovském místě těla nebo tkáňovou expanzí expandérem. V moderní rekonstrukční chirurgii se často používají laloky jako složené tkáně z kůže, podkožního tuku, svalu, případně i kosti a jsou přenášeny na vzdálená místa za použití mikrochirurgické operační techniky umožňující sešití drobných výživných cév a nervů pod mikroskopem.
Tříštivá zlomenina v bérci u diabetické pacientky. // Kostní defekt holenní kosti po odstranění nevitálních tkání. // Vaskularizovaná lýtková kost s kožním ostrovem k náhradě defektu kosti. // Pacientka po 2 letech chodí.
Rozsáhlý karcinom v obličeji // 2 roky po radikální operaci a rekonstrukci 2 mikrochirurgickými laloky ze zad a předloktí
Pigmentové névy (mateřská znaménka)
Od narození má obvykle každý z nás na pokožce určitý počet vrozených mateřských znamének, která se odborně nazývají pigmentové névy. Latinské slovo névus znamená hnízdo. Pigmentové buňky se normálně vyskytují v kůži a sliznicích celého těla a po vystavení slunečním paprskům se hnědě zabarvují. Mateřské znaménko je hnízdem plným tmavě zabarvených pigmentových buněk. Mohou však být i málo pigmentovaná až bezbarvá.
Počet vrozených pigmentových névů se u jedinců značně liší. Hlavní rozdíly nejsou jen v počtu, ale i ve velikosti. Nejčastěji jsou velikosti do 1cm, ale vídáme pacienty s pigmentovými névy přes půl těla (viz níže – obrovské névy). S rostoucí plochou névu roste i možnost eventuálního zhoubného zvratu.
Pigmentové névy nepatří přímo mezi nádory, ale jsou často zmiňovány při popisu vzniku maligního melanomu. Dříve uváděná a stále zažitá teorie, že při poranění znaménka může vzniknout maligní nádor, již není aktuální. Na jedné straně je tedy nutné mít neustále na paměti, že pigmentový névus není zhoubný nádor, na straně druhé musíme připustit, že existují určité typy mateřských znamének, které zhoubnými nádory ještě nejsou, ale již jeví jisté známky zvrhávání a mají vyšší riziko přeměny ve zhoubný nádor. Jedná se o větší mateřská znaménka s nepravidelnými okraji, s nerovnoměrným nebo tmavým zabarvením, označovaná jako dysplastické névy, která někdy mohou i svědit nebo krvácet. Takové pigmentové névy je dobré odstranit a histologicky vyšetřit. V každém případě, než dorazíte k nám na domluvení termínu odstranění znaménka, je dobré nejdříve navštívit svého kožního lékaře. Kožní lékař má speciální přístroj dermatoskop, kterým dokáže zhodnotit jednotlivé pigmentové névy a bezpečněji je rozlišit na nezhoubné a rizikové.
Dysplastické névy
Odstálé ušní boltce
Operace odstálých ušních boltců řeší problematiku vrozených odchylek tvaru. Korekci odstálých boltců provádíme nejčastěji mezi 5 – 10 rokem. Doporučujeme výkon u dětí kolem 9. roku, když dítě snese lokální umrtvení, aby nemuselo podstoupit celkovou anestézii. Zdravotní pojišťovna proplácí operace do desátého roku věku dítěte. Velkou psychickou váhu má rovněž vlastní rozhodnutí dítěte, jestliže chce operaci podstoupit.
Není vhodné operovat děti mladší 5 let, a to z důvodu možné poruchy růstu ušního boltce po operaci. Dítě by mělo být dostatečně psychicky vyzrálé na to, aby bylo schopné tolerovat pooperační převazy a pooperační péči o ránu. Ideální je vlastní motivace dítěte. Pokud je dítě donuceno jít na operaci svým okolím (rodič vyžadující operaci apod.), musíme počítat s určitým odporem k vlastnímu výkonu a nevolí k léčbě.
Všeobecně platí, že operace by měla být provedena ze zadního přístupu. To znamená, že na přední ploše ucha by neměla být žádná jizva.
Po operaci je nutné uši chránit před možným poškozením a před infekcí. Navíc je třeba je zafixovat v dobrém postavení. K tomu slouží obvaz, který pacient nosí cca 10 dnů dle zvyklosti pracoviště a pak je nahrazen čelenkou na 2 měsíce. Po dobu 4 týdnů ji doporučujeme nosit ve dne i v noci, druhý měsíc již jenom na noc.
Před operací / Po operaci
Rekonstrukce nosu
Komplexní defekty nosu vznikají nejčastěji jako výsledek odstranění části nosu pro nádor nebo jako následek těžkého traumatu, nejčastěji ukousnutí psem. Cílem rekonstrukce nosu je dosáhnout stavu podobného, jaký byl před ztrátou nosu.
Prvním krokem rekonstrukce je vždy posouzení hloubky poranění. Je třeba posoudit, co je posunuto a co chybí. Dalším krokem je pak pečlivé naplánování posunu zdravých tkání do normální pozice. Poté je možno zahájit rekonstrukci nosu, která je obvykle víceetapová, tzn. rozložená do více operačních kroků mezi kterými je obvykle odstup 4-6 týdnů.
Při rekonstrukci zevního nosu postupujeme principem rekonstrukce všech tří vrstev nosu – sliznice nosu, kostry nosu a kůže nosu. Nejprve je rekonstruována dobře prokrvená vnitřní slizniční výstelka nosu. Poté je na ni přenesena a fixována opěrná vrstva nosu, složená z volně přenesené chrupavky z uší či žebra nebo i kostí z lebky či žebra. Opěrná vrstva zajišťuje udržení správného budoucího tvaru nosu. Aby se kostra nosu dobře vhojila, je ji nutno překrýt další vnější vrstvou kůže a podkoží (třetí vrstva tkání).
Nejvhodnější dárcovskou oblastí pro rozsáhlou rekonstrukci kůže nosu je čelo, zásluhou bohatého krevního zásobení čela mnohočetnými cévami. Kůže čela je metodou první volby i z důvodů stejné barevnosti a textury, jakou má zbylá kůže v obličeji. Kožní kryt čela je, ale daleko silnější než kožní kryt nosu. Proto je obvykle rekonstrukce nosu rozložena do 3 operačních kroků. V prvním kroku je rekonstruovaný nos překrytý lalokem z čela, v druhé fázi je kožní kryt nosu znovu zvednut od kostry nosu a ztenčen na polovinu a v poslední fázi je odpojena výživná stopka z čela. Odběrové místo na čele se uzavře sešitím nebo se nechá spontánně zahojit.
Celý proces rekonstrukce nosu je náročný na čas a spolupráci pacienta a lékaře, ale dosažené operační výsledky jsou velmi příznivé s dobrým estetickým výsledkem, který umožňuje následný normální sociální kontakt pacienta s okolím.
Pacient před a po rekonstrukci nosu lalokem z čela
Rekonstrukce prsů
Rekonstrukce prsu znamená znovuvytvoření chybějícího prsu, který byl odstraněn buď z důvodu léčby nádorového onemocnění prsu nebo z důvodu profylaktického při velkém riziku vzniku rakoviny. Rakovina prsu je nejčastějším nádorovým onemocněním u žen a rekonstrukce prsů patří k častým operacím, které jsou na naší klinice prováděny. Rekonstrukce prsů se provádí:
- pomocí vlastní živé tkáně pacientky mikrochirurgickou metodou, nejčastěji laloky z podbřišku např. DIEP či z jiné oblastí těla
- pomocí laloku ze zad (latissimus dorsi kožně svalový lalok) v kombinaci bud s implantátem nebo vlastním napichovaným tukem – lipograftingem
- silikonovými implantáty
- napichovaným vlastním tukem – lipograftingem (též nazývaný lipotransfer, lipomodelace)
- Kombinací uvedených metod
Podle doby, kdy se rekonstrukce provádí se tyto dělí na:
a) odložené
Vhodná doba k rekonstrukci prsu po jeho úplném odstranění prsu ablací pro rakovinu se liší u jednotlivých případů. Většinou se provádí nejdříve za půl roku od ablace prsu a ukončení celkové onkologické léčby. Plánování rekonstrukce záleží na rozsahu nádorového onemocnění. Dobu rekonstrukce určí onkolog ve spolupráci s plastickým chirurgem.
b) okamžité
Tyto rekonstrukce se provádějí v jedné operaci společně s oboustranným odstraněním prsní žlázy v případech, kdy je u ženy velmi vysoké riziko vzniku rakoviny. Toto riziko vzniká při výskytu závažných faktorů, jakými jsou výskyt rakoviny v rodině u blízkých příbuzných, významném nálezu při preventivních vyšetřeních prsu mamografií nebo ultrazvukem, rakovině prsu určitého typu v prsu druhé strany a pozitivním vyšetření BRCA genů. V takovém případě operaci indikuje onkolog. Plastický chirurg neprovádí odstranění celého prsu, ale pouze prsní žlázy, při kterém se zachovává kůže prsu. Někdy se ponechává i prsní bradavka. Tyto mastektomie se nazývají profylaktické a jejich účelem je výrazné snížení rizika budoucího rozvoje karcinomu prsu. Správný název pro tuto operaci je tedy „riziko snižující operace“ a nikoliv někdy nesprávně uváděný název „preventivní mastektomie“.
Naše klinika má dlouhou tradici v mikrochirurgických postupech, jež umožnují sešívání krevních cév v průměru pod 2 mm. Mikrochirurgické techniky se využívá při rekonstrukci prsů tzv. volnými (mikrochirurgickými) laloky, nejčastěji odebraných z oblasti dolního břicha, tedy pod pupkem (DEIP laloky). Kromě kůže a tuku se při operaci vypreparují též vyživující cévy vedoucí do laloku (artérie) a zpět (žíly). Lalok se odpojí z oblasti břicha, přenese se na hrudník a zde se znovu za použití operačního mikroskopu cévy spojí s cévami hrudníku. Z laloku se vymodeluje nový prs. Rekonstrukce jednoho prsu trvá 4 – 5 hodin, obou prsů 7 – 8 hodin.
V další operaci lze vytvořit i bradavku a rekonstruovat i dvorec prsu.
Výhodou mikrochirurgické metody je především to, že nový prs je tvořen živou vlastní tkání pacientky, tedy kůží a tukem. Zůstává natrvalo integrální části těla, lze jej kdykoli tvarovat, dokonce se velikost mění s tělesnou váhou a lze vytvořit přirozený tvar prsu i s lehkým prověšením.
S hrdostí lze konstatovat, že Klinika plastické a estetické chirurgie, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně má s těmito operacemi největší zkušenosti v České republice a úroveň rekonstrukcí je srovnatelná s těmi nejlepšími centry nejen v Evropě, ale i ve světě.
Rekonstrukce pomocí silikonových implantátů se na klinice provádějí již 40 let. Začal s nimi prof. Bařinka v 80 letech 20. století.
Operace je zdánlivě jednodušší a rychlejší, ale nevýhody se projevují v dlouhodobém časovém horizontu. Implantáty se musí po asi 15 letech vyměnit, mohou prasknout, zapouzdřovat se a nejsou vhodné u pacientek u nichž se k léčení rakoviny použila radioterapie.
V posledních letech se spektrum rekonstrukčních metod rozšířilo o tzv. lipografting. Jde o přenos vlastního tuku z jiných oblastí těla. Odběr tuku se provádí podobně jako u liposukce tenkými kanylami, pak se tuk zpracovává, a nakonec vpravuje tenkými kanylami do místa rekonstrukce. Asi 40 % tuku se po operaci vstřebá, zbytek zůstává natrvalo přihojený. Operace je relativně jednoduchá ale musí se opakovat 3 – 4x.
Rekonstrukce prsů jsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního systém, nejedná se tedy o kosmetické výkony, které by si pacientka hradila sama. Přesto se nelze nezmínit o faktu, že např. náklady na DIEP laloky, díky chybám v systému úhrad zdravotní péče (tzv. DRG systém) hradí pojišťovny jen asi z 30 % a zbytek jde na náklady nemocnice.
Rekonstrukce prsu se staly v poslední době neoddělitelnou součástí péče o pacientky s rakovinou prsu, které prodělaly mastektomii a také pro pacientky, které mají velmi vysoké riziko vzniku rakoviny prsu. Je prokázáno, že rekonstrukce prsu pomáhají návratu pocitu celistvosti těla a urychlují komplexní rekonvalescenci po léčbě rakoviny prsu.
Replantace
Replantační chirurgie využívá mezioborových znalostí traumatologie a obvykle mikrochirurgickou techniku sešití nervů a cév k přišití amputovaných částí končetin nebo částí hlavy či trupu, jako nos, ucho ret apod.
Rozeznáváme amputace totální, kdy je amputát oddělen úplně od pahýlu a subtotální, kdy amputát visí na některé části tkáně a přitom je neprokrven.
Replantace – zahrnuje všechny výkony k obnovení kontinuity, funkce a výživy amputované části: osteosyntézu kostí, sutury neboli sešití šlach, případně svalů, sešití cév, nervů a rekonstrukci kožního krytu.
Doba ischémie – je doba od úrazu po obnovení krevního oběhu v amputované části. Pokud je prst chlazen na 4°C, může být ischémie i 24 hodin. U předloktí a paže je tato doba zkrácena na 10 hodin. Znalost doby ischémie má vliv na formu transportu do replantačního centra. Zda osobním autem nebo sanitkou (u amputace prstů nebo ruky, či vrtulníkem u amputace předloktí nebo paže).
Transport do replantačního centra se děje po telefonické domluvě ze spádové chirurgie po provedení protišokových opatření. Amputát je uložen do vlhkého mulu smáčeného ve fyziologickém nebo Ringerově roztoku a uložen do mikrotenového sáčku. Ten je pak uložen do chladicího média, směsi ledu a vody v poměru 1/3 ledu a 2/3 vody. Tak je zajištěno ochlazení na požadované 4°C. Nejčastější chybou je přímý kontakt ledu z mrazícího boxu (-18°C) s amputátem a jeho namrznutí. Úspěšná replantace pak není možná pro poškození buněk jednotlivých tkání mrazem.
Indikace k replantaci na horní končetině
Absolutní, kdy je replantace provedena vždy pokud to dovolí zdravotní podmínky pacienta a amputát není poškozen. Je to ztráta palce, více prstů, ruky a končetiny v dolní část předloktí.
Relativní indikace je situace, kdy je možnost přišití amputátu zvažována a dána jako protiváha k rozhodnutí potřebnost přišité části, možné ohrožení zdraví a života pacienta, potřeba dalších operací v zájmu zvýšení funkce v rozmezí až 2 let. Tato vzniká v případě, že je amputován jeden prst nebo jeho část, horní třetina předloktí či paže.
Limitace indikací
Mezi ně patří psychiatrická onemocnění, silné kuřáctví, těžké stádium diabetu. Věk nad 65 roků je měřítko značně individuální.
Amputované paže desetileté dívky / Po 16 měsících
Ukousnutý boltec psem / Po 2 letech
Rozštěpové vady obličeje
Rozštěpy rtu, čelisti a patra jsou vrozené vývojové vady vzniklé na základě poruchy vývoje obličeje mezi 5.-12 týdnem těhotenství. Rozštěpové vady obličeje jsou nejčastější malformací hlavy a krku. Ročně se v naší republice narodí 1 dítě s rozštěpovou vadou na zhruba 700 zdravých dětí. Protože při léčbě těchto vad je zapotřebí mnoha lékařských odborností (plastický chirurg, pediatr, anesteziolog, ortodontista, protetik, foniatr, klinický logoped, ušní lékař, maxilofaciální chirurg, stomatolog, genetik, psycholog) je péče o tyto pacienty soustředěna do léčebných center. V České republice naše Klinika plastické a estetické chirurgie fakultní nemocnice u svaté Anny (KPECH) již 70 let léčí děti s rozštěpem. Přes různá úskalí posledních let se nadále léčbou dětí s rozštěpem zabývá a zabývat se bude. Léčbu dětí s rozštěpovou vadou obličeje zahajujeme v prvních týdnech života a pokračujeme v ní až do dospělosti včetně čelistních operací – viz tabulka. Kontroly jsou poskytovány všemi odborníky v jeden den v rozštěpové poradně na KOCHHK FN U sv. Anny, vlastní léčba probíhá na KPECH. Klinika úzce spolupracuje s rodičovskou organizací Šťastný úsměv, z.s.
Věk Léčebná procedura
1 měsíc první kontakt v rozštěpovém centru
3 měsíce rekonstrukce rtu (prováděna ve FDN)
9–12 měsíců rekonstrukce patra
15 měsíců nácvik řeči hrou
2,5 roku logopedická a stomatologická péče
3 roky event. korekce měkkého nosu u oboustranných rozštěpů
4 roky event. prodloužení patra
6 roků ortodontická léčba snímatelnými aparáty (časná smíšená dentice)
8 roků implantace kostního štěpu do čelisti, event. VFF
12 roků ortodontická léčba fixními aparáty (adolescentní dentice)
13 roků protetická léčba
18 roků event. korekce tvrdého nosu, operace na čelistech, finální korekce
Podrobnější informace lze nalézt v informační příručce PRO TVŮJ ŠŤASTNÝ ÚSMĚV (soubor ke stažení).
Dítě před a po rekonstrukci rtu.
Transsexualismus
Transsexualita je vrozená opačná sexuální orientace, jejíž výskyt se omezuje na zlomek promile mužské i ženské populace. Tito lidé mají trýznivý a stálý pocit opačné sexuální příslušnosti, než do jaké je nutí jejich vrozené tělesné vybavení. Jsou nespokojeni se svým genitálem a přejí si být vybavení tělesnými znaky opačného pohlaví a rovněž touží po sexuální roli opačného pohlaví. Etiologie transsexualismu je nejasná. Toto onemocnění pravděpodobně vzniká v těhotenství a je stavem nezvratným. Transsexualismus je tedy celoživotním problémem jedince.
Terapie transsexualismu zahrnuje dlouhodobou léčbu trvající několik let, kterou obvykle zahajuje a řídí sexuolog, případně psycholog a posléze chirurg:
- Základem je psychoterapie. Důležitá je podpora při organizování života v opačné sexuální roli.
- Jakmile je stanovena diagnóza tohoto onemocnění, je stanoven program léčby transsexuální komisí a může být provedena změna jména a příjmení na sexuálně neutrální.
- Hormonální léčba má přivodit takové změny, aby sekundární pohlavní znaky připomínaly opačné pohlaví. Výsledky hormonální léčby jsou u mužů méně uspokojivé. Odstranění vousů a typicky mužského ochlupení vyžaduje obvykle i elektrodepilaci.
- Chirurgické výkony směřují ke změně tělesného pohlaví. U mužů spočívají v kastraci, u žen v odstranění prsou a v odstranění dělohy a vaječníků. Po absolvování těchto změn je možno po souhlasu lékařské komise požádat o změnu matričního pohlaví.
- Plastické operace. Mnozí transsexuálové se spokojí s korekcí druhotných pohlavních znaků a přeměnu vlastního genitálu nevyžadují z důvodu nemožnosti vytvoření dokonalé podoby a funkce.
Chirurgická přeměna z muže na ženu
- operace – zvětšení prsů (vyžaduje-li jí pacient, neboť po hormonální léčbě prsy často uspokojivě rostou)
- operace – přeměna genitálu je jednodobý výkon směřující k vytvoření ženského genitálu z mužského sestává z těchto jednotlivých úkonů
- Odstranění varlat včetně semenných provazců neboli kastrace.
- Podkožní amputace penisu, kromě malé výseče žaludu. Tato výseč slouží k rekonstrukci klitoris a má nervověcévní zásobení.
- Zachování močové roury.
- Vytvoření vagíny může být z kůže penisu v podobě tubusu, který má svou vlastní výživu podkožní stopkou. Jiný postup je vytvoření vagíny z úseku tlustého střeva. Pro zranitelnost jemné sliznice a sekrety je však tlusté střevo používáno k rekonstrukci méně.
- Vytvoření stydkých pysků z kůže šourku.
Chirurgická přeměna z ženy na muže
- Amputace prsů se zachováním prsních dvorců a bradavky
- Odstranění dělohy a vaječníků
- Vytvoření penisu a případně močové roury.
- Vytvoření šourku
Na naší klinice vytváříme penis mikrochirurgickými přenosy laloků buď z předloktí nebo ze zad. Z předloktí je menší a tenčí penis rekonstruovaný současně s močovou rourou. Ze zad je používán široký zádový sval, ale bez primární rekonstrukce močové roury. Penis je po regeneraci motorického nervu do přenesené části zádového svalu pohyblivý. Vytváří imitaci erekce kontrakcí svalu a zkrácením údu. Někteří pacienti jsou schopni s tímto penisem souložit. Pokud v tomto laloku vytváříme močovou rouru, tak ve druhé operaci úzkým lalokem z předloktí. Pokud je vytvořena močová roura, její napojení je zpravidla provázeno opakovanými močovými píštělemi a potřebou 2 – 4 operací k definitivnímu uzávěru.
Vrozené vady ruky
Vrozené vývojové vady horní končetiny (dále VVV) – jsou anomálie horní končetiny přítomné v okamžiku narození. Vada vzniká během těhotenství, nemusí být však hned zjevná jako anatomická úchylka, ale může se projevit teprve později. Někdy jsou tyto anomálie sdruženy s postižením ostatních částí těla či orgánů.
Jedná se nejčastěji o srůst prstů, o odchylku počtu prstů (někdy se jedná o nadpočetné prsty, jindy o snížení počtu prstů až po jejich úplné chybění), změny v délce či konfiguraci prstů. Mezi VVV horní končetiny patří i porucha vývinu předloktí a paže.
Některé tyto vady lze chirurgicky odstranit (redukce nadpočetných prstů, náhrada chybějících prstů prsty z nohy) či alespoň zmírnit. Je třeba postupovat přísně individuálně, neboť dítě postižené i složitou malformací ruky je dobře přizpůsobivé a má někdy překvapivě dobrou úchopovou schopnost. Většina rekonstrukcí by měla být dokončena do šestého roku dítěte, než začne chodit do školy.
Nejčastější typy malformací ruky a jejich léčení:
Polydaktylie je jednou z nejjednodušších a vedle syndaktylie nejčastěji se vyskytující vrozenou vadou ruky. Nadpočetné prsty bývají méně vyvinuté. Nejčastěji bývá postižen palec. Vada se projevuje tím, že na palec nasedá různě vyvinutý palec druhý. Může jít nepatrný přívěsek nebo téměř normálně vyvinutý palec. Na loketní straně bývá zdvojen malík. Zdvojení ostatních prstů je méně časté.
Polydaktylie – nadpočetné prsty.
Syndaktylie znamená srůst prstů. Srůstem mohou být postiženy nejen měkké tkáně, ale i skelet prstů. Terapie je operační, cílem je oddělit srostlé prsty, vytvořit hluboký meziprstní prostor. Jestliže srůst postihuje nestejně dlouhé prsty, operujeme časně již v kojeneckém věku, aby nedošlo k ovlivnění jejich správného vývoje. U měkkých, zejména částečných syndaktylií můžeme vyčkat až do předškolního věku.
Syndaktylie – srůst prstů. Stav před operací / Stav po operaci.
Brachydaktylie vzniká poruchou růstu do délky, postižené prsty jsou kratší. Může být postižen jeden článek (nejčastěji střední) nebo články všechny. Funkce prstu nebývá postižena a zpravidla nevyžaduje léčby.
Klinodaktylie vzniká v důsledku poruchy růstu článku, kdy dochází k vybočení prstu. Především bývá postižen malík a palec. Léčba je operační, provádíme klínovité odstranění části kosti středního článku, obvykle v pozdějším věku, abychom neporušili růstovou ploténku článku prstu.
Klepetovitá ruka je stav, kdy chybí jeden nebo více středních prstových paprsků s klínovitým zářezem ve dlani. Zpravidla bývají postiženy obě ruce, ale mohou být postiženy i nohy. Léčba spočívá v uvolnění srůstů a korekci postavení.
Gigantodaktylie znamená, že postižené prsty dosahují enormních rozměrů a mají značně omezenou funkci. Léčba spočívá v redukci nadbytečných měkkých tkání. Přichází v úvahu i zkrácení prstu, abychom dosáhli délky přibližně odpovídající ostatním prstům event. zúžení kostních článků.
Vrozená hypoplázie palce znamená vrozené zbrzdění růstu a vývoje palce. Postižení může mít různý stupeň od lehkého postižení až po úplné chybění palce. Operační postup je přísně individuální, neboť dítě se svou přizpůsobivostí může na lehčí stupně vady docela dobře adaptovat. Léčba závisí na stupni postižení. Od kožních plastik, implantaci kostního štěpu až k náhradě chybějícího palce přesunem II. prstu nebo volným mikrochirurgickým přenosem prstu z nohy.
Vrozené chybění palce.
Prstencové zaškrceniny se vyskytují na prstech, na předloktí a paži. Hloubka zaškrcení je různá, od mělkého žlábku až po velmi hlubokou rýhu. Hluboké rýhy způsobují změny ve všech vrstvách, dochází k tísnění svalů, nervů a cév a k vytvoření vazivového prstence až při povrchu kosti. Cílem léčby je odstranit cirkulární rýhu tzv. Z – plastikou, kterou provádíme zpravidla ve dvou etapách, kdy se vždy uvolní jen polovina obvodu končetiny.
Prstencové zaškrcení vzniklé amniotickým pruhem v děloze.
Artrogryphosis multiplex je syndrom, který se projevuje kloubními kontrakturami různého stupně, jejichž příčinou jsou svalové a nervové abnormality. Léčba spočívá v dlahování, pasivním cvičení a provádí se svalově-šlachové přesuny případně přesun svalu mikrochirurgickou metodou.
Vrozené kontraktury prstů jsou to vady, které se projevují ohybovým postavením postižených prstů.
Je to zejména kamptodaktylie. Nejčastěji zde bývá postižen malík, dále pak v sestupné řadě prsteník, prostředník, ukazovák. Někdy je zkrácení (omezení rozsahu pohybu prstu) patrné hned po narození, jindy se kontraktura projeví okolo 10. roku života. V obou skupinách se zhoršení objevuje v průběhu zrychlení růstu (puberta). Léčba je velice obtížná, zpočátku se doporučuje dlahování až do zastavení růstu kostí, Višněvského blokády event. i změna zaměstnáni.
Vrozený lupavý palec bývá podmíněn ztluštěním šlachy dlouhého ohýbače palce. Protože šlacha nemůže volně klouzat mezi poutky, které ji přidržují, projeví se tím, že při pokusu o natažení palce je cítit lupnutí nebo přeskočení. Jestliže nepomůže léčba rehabilitační, provádíme uvolnění zúženého šlachového poutka.